Případ Bibiová v kontextu pákistánských zákonů o rouhání

Obvinění z rouhání může v Pákistánu končit smrtí. Přestože soudy nakonec podezřelé zpravidla osvobodí, konečný rozsudek mnohdy vynese lynčující dav. V boji proti kontroverzním zákonům o rouhání umírají i soudci a politici.

(frak)

13.11.2018 06:00

Foto_sky_news

Protestující žádají provaz pro Bibiovou. Foto Sky News

Případ v současnosti snad nejznámější Pákistánky není ani po dlouhých devíti letech definitivně u konce. Asia Naurínová (obecně známá jako Bibiová), pandžábská křesťanka odsouzená v roce 2010 k trestu smrti za „rouhání“, je sice od minulého týdne konečně na svobodě. Kvůli výhružkám a protestům náboženských extrémistů se ale musí skrývat a není zřejmé, jestli a za jakých okolností se jí podaří odcestovat ze země.

Naposledy o víkendu posílily spekulace, že by se Bibiové mohlo ujmout Německo. Útočiště mezitím nabídla Francie nebo Itálie a kanadský premiér v pondělí prohlásil, že vyjednává o udělení azylu přímo s pákistánskou vládou. V úvahu by připadalo také Nizozemsko, které už přijalo právníka Bibiové, Saifula Mulooka.

Spojené království se naopak podle tvrzení Britské pákistánské křesťanské asociace (BPCA) citovaného řadou ostrovních médií zdráhá nabídnout Bibiové azyl „z bezpečnostních důvodů“. Británie přitom byla vedle Kanady a Spojených států jednou ze zemí, na něž se obrátil manžel Bibiové.

Případ Bibiová
Nyní již vpravdě globální případ započal v červnu roku 2009, kdy byla Bibiová zatčena kvůli údajnému „rouhání“. Podle muslimských sousedů se měla tehdy čtyřiačtyřicetiletá matka pěti dětí dopustit urážky proroka Mohameda, což paragraf 295C pákistánského trestního zákoníku definuje jako obzvláště závažný trestný čin.

Na základě tvrzení jednoho z místních policistů pro televizní stanici CNN měla zatčená žena prohlásit, že „Korán je plný lží“ a „prorok zůstal před smrtí měsíc na lůžku, protože jeho uši a ústa byly plné červů“. Obžaloba k dosvědčení rouhání povolala celkem sedm svědků včetně dvou sousedek, imáma a několika policistů.

Bibiová nařčení od počátku odmítala a označovala je za osobní mstu. Její rodina, mimochodem jediná křesťanská rodina ve vesnici, měla mít se sousedy dlouholeté spory včetně nátlaku na konverzi k islámu a majetkových konfliktů. Výpovědi předvolaných svědků se kromě od sebe toho podezřele lišily.

Přesto byla Asia Bibiová v listopadu roku 2010 jako vůbec první žena v Pákistánu odsouzena k trestu smrti pověšením, což o čtyři roky později potvrdila další soudní instance. V roce 2015 se Bibiová odvolala až k Nejvyššímu soudu, který ji letos 31. října po letech strávených ve vězení zbavil všech obvinění.

„Zdá se, že [Bibiová] je – slovy Shakespearova krále Leara – osobou, na níž bylo více hřešeno, než sama hřešila,“ uvedl při čtení rozsudku soudce Nejvyššího soudu Ásif Khosa. O týden později byla Bibiová konečně propuštěna z vězení, kde zůstávala z důvodu vypuknutí násilných pouličních protestů požadujících její smrt.

Novodobé zákony
Dlouholetý případ Bibiové ve světě i v samotném Pákistánu opět rozpoutal vášnivou debatu o brutálních zákonech namířených proti rouhání. Jejich prapůvod je možné najít už v koloniálním trestním zákoníku z roku 1860, který ve čtyřech paragrafech (295-298) penalizoval narušování náboženských obřadů a shromáždění, znesvěcení kultovních míst a urážku náboženského přesvědčení. Koloniální tresty za tyto přečiny však spočívaly v udělení pokuty a maximálně třech letech vězení.

Oproti drtivé většině zemí, kde je dosud rouhání považováno za trestný čin, v Pákistánu došlo k drastickému zpřísnění trestů teprve v moderní době. Přesněji řečeno v období vlády generála Zijáula Muhammada Haka (1977 – 1988), jenž v zemi původně založené na principu rovnosti náboženství zahájil program rozsáhlé islamizace.

Mezi „reformami“ zavedenými v 80. letech bylo i rozšíření trestního zákoníku o paragrafy specificky se vztahující k urážkám islámu, jako je „hanobení Koránu“ (295B) pod trestem doživotního vězení, nebo urážka Mohameda a dalších proroků (295C), za něž se provinilci ukládá smrt. Trestání těchto domnělých přečinů mělo zdůraznit islámskou podstatu nového státu a pod tlakem extrémistických skupin přežilo v dobách střídající se dominance vojenské junty a civilních vlád.

Dotklo se přitom nemalého počtu lidí – podle údajů pákistánského Centra pro sociální spravedlnost bylo mezi lety 1987 a 2016 kvůli rouhání stíháno celkem 1 472 osob, z toho 730 muslimů, 501 Ahmadíjů, 205 křesťanů a 26 hinduistů. Statistika stojí za povšimnutí i proto, že se perzekuce netýká pouze náboženských menšin, ale i samotných muslimů, jejichž pojetí islámu není považované za dostatečně ortodoxní.

Jde zejména o šíity a za muslimy sami sebe chápou také Ahmadíjové, tedy vyznavači obrodného hnutí s původem v Pandžábu, kteří leží pákistánským fanatikům obzvlášť v žaludku. Generál Zijául jim například ústavním dodatkem z roku 1984 pod hrozbou tří let vězení zapověděl označovat se za muslimy.

Spravedlnost u soudu...
Přes velké množství stíhaných nebyl dosud v Pákistánu na základě paragrafu 295C nikdo popraven. Tresty smrti se objevují, zpravidla však jako u Bibiové neuspějí u některé z vyšších soudních instancí. Zpráva Mezinárodního výboru právníků (ICJ) z roku 2015 ukázala, že na 80 % odsouzení za rouhání shodí odvolací soudy ze stolu. „Soudci ve velké většině těchto případů otevřeně přiznávají, že obvinění bylo smýšlené a vykonstruované z důvodu osobní msty,“ uvádí zpráva.

K podobnému závěru dospěl i pákistánský Nejvyšší soud, který už před třemi lety konstatoval, že „většina obvinění z rouhání vychází z majetkových konfliktů nebo jiných případů osobní a rodinné msty“.

V postupu soudů včetně třech soudců Nejvyššího soudu, jež Bibiovou osvobodili, by proto bylo možné spatřovat určitou naději. „Rozsudek ukázal, že chudí, zástupci menšin a těch nejutlačovanějších segmentů společnosti se přes všechny nedostatky mohou v této zemi domoci spravedlnosti,“ prohlásil právník Bibiové, Saiful Mulook.

Odpůrci notoricky zneužívaných zákonů proti rouhání mají na své straně i část pákistánské politické elity, především pak zástupce Pákistánské lidové strany (PPP). Senátorka Sherry Remanová za tuto stranu navrhovala jejich zrušení již v roce 2010 a Bilavál Bhutto, syn zavražděné premiérky Benazír, jako vůbec první vysoce postavený politik rozhodnutí Nejvyššího soudu v případě Bibiové podpořil. Bhutto se v letošních volbách neúspěšně ucházel o premiérský post.

... a rozsudek ulice
Síla náboženských extrémistů je na druhou stranu v dnešním Pákistánu taková, že se zrušení zákonů proti rouhání jeví nereálně. Osvobozující rozsudek nad Bibiovou vyvolal násilné protesty včetně volání po zavraždění dotyčných soudců Nejvyššího soudu. A jestliže pákistánské úřady zatím za rouhání nikoho nepopravily, desítky mrtvých má na svědomí „lidová spravedlnost“.

Například v roce 2012 zvandalizoval dav ve městě Bahávalpur policejní stanici a k smrti ubil muže obviněného z hanobení Koránu. O dva roky později kvůli stejnému podezření zabil rozzuřený dav nedaleko Lahore křesťanský pár, jejichž těla následně nechal spálit, a loni byl po obvinění z rouhání zavražděn student přímo v areálu vlastní univerzity. Mezi desítkami odsouzenými z tohoto činu byli i jeho učitelé a spolužáci.

Odhaduje se, že od roku 1990 bylo při podobných incidentech zavražděno nejméně 67 lidí, přičemž násilí vedené náboženskými fanatiky se nevyhýbá ani obhájcům domnělých „rouhačů“. Mezi napadenými jsou často soudci vynášející osvobozující rozsudky a dokonce vysoce postavení politici.

V roce 2009 zastřelil osobní ochránce guvernéra státu Pandžáb, Salmána Tasíra, který označil rozsudek nad Bibiovou za „souboj o pákistánskou duši“ a neváhal ji navštívit ve vězení. O měsíc později byl zavražděn jeho kolega z PPP a ministr pro náboženské menšiny, Šahbáz Bhattí, zasazující se o zrušení zákonů proti rouhání.


A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Úterý, 13.Listopadu 2018, 11:40:4

Jak se principiálně liší "lidová spravedlnost" v Pákistánu od lidové spravedlnosti kampaně #MeToo?

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Pomáháme na místě Úterý, 13.Listopadu 2018, 14:08:54

Česká republika daruje Pákistánu Jiřího Nusharta, aby rozvášněné davy usmířil.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 13.Listopadu 2018, 14:24:58

Principiálně se nijak zvlášť neliší.
Ale principiálně se neliší ani atomová bomba a atomová elektrárna.

Rozdíl je nepochybně v intenzitě vášní, míře kolektivnosti a brutalitě.
„Pokud jdete proti zavedeným náboženským pravidlům a osvědčeným normám, nemáte představu, co jsou tu schopni lidé předvést. Vyjdou do ulic, lynčují kohokoliv. Tragédií je, že státní orgány s tím nic nedělají. Tiše přihlížejí,“ komentoval v roce 2011 „rouhačský zákon“ šéfredaktor listu Friday Times Nadžam Séthí. Jeho blízký přítel, pandžábský guvernér Salmán Tasír, se už tehdy stal první obětí kauzy Asii Bibiové.

https://hlidacipes.org/pakistan-po-prelomovem-rozsudku-o-rouhani-hrozi-utoky-na-krestany-soudce-i-politiky/

Nezbývá než děkovat Bohu za život ve značně svobodomyslnější a liberálnější Evropě...
---------------------------

P.S. Ovšem soudce Nejvyššího soudu citující Shakespeara,,,,,,, to si nechám líbit. ;-))

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Podobné návrhy už, pane Macháčku, zazněly. Úterý, 13.Listopadu 2018, 23:19:6

Není to tak dávno, nějaký člověk navrhoval, aby ČR darovala Indii některé naše spoluobčany.

---------------------------

Rozvášněné davy už usmířit nejde, nejlépe je vůbec se nerozvášnit.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Rozdíl v intenzitě vášní, míře kolektivnosti a brutalitě zde, pane Morbicere, je, Středa, 14.Listopadu 2018, 00:04:38

ale i v důsledku kampaně #MeToo již zemřelo několik lidí a například Petr Bittner v jiném článku píše, že "kampaň byla jen první předzvěstí toho, co se teprve musí stát".

Principy jsou důležité. Pokud budeme obvyklé vyšetřovací a soudní postupy nahrazovat "lidovou spravedlností", v liberálnější Evropě žít nebudeme.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Středa, 14.Listopadu 2018, 11:03:9

Zase blábolíte. ##MeToo je sice hloupě aktivistická a má rysy mediální štvanice, ale to je sakra něco jiného než lidová spravedlnosti.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Středa, 14.Listopadu 2018, 12:05:25

Mediální štvanice, jejímiž důsledky mohou být ztráta zaměstnání nebo sebevražda. To je sakra něco jiného než lidová spravedlnost.

"Ať si říká kdo chce co chce, #MeToo je teprve začátek", takže lidová spravedlnost teprve přijde.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Středa, 14.Listopadu 2018, 12:39:53

Ono, to jsou obvyklé důsledky mediálních štvanic. Jenomžev právě mediální štvanice nejsou nic, co by přišlo až s ##Metoo.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Středa, 14.Listopadu 2018, 14:27:38

Ano, to máte pravdu, #MeToo je možná jen trochu více organizovaná a masovější kampaň, ale mediální štvanice tu byly i předtím.

Ivo Horák - Praha 3

Pár poznámek Středa, 14.Listopadu 2018, 19:45:27

Článek o Pákistánu je dobrý a jako takový jak kritický, tak, zaslouží-li si to někteří institucionální aktéři, třeba i uznalý.

Snad nebudu považován za cynika, když si povšimnu těch 67 známých případů lynče: Vzhledem k počtu obyvatel Pákistánu vůči ČR by to byly 3 max. 4 případy v našich poměrech za skoro 30 let! Myslím, že bychom se jich asi dopočítali, byť by nešlo o vraždy rouhajících se, ale třeba lidí s poněkud jinou barvou pleti. Jedné vraždě novináře, J. Kuciaka, na Slovensku je adekvátní skoro čtyřicítka v poříčí Indu. (Samozřejmě, že situace v Pákistánu je velmi složitá a spíše nedobrá.)

Srovnávat útoky rozhořčeného davu, náchylného k lynči nebo pogromům, s atmosférou pranýřování sexuální násilí v USA, či dokonce v Evropě, je vnutitelné, ale nikoli podnětné.

Chování amerických filmových společností k provinilcům vůči ženám mi poněkud připomnělo chování státních monopolů v oblasti kultury v normalizační ČSSR vůči emigrantům. Na druhé straně je třeba říci, že každé odhalení je v jistém smyslu bezohledné i kruté a dotčený jedinec je v ojedinělých případech nemusí unést, takže skončí tragédií. Společnost prudérní a pokrytecká, plná tabuizací však proto nebude lepší alternativou.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Tabuizace Čtvrtek, 15.Listopadu 2018, 11:37:10

V některých společnostech nesmíte kritizovat proroka, nesmíte ho ani zobrazit. V naší liberální společnosti smíme kritizovat všechno, ale není vhodné při té kritice vyslovit slovo "neomarxismus". To se pak můžete dostat do prekérní situace, která v náznacích připomíná mediální lynč. (Samozřejmě se to týká pouze té "poloviny" obyvatel, vyznávajících toto "náboženství". Ti, kteří s vámi souhlasí, vás lynčovat nebudou.)

Máme tu tedy jakousi ideologii, k níž se nikdo nehlásí, ale jakmile někdo v kritických souvislostech vysloví její jméno, je "lynčován", a to právě těmi příznivci té ideologie, k níž se nikdo nehlásí.

Druhé přikázání totiž zní: Nevezmeš jména Božího nadarmo.

Martin Profant - Praha 7

JIřímu Nushartovi Čtvrtek, 15.Listopadu 2018, 14:14:15

I Vy nebohá chudinko, jen tak, tak, že jste se těm zlejm sluníčkářům ze spárů dostal a pořád ještě ne a ne oloupat ten tér s péřím, co na Vás skrzeva toho, že jste bral slovo neomarxismus nadarmo, natřeli. Škoda, že úvízl právě na mozku.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Tak vidíte, pane Profante, Čtvrtek, 15.Listopadu 2018, 19:01:39

sotva jsem to zakázané slovo vyslovil, hned jste mi to natřel! :-)

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Pátek, 16.Listopadu 2018, 15:03:25

A to máte ještě štěstí, že jsem lakomej. Jinak už bych objednával polena na hranici. Brát jméno neomarxismu nadarmo...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.