Případ v současnosti snad nejznámější Pákistánky není ani po dlouhých devíti letech definitivně u konce. Asia Naurínová (obecně známá jako Bibiová), pandžábská křesťanka odsouzená v roce 2010 k trestu smrti za „rouhání“, je sice od minulého týdne konečně na svobodě. Kvůli výhružkám a protestům náboženských extrémistů se ale musí skrývat a není zřejmé, jestli a za jakých okolností se jí podaří odcestovat ze země.

Naposledy o víkendu posílily spekulace, že by se Bibiové mohlo ujmout Německo. Útočiště mezitím nabídla Francie nebo Itálie a kanadský premiér v pondělí prohlásil, že vyjednává o udělení azylu přímo s pákistánskou vládou. V úvahu by připadalo také Nizozemsko, které už přijalo právníka Bibiové, Saifula Mulooka.

Spojené království se naopak podle tvrzení Britské pákistánské křesťanské asociace (BPCA) citovaného řadou ostrovních médií zdráhá nabídnout Bibiové azyl „z bezpečnostních důvodů“. Británie přitom byla vedle Kanady a Spojených států jednou ze zemí, na něž se obrátil manžel Bibiové.

Případ Bibiová

Nyní již vpravdě globální případ započal v červnu roku 2009, kdy byla Bibiová zatčena kvůli údajnému „rouhání“. Podle muslimských sousedů se měla tehdy čtyřiačtyřicetiletá matka pěti dětí dopustit urážky proroka Mohameda, což paragraf 295C pákistánského trestního zákoníku definuje jako obzvláště závažný trestný čin.

Na základě tvrzení jednoho z místních policistů pro televizní stanici CNN měla zatčená žena prohlásit, že „Korán je plný lží“ a „prorok zůstal před smrtí měsíc na lůžku, protože jeho uši a ústa byly plné červů“. Obžaloba k dosvědčení rouhání povolala celkem sedm svědků včetně dvou sousedek, imáma a několika policistů.

Bibiová nařčení od počátku odmítala a označovala je za osobní mstu. Její rodina, mimochodem jediná křesťanská rodina ve vesnici, měla mít se sousedy dlouholeté spory včetně nátlaku na konverzi k islámu a majetkových konfliktů. Výpovědi předvolaných svědků se kromě od sebe toho podezřele lišily.