Před našimi zraky se odvíjí globální střet nezměrného významu. Ať už se na věc díváme ekonomicky, sociálně či ekologicky, v sázce není nic menšího než budoucnost naší planety. V éře ohromné příjmové i majetkové nerovnosti, kdy jedno procento nejbohatších pozemšťanů vlastní více nežli zbývajících devětadevadesát procent, se ve světě rodí nová autoritářská osa.

Ačkoli režimy, které k ní patří, se v některých ohledech liší, některé základní atributy sdílejí: odpor k demokratickým normám, nechuť k svobodným médiím, netoleranci k etnickým a náboženským menšinám a přesvědčení, že vláda má sloužit finančním zájmům svých členů. Političtí lídři daného typu jsou úzce spjati se sítí oligarchů s multimiliardovým jměním, kteří ke světu přistupují jako ke své osobní hračce.

My, kteří věříme v demokracii, tedy v to, že vláda se má zodpovídat lidem, musíme ovšem také správně chápat rozměr problému, jemuž čelíme, abychom jej byli schopni účinně zvládnout. Mělo by být už dávno jasné, že Donald Trump a pravicové hnutí, jež za ním stojí, není fenoménem omezeným na Spojené státy. Po celém světě, v Evropě, v Rusku, na Blízkém východě, v Asii i jinde vidíme hnutí, vedená demagogy, kteří zneužívají lidský strach, předsudky a letité křivdy k získání a udržení osobní moci.

Trend zajisté nezapočal Trumpem. Ale není třeba debatovat o tom, že autoritářští vůdci po celém světě čerpají inspiraci ze skutečnosti, že prezidentu nejstarší a nejmocnější světové demokracie působí potěchu ničit základní demokratické zvyklosti.

Kdo by si před pouhými třemi lety dokázal představit, že Spojené státy zůstanou neutrální ve sporu mezi Kanadou, naším demokratickým sousedem a druhým největším obchodním partnerem, a Saúdskou Arábií, monarchií a klientským státem, který se k ženám chová jako k lidem třetího řádu? A je také těžko myslitelné, že by si izraelská Netanjahuova vláda troufla schválit „zákon o národním státu“, který v podstatě zakotvuje druhořadé postavení pro občany nežidovské národnosti, pokud by necítila, že v tom má Trumpovo krytí.

↗

Ikonický snímek ze Sandersovy volební kampaně. Repro DR

Nic z toho není nějaké zvláštní tajemství. V rámci toho, jak se Spojené státy čím dál více vzdalují svým dlouholetým demokratickým spojencům, americký velvyslanec v Německu například projevil nedávno podporu krajně pravicovým evropským stranám.

Nedosti ale na tom, že se Trump chová nepřátelsky k demokratickým institucím. Máme v něm prezidenta, který zcela bezpříkladným způsobem činí ze svých osobních ekonomických zájmů a ze zájmů svých chráněnců součást vládní politiky.

Některé autokratické státy jsou ale v tomto kleptokratickém tažení ještě o kus dál. V Rusku už se ani nedá říct, kde končí rozhodování vlády a kde začíná ochrana zájmů Vladimíra Putina a jeho družiny oligarchů. Pracují jako funkční jednotka. Podobně v Saúdské Arábii se o nějaké dělbě osobní a veřejné moci vůbec nemluví, protože přírodní zdroje země, jejichž hodnota se odhaduje na biliony dolarů, patří královské rodině.

V Maďarsku se krajně pravicový lídr Viktor Orbán otevřeně hlásí ke spojenectví s Putinem. A v Číně, kroužek věrných kolem Si Ťin-pchinga soustavně konsoliduje moc; na jedné straně drtí politické svobody doma, na straně druhé rozvážejí po světě svou verzi autoritářského kapitalismu.

Musíme pochopit, že všichni vyjmenovaní autoritáři tvoří segmenty společné fronty. Jsou v úzkém spojení, sdílejí taktiku, a v případě krajně pravicových amerických a evropských hnutí sdílejí i některé ze svých donorů.

Tak například Mercerovic rodina podporuje nechvalně proslulou firmu Cambridge Analytica, financují Trumpa a také štvavý web Breitbart News, které působí v Evropě, v USA i v Izraeli a všude šíři tu samou nenávistnou protiimigrantskou a protimuslimskou propagandu. Republikánský megadonor Sheldon Adelson štědře podporuje pravičácké kampaně proti toleranci a liberalismu v USA i v Izraeli.

Věci se ovšem mají tak, že máme-li se s pravicovým autoritářstvím utkat účinně, nemůžeme prostě jen hájit selhávající status quo uplynulých dekád. Ve Spojených státech i v řadě dalších míst po celém světě musí dnes lidé pracovat delší dobu, aby si udrželi své včerejší mzdy. A mnozí žijí v obavách, že se jejich dětem povede hůř, než se vede jim.

Naším úkolem je pracovat pro budoucnost, v níž nové technologie a inovace budou sloužit ku prospěchu všem lidem, nejen vyvolené menšině. Je prostě nepřijatelné, aby jedno procento světové populace vlastnilo polovinu pozemského bohatství, zatímco sedmdesáti procentům lidí v produktivním věku připadá jen 2,7 procenta světového bohatství.

Vlády celého světa musí společně ukončit absurditu stavu, v němž nadnárodní korporace schraňují na účtech v daňových rájích jednadvacet bilionů dolarů, aby se vyhnuly poctivému placení daní, a současně vyvíjejí tlak na vlády svých zemí, aby seškrtaly sociální rozpočty. Je zcela nepřijatelné, aby těžba ropy a uhlí nadále vydělávala nehorázné sumy, zatímco uhlíkové emise likvidují planetu našim dětem a vnoučatům.

Je nepřijatelné, aby hrstka nadnárodních mediálních gigantů kontrolovala, jak po světě proudí informace. Není přijatelné, aby pokoutně psané obchodní dohody prospívaly čistě velkým nadnárodním korporacím, podporovaly závody ke dnu a současně škodily lidem po celém světě. A není přijatelné, takovou dobu po konci studené války, aby země celého světa marnily bilion dolarů ročně ve výdajích na zbrojení, zatímco miliony dění umírají na snadno léčitelné choroby.

Máme-li účinně vzdorovat vzestupu mezinárodní autoritářské osy, je nutné zorganizovat mezinárodní progresivní hnutí, které se sjednotí za vizí sdílené prosperity, bezpečnosti a důstojnosti pro všechny lidi a které se zaměří na masivní globální nerovnost, jež se netýká pouze bohatství, ale také politické moci.

Takové hnutí musí být ochotné tvořivě a směle přemýšlet o světě, v němž bychom žili rádi. Zatímco autoritářská osa se pokouší odstranit světový řád, který vzešel z konce II. světové války, neboť omezuje jejich přístup k bohatství a moci, my se nemůžeme spokojit s jeho prostou obranou.

Musíme se poctivě srovnat s tím, že právě poměry, které tu panovaly před vzestupem autoritářské osy, umožnily její vznik a rozmach. Nelze se k nim tedy vracet, je nutno nově promyslet skutečně progresivní mezinárodní vztahy, založené na solidaritě, na vědomí, že každá osoba na planetě je součástí lidstva, a že každý z nás chce, aby jeho děti prožili život zdravé, s dobrým vzděláním, s dobrou prací, s čistou vodou a vzduchem a v míru.

Naším úkolem dnes je spojit všechny lidi celého světa sdílející toto přesvědčení. V éře výbušného růstu bohatství a rozvoje technologií máme na to, aby mohl důstojně žít úplně každý jeden člověk na planetě.

Naším úkolem je pracovat na vzniku sjednocené humanity a činit vše proti silám, ať už korporátním nebo státním, které se nás pokoušejí rozdělit a stavět proti sobě. Dnes už o nich víme, že spolupracují mezinárodně. A my musíme udělat totéž.

Text A new authoritarian axis demands an international progressive front vyšel v rámci projektu Budoucnost mezinárodní levice v Guardianu. Přeložil JAKUB PATOČKA