Bývalí nájemníci dvou zavřených ubytoven Modrá a Klíšská v Ústí nad Labem postupně našli náhradní bydlení. Krize, při které na konci června přišlo o bydlení asi dvě stě třicet lidí a byli proto nuceni žít několik týdnů v místní tělocvičně, pomalu končí. Problémem ovšem zůstává, že část vystěhovaných bude i po nalezení nového bydlení nadále žít v sociálně vyloučených lokalitách.

Do hledání náhradního bydlení se aktivně zapojil především místostarosta Ústí nad Labem-města Karel Karika (PRO Ústí). Ten spolu s místními sociálními pracovníky několik týdnů v červnu komunikoval jak s možnými poskytovateli bydlení, tak s rodinami, kterým hrozilo, že skončí na ulici. Karika kvůli tomu čelil množství výhrůžných telefonátů a zpráv.

Podobnou zkušenost má i aktivista Marek Dočekal, který se snažil vystěhovaným lidem pomoci. „Dostal jsem desítky výhrůžek, nadávek a hlavně naprostou zlobou zaslepených komentářů plných nesmyslů a rasismu“, řekl Deníku Referendum s tím, že v Ústí nad Labem není dostatek lidí, kteří by se problémem zabývali. „Chybí jakákoliv solidarita, je minimum aktivistů ochotných se pouštět do tak tabuizovaného problému a pro obyčejné lidi to není téma“, dodal.

Proti vystěhování se ke konci června zformovala iniciativa Na ulici nepůjdeme. Ta se snažila spolu s lidmi z ubytoven zařídit náhradní ubytování a sháněla pro vystěhované potraviny, šatstvo i další podporu.

Aktivisté nyní varují, že náhradní bydlení některých rodin z ubytoven Modrá a Klíšská není dlouhodobým řešením jejich sociální situace. „Dvě rodiny mají bydlení, které se nachází v nejhorší sociálně vyloučené lokalitě Předlice-Nivy. V domě jsou štěnice, v těsné blízkosti se nachází nebezpečné skládky a probíhá zde prodej a výroba drog“, uvedla iniciativa.

Magistrátu vadí práce dobrovolníků i neziskovek

K podpoře lidí z ubytoven se naopak zdrženlivě stavěl ústecký magistrát s primátorkou Věrou Nechybovou (UFO). Ten zpočátku nabízel pouze sociální poradenství a kritizoval někdejší nájemníky ubytoven, kteří odmítli nabízené byty coby zdevastované a nevyhovující. „Jde o lidi, kteří si dokáží vyřídit i velmi komplikované sociální dávky, ale jak se zdá, neumí si najít nový byt a zařídit další s tím spojené záležitosti“, stálo na webu magistrátu v nepodepsaném vyjádření.

Magistrát kritizoval i aktivisty a neziskové organizace snažící se lidem z Modré a Klíšské pomoci s hledáním bydlení. Dobrovolníci vystěhované prý ponoukali k tomu, aby požadovali víc. Vedení Ústí nad Labem vadilo například i to, že lidé „pod vlivem takzvaných lidskoprávních aktivistů“ pokládají důstojné bydlení za právo.

„Očekávali jsme více, než jen prázdná prohlášení a spekulace o tom, jak by se to mělo správně dělat. Celý případ je velkým poučením a měl by vést k zamyšlení, jak dále směřovat podporu neziskovým organizacím v této oblasti,“ okomentoval zapojení neziskového sektoru statutární náměstek primátorky Jiří Madar (UFO) na webu města.

Aktivisté naopak kritizovali magistrát, který se údajně snažil zbavit problému odsunutím chudých na okraj města. Podle Dočekala lidé z ubytoven čelí „silnému strukturálnímu rasismu ze strany úřadů i veřejnosti, dohledu policie, naprosté neochotě magistrátu, předsudkům, hoaxům, nekvalitnímu bydlení a marginalizaci“.

Ubytovny Klíšská a Modrá patří společnost CPI byty, která však před několika týdny oznámila, že s jejich dalším provozem nepočítá. Obě ubytovny se rozhodla uzavřít k poslednímu červnu kvůli zdravotním důvodům. Společnost CPI vlastnila i ubytovnu v Krásném Březně, jež byla vystěhována na začátku roku 2013. Nájemníci tehdy odmítli odejít a s podporou aktivistů se jim podařilo najít náhradní bydlení.