Integrace v Německu a ve fotbale
Jaroslav ŠonkaKde všude rezonuje případ německého fotbalisty s tureckými kořeny Mesuta Özila, jenž se nechal vyfotit jako fanoušek prezidenta Erdoğana a jak jej vnímají sami přistěhovalci či jejich potomci?
V německých médiích se právě intenzivně probírá odpověď německého fotbalisty Mesuta Özila na vlnu kritiky, kterou vyvolalo jeho setkání s tureckým prezidentem Erdoğanem. Özil dlouho mlčel, i když na něj útočili jak fotbaloví fanoušci, tak ostatní veřejnost. Reakce prominenta samozřejmě vyvolá větší pozornost než nějaký systematický průzkum veřejného mínění. Průzkumy jsou tu ovšem také a ukazují na úspěchy integrace i na její problémy.
Özila urazilo, že mu byla kladena podstatná zodpovědnost za zpackanou prezentaci německého fotbalového mužstva na nedávném mistrovství světa. Této diskuse se zúčastnili také současní nacionalisté, kteří čerpají své politické pozice z debat o uprchlících a kteří vedou obzvláště hloupé řeči o tom, kdo může být Němec a kdo ne. Není to většina — a Bůh nás před těmito lidmi chraň. Tento sektor populace lze snadno identifikovat podle velmi zjednodušených výroků a na pozadí německé historie je to něco, na co je nutné dávat pozor.
Özdemir k tomu řekl: "Jestliže chce Özil mermomocí pózovat pro fotku s nějakým politikem, pak pro ten případ je tady k dispozici celá řada d e m o k r a t i c k ý c h politiků. A není zapotřebí se stavět po bok někoho, kdo ve své vlastní zemi dělá všechno pro potlačení demokracie!"
Takže toto byl naprosto trefný komentář.
Ale je nutno vidět, že se tu prolínají dvě různé roviny problémů. Na straně jedné stojí, do jaké míry se - prominentní - migrant smí přihlašovat k zemi svého původu.
A druhá rovina je, do jaké míry je kdokoli oprávněn stavět se po bok autoritativních vládců.
Tady je jedna věc zajímavá. Jiný německý - byť už ne aktivní, ale stále velice známý - fotbalista, Lothar Matthäus, se při nedávném mistrovství světa ve fotbale nechal vyfotografovat spolu s Putinem. Tedy vládcem s víceméně stejnými autokratickými sklony jako Erdogan. Ale - Matthäus se svým počinem vzbudil v Německu daleko menší veřejné pozdvižení, nežli Özil. Takže se zdá, že zde platí přece jenom určitá asymetrie - co si může dovolit domácí Němec, to si nesmí dovolit německý Turek.