Žít Brno by mělo zaniknout, myslí si bývalý člen Robin Kvapil
Radek KubalaS dokumentaristou a bývalým členem hnutí Žít Brno Robinem Kvapilem jsme se bavili o současné situaci hnutí, důvodech jeho odchodu a vyhlídkách brněnské komunální politiky.
Před podzimními volbami se v médiích v souvislosti s hnutím Žít Brno nejčastěji skloňuje slovo krize. Piráti nechtějí Hollana, odcházejí členové, hovoří se o vnitřních sporech. Je to tak?
Slovo krize je si myslím přiléhavé. Nemyslím si, že současná situace je způsobená zlými úmysly jednotlivých členů hnutí. Ve volbách před čtyřmi lety jsme prokázali, že je možné proměnit politickou garnituru i s minimem peněz.
Zásadní chybu jsme však udělali ve chvíli, kdy jsme přestali budovat demokratické struktury uvnitř hnutí. Chyběli mediátoři, kteří by byli schopní zprostředkovat základní vnitřní komunikaci. Při pohledu zpátky vidím velkou spoustu dílčích úspěchů, několik velkých neúspěchů, ale hlavně mnoho promarněných příležitostí. Přitom po volbách před čtyřmi lety jsem očekával mnohem větší ohňostroj.
Jaké byly podle vás největší úspěchy hnutí?
Podařilo se změnit atmosféru v celém městě, politici jsou k lidem otevřenější. Paradoxně se vlajkovou lodí Žít Brna stala sociální politika Martina Freunda, který se málem nedostal na kandidátku a musel si své místo velmi tvrdě vybojovat.
Stejným způsobem si pak prosadil své téma bytové politiky, díky které v Brně rozjel mezinárodně oceňovaný projekt Rapid Re-housing. To bych považoval za největší úspěch. Pěkné jsou i vánoční trhy, na kterých se Žít Brno podílelo.
Neformální lídr hnutí Matěj Hollan v rozhovoru pro Idnes říkal, že za problémy Žít Brna stojí nepopulární politika mimo jiné také v sociální oblasti. Souhlasil byste s tímto tvrzením?
Určitě ne. Největším problémem Žít Brna je Žít Brno samotné. Největší rozpor je v neschopnosti vést základní debatu uvnitř struktur hnutí a smysluplně navzájem komunikovat. V komunálu se dá jednoduše zblbnout.
Bylo pro mne zajímavé pozorovat, jak se mi blízcí lidé začínají pod velkým tlakem měnit. Třeba konkrétně Matěj Hollan se obrněl a obklopil lidmi, kteří mu přikyvují i na různé nesmysly. Když do médií vykládá o nepopulární politice Žít Brna, zakrývá tím i vlastní neobhajitelné kroky.
Je například bizarní sledovat, jak po volbách jezdí soukromě služebním autem, a když se ho na to novináři nebo opozice zeptá, tak jim lže. Přitom proti podobnému papalášství jsme se od začátku jasně vymezovali.
Je tedy současná krize především jeho odpovědnost?
Matěj je zvláštní postava. Na rozdíl například od lidí z ODS nebo ČSSD není zkorumpovatelný finančně, ale sociálně skrze osobní vazby. Často se stávalo, že když ho chtěl někdo přesvědčit, zašel si s ním na pivo nebo na výlet.
Určitě to neměl jednoduché, ale jeho základním problémem je špatná komunikace, což se později promítlo do fungování celého hnutí. Kvůli neschopnosti komunikovat s ostatními se mu podařilo od sebe odehnat spoustu schopných lidí, jako je například Michal Doležel nebo starosta Brna-střed Martin Landa.
On zkrátka nechápe, že politika je týmová práce, a nikoliv jeho one man show. Nejlepší reflexí byly primární volby na kandidátky Pirátů, do kterých se přihlásil on a Martin Freund. Zatímco Hollan dostal jeden hlas, tak Freunda si Piráti vybrali.