Do čela londýnské diecéze anglikánské církve byla poprvé jmenována žena. Novou biskupskou je osmapadesátiletá Sarah Mullallyová, povýšená roku 2005 do šlechtického stavu za zásluhy v oblasti porodnictví a péče o děti. V Church of England, mateřské církvi celosvětového anglikánského společenství, se hlavě hlavního města přiznává třetí pořadí za arcibiskupem canterburským (primasem Anglie) a yorským. Stává se tím zároveň členkou Sněmovny lordů.

Biskupka Mullallyová podle tradice třikrát zabušila biskupskou berlou na západní bránu katedrály sv. Pavla, aby byla vpuštěna do chrámu a intronizována. Při nástupní bohoslužbě připomněla výročí události z roku 1868, kdy sufražetky umístily bombu pod biskupský stolec, na nějž právě usedla. Svým kázáním dala najevo, že její církevně politické pojetí nespočívá v náboženské přízdobě státní politiky.

Církve a ženy

Ženy v křesťanské duchovenské službě nejsou novinkou. Vzácnější je to však v církvích, které zachovaly tradiční biskupské uspořádání — kromě anglikánů (resp. episkopálů) jde o starokatolíky a skandinávské luterány. Church of England kněžské svěcení žen schválila v roce 1992 a biskupskou ordinaci před čtyřmi lety. Proti tomuto kroku vznikla opozice, jejíž část opustila své společenství po dohodě se Svatým stolcem, že budou moci být římskými katolíky s mírně upravenou anglikánskou liturgií a s ženatým duchovenstvem. Podobný průběh mělo zrovnoprávnění žen v americké episkopální církvi.

Rovný přístup žen a mužů ke službě v církvi se však postupně ujímá. V anglikánské komunitě dosud rovnoprávnost žen odmítají církve třetího světa. Ve svazku starokatolických církví tuto možnost odmítá jen Polská národní katolická církev. Čeští starokatolíci jsou na půli cesty.

Britské specifikum

Ve Spojeném království je zavedení kněžské a odnedávna i biskupské služby žen političtějším tématem než jinde. Church of England a s ní skotská presbyteriánská církev mají pozici etablovaných, tedy fakticky vzato státních církví. Biskupy navrhuje Generální synod církve složený z komory biskupů, komory kléru a komory laiků. Zavedení biskupské služby žen nejdéle vzdorovala komora laiků.

Synod navrhuje tři kandidáty, mezi nimiž volí premiér. Po projednání v parlamentu jednoho nebo jednu z nich jmenuje v zastoupení královny. Panovník má v církvi teoreticky nejvyšší pravomoc podle Zákonů o svrchovanosti (1534 a 1559) jakožto generální guvernér církve (od Alžběty I.). Součástí rozvětveného oficiálního titulu britských panovníků je poangličtěná verze latinského titulu Fidei defensor („ochránce víry“), který králi Jindřichu VIII. udělil papež Lev X. r. 1521.

Pokud jsou normy přijaté Generálním synodem schváleny parlamentem a získají královský souhlas, stávají se zákonem, což podle ostrovního pojetí práva (na rozdíl od práva kontinentálního) znamená, že jsou neměnné. Prakticky se však změny zavádějí rozvedením nebo doplněním starších, teoreticky nezrušitelných zákonů. To se týkalo např. Book of Common Prayer (Knihy společných modliteb), tedy oficiální knihy anglikánské liturgie.