Kuba má nového prezidenta. Podle očekávání se jím stal Miguel Díaz-Canel. Dosavadní první viceprezident byl ve čtvrtek jako jediný kandidát zvolen na prvním zasedání nového kubánského parlamentu, kde pro něj podle oficiálních údajů volební komise hlasovalo 99,83% ze všech přítomných poslanců.

Sedmapadesátiletý Díaz-Canel ve funkci po deseti letech vystřídal Raúla Castra (86), bratra zesnulého revolučního vůdce Fidela Castra, který ovšem přinejmenším do roku 2021 zůstane generálním tajemníkem komunistické strany. Očekává se tedy, že si na kubánské politické scéně nadále udrží významnou úlohu.

Nový kubánský prezident se v prvním projevu po zvolení přihlásil k ideálům kubánské revoluce a přislíbil kontinuitu se svými předchůdci.

„Budeme věrni dědictví vůdce historické revoluce Fidela Castra a také příkladu, hodnotám a učení Raúla Castra, současného vůdce historického revolučního procesu,“ pronesl ve čtvrtek před aplaudujícími poslanci. Dodal, že „nepřipadá v úvahu transformace, která by opomíjela nebo zničila dědictví tolika let [revolučního] boje“.

Opak bratrů Castrových

Fidela a Raúla Castra těžko mohl vystřídat někdo na první pohled odlišnější, než je Díaz-Canel. Na rozdíl od svých předchůdců a od mnoha spekulovaných prezidentských kandidátů za sebou nemá minulost revolučního hrdiny, narodil se totiž až rok po jejím triumfálním zakončení. Není dokonce ani kariérní voják, i když v armádě tři roky sloužil; na univerzitě vystudoval elektroinženýrství a posléze zamířil do stranických struktur.

Díaz-Canel nebyl zvlášť výraznou tváří komunistického režimu. Ačkoli ve funkci prvního viceprezidenta sloužil dlouhých pět let, viditelnější celostátní roli začal plnit teprve od minulého roku, kdy se o něm začalo spekulovat jako o možném Castrově nástupci. Dodnes si jeho jméno většina Kubánců nemá s čím spojit, ačkoli je poměrně známý ve své domovské provincii Villa Clara, již od roku 1993 deset let vedl.

V těžkých 90. letech, kdy se Kuba musela vyrovnávat s ekonomickou krizí způsobenou pádem Sovětského svazu, zde proslul skromným životním stylem a manažerskými schopnostmi. Zajímavé bylo jeho angažmá na podporu práv LGBT komunity, když s jeho pomocí zůstalo otevřeno kulturní a společenské centrum El Mejunje ve městě Santa Clara.