V březnu 2016 navštívil Kubu americký prezident Barack Obama. Kubánci zlepšení vztahů přivítali, ale zůstali ve svých očekáváních opatrní. Asi tušili, že navzdory Obamově dobré vůli síly, které současnému uspořádání na Kubě nepřejí, zůstanou a budou působit i tehdy, až Obama odejde. Však mají s velkým sousedem své zkušenosti.

Podnětným a informovaným způsobem o těchto zkušenostech vypráví kniha Jaroslava Fialy Jak se zbavit Castra. Kuba, Spojené státy a Československo ve studené válce, která vyšla krátce po úmrtí Fidela Castra. Náhodný časový souběh (autor na knize pracoval více než osm let) napomohl tomu, že se tato mimořádná publikace dostala do širšího povědomí, a doufejme, že tento efekt nebude krátkodobý. Kniha se totiž vyznačuje důkladnou a objevnou prací s archivními zdroji v několika zemích, a tím se úspěšně vyhýbá apriorním ahistorickým soudům a prokazuje pozoruhodnou neideologičnost, aniž by při tom zakrývala autorův názor.

Fialovi se podařilo ukázat historii konfliktu mezi Spojenými státy a Castrovou Kubou, ve kterém hrálo vedle Sovětského svazu významnou roli i Československo, jako složitou skládačku vlivů a zájmů, pohnutek a omylů, jež ukazuje obvyklý černobílý pohled jako zcela nedostatečný pro pochopení dějinných pohybů. Kniha je navíc velmi čtivá, aniž by upadla do laciné senzacechtivosti.

Dozvíme se, že pro revoluční svržení diktátora Batisty měly pochopení i vlivné kruhy v USA. Nepřátelství začalo až se znárodňováním majetku domácích a zahraničních vlastníků — včetně dobře zabydlené mafie. Kniha podrobně popisuje úsilí, které Spojené státy vynakládaly na likvidaci Kuby budující socialismus, protože představovala zásadní narušení dosavadní nezpochybněné hegemonie na západní polokouli.

Hospodářské sankce, podpora záškodnictví a diverzních aktivit, plánování útoků pod falešnou vlajkou pro získání záminky k intervenci vedly k tomu, že Sovětský svaz, k němuž se Kuba přiklonila, reagoval umístěním raket s jadernými hlavicemi, které měly intervenci zabránit. Tento riskantní krok Nikity Chruščova málem vyústil v nukleární katastrofu. Četba částí knihy popisujících kubánskou raketovou krizi z října 1962 na základě odtajněných záznamů působí mrazivě v současném kontextu konfrontace Spojených států a Korejské lidově demokratické republiky.

Tehdy to dobře dopadlo, Kennedy a Chruščov se dohodli. Kuba šla dál svou cestou. Ani desítky pokusů o atentát na Fidela Castra nedosáhly plánového cíle. Revoluční zápas za svobodu a rovnost ovšem postupně získal rysy typického státně socialistického byrokratismu, dogmatismu a  autoritářství, které se rádo vymlouvá na vnější ohrožení.

Ale je zřejmé, že identifikace významné části obyvatel s režimem má hlubší kořeny a větší výdrž, než tomu bylo v zemích východní Evropy. Jinak by režim vystavený takovému tlaku a po roce 1989 bez hlavních spojenců těžko obstál. Možná, že hlavní silou, která současnou podobu kubánského režimu udržuje, je opravdu nepřátelské chování Spojených států.