Sovětský svaz se kdysi pyšnil tím, že je zemí, kde zítra znamená již včera. Pokrok, blahobyt a světlé zítřky byly všudypřítomné. Bohužel pouze v projevech stranických funkcionářů a na stránkách pečlivě usměrněného tisku. Lidé v Sovětském svazu často žili spíše včera nežli dnes.

Také v České republice v těchto letech slova vylétající z úst státních představitelů neodpovídají svým zažitým významům. Třeba takové slůvko ne, které ještě donedávna znamenalo nesouhlas, se dnes pronáší jakožto přitakání.

Příklad? Co třeba nedávné rozhodnutí vlády podpořit návrh sociální demokracie na zrušení karenční doby? Sociální demokracie usiluje o proplácení alespoň části mzdy během prvních dní nemoci dlouhá léta. A neúspěch mohla důvodně očekávat i tentokrát.

Většina členů Babišova kabinetu totiž říkala, že karenční doba je báječný vynález, který neježe prospívá podnikatelům, ale dokonce i zadarmo léčí nemocné. Původní, zatvrzelé ne — jak se později ukázalo — bylo ale ve skutečnosti souhlasem.

Premiér vysvětlil, že rozhodnutí je zcela logické, neboť jeho tým makajících nepolitiků vyjednává se sociální demokracií o společném vládnutí. Kdyby návrh na zrušení karenční doby hodili pod stůl, bylo by prý rázem po námluvách.

Hledání kompromisů a vyvažování zájmů k politice bezesporu patří. Teď — jak nás poučil ministerský předseda Babiš — patří i k nepolitice. A jeden si pak může hlavu ukroutit, aby politika od nepolitika rozeznal.

Vládní tanečky kolem proplácení nemocenské nicméně poslouží i v tomto případě. Kdyby v ministerských křeslech seděli politici, a nikoliv zručně vyvedené figuríny, nemusela by vláda tak často se svými názory zásadně nesouhlasit.

Odmítání rušit karenční dobu z řad členů Babišova kabinetu totiž svědčí o malé politické představivosti, případně o neschopnosti řídit svěřený úřad. Lze totiž předpokládat, že ministři vědí, že jejich šéf právě nastavuje lidskou tvář směrem k sociálním demokratům, aby ve Sněmovně podpořili jeho druhou vládu. A dobře vědí zřejmě i to, že prostým odmítáním se člověk druhému zrovna nezavděčí.

Vládní veletoč proto nelze chápat jako promyšlenou strategii. Jde o prostou neschopnost, které budeme svědky ještě mnohokrát. Politika je zkrátka pro politiky, stejně, jako je hokej pro hokejisty. Babiš by se jistě mračil, kdyby Českou republiky na olympiádu vyrazili ve sjezdovém lyžování reprezentovat dvě kuchařky, jeden soustružník, parta ostravských horníků a kastelán s celou rodinou.

Sociální demokracie nicméně se zrušením karenční doby nemá zdaleka vyhráno. Zbývá spousta kroků a legislativní proces se zcela jistě protáhne dávno za dobu, ve které před Sněmovnu Babiš znovu předstoupí s žádostí o důvěru. Pomohou-li mu ji sociální demokraté získat, nebude muset brát žádné ohledy na ně ani na nemocné zaměstnance.

Odkazem na spolupráci s kdysi nejsilnější levicovou stranou odrazí útoky, že se opírá o nedemokratické síly, a pokojnému vládnutí podle vlastních představ nebude stát nic v cestě. Ve Sněmovně hlasovací koalice ostatně existuje a všichni se mohli už kolikrát přesvědčit, že funguje bezvadně.