Na začátku minulého týdne se v Praze jakoby ze vzduchu zhmotnilo sto padesát Kurdů, aby protestovali proti zadržení někdejšího politika kurdské Sjednocené demokratické strany (PYD) Saliha Muslima českou policií. Ten byl zatčen zřejmě na základě žádosti Turecka.

I když se původně hovořilo o mezinárodním zatykači, kterým měla Muslima poctít turecká sekce Interpolu, to se brzy ukázalo jako nepodložené. Důvod, z jakého tedy stíhání bývalého spolupředsedy PYD začalo v Česku, a proč soud takřka okamžitě rozhodoval o jeho případném vzetí do vazby (které, jak víme, dopadlo pro Muslima dobře), zůstal neznámý. Pokud si takové otázky klademe, nevyhneme se hlubokému podezření.

Přece jenom — jak je známo, Turecko vedené Recepem Tayyipem Erdoganem s Kurdy a jejich snahou o autonomii bojuje (a to nikterak metaforicky — především v oblasti Rojavy na severu Sýrie se tak děje velmi reálně s použitím nejmodernějších zbraní) a bojí se jej. Souběžně bez skrupulí sází drakonické tresty každému, kdo se nějakým způsobem protiví autoritářství a nacionalistické hysterii, kterou vládnoucí elita v Turecku systematicky rozdmýchává.