Bezprostředně po podzimních sněmovních volbách znělo mezi členy ČSSD spontánně, odshora dolů a téměř jednohlasně, že by měla strana odejít do opozice a nepodílet se na vládě s Andrejem Babišem, která by pro zdecimované sociální demokraty znamenala téměř jistý konec.

Dnes, po čtvrt roce zkušenosti s Babišovým vládnutím bez důvěry, po prezidentských volbách a polovině sjezdu ČSSD je všechno jinak. Převládající názor, alespoň mezi stranickým vedením, je takový, že do vlády s ANO rozhodně ano.

Proč ta změna? Zaznívají hlavně tyto argumenty: Babiš šikovně vykrádá sociálnědemokratickou politickou agendu, nemohli bychom proti ní protestovat v opozici. Ve vládě budeme mít možnost aspoň něco ovlivnit. Nechceme, aby se vláda opírala o okamurovské fašisty. Chybou nebylo vládnutí spolu s ANO, ale způsob, jakým jej ČSSD ukončila.

↗

Pokud dá nyní sociální demokracie Babišovu vládnutí punc demokratické legitimity, spojí s ním svůj osud již neodvratně. Repro DR

I když pomineme vždy ošidné srovnávání s rokem 1948, je jasné, že je to nesmírně vážná situace a pro ČSSD závažná, téměř osudová volba. Pokud nyní, v pozici mnohem slabšího minoritního partnera, dá Babišovu premiérství punc demokratické legitimity, takže šéf ANO nebude muset vládnout díky hlasům SPD (byť s podporou KSČM), spojí sociální demokracie svůj osud s Babišem již neodvratně.

Vnitrostranické referendum by teď mělo závazně rozhodnout o tom, zda ČSSD do koalice s ANO vstoupí, či nikoli. Bude zajímavé sledovat výsledek. Ostatně sama skutečnost, že se o této věci mezi členy bude přímo hlasovat, je nesporně pokrok směrem k větší demokratičnosti strany.

Skupina Lepší ČSSD je možná pořádá zítra, v sobotu 3. března, v Praze Otevřený sjezd sociálních demokratů. Platforma, která se ustavila hned po podzimních volbách a jasně deklarovala, že by sociální demokracie měla odejít do opozice, funguje zatím převážně jako diskusní skupina. Jako svůj bezprostřední cíl si klade propojovat členy sociální demokracie a její příznivce, vytvářet — dosud v podstatě chybějící — zasíťování, vzájemné propojení členů.

Cílem vzdálenějším je vytvořit sociálně demokratické hnutí, přitáhnout další zájemce a tím oživit stagnující — co do počtu členů i co do programové vize — ČSSD. Nejsme naivní a nemyslíme si, že malá skupina členů dokáže v krátké době zásadně ovlivnit chod natolik „kamenné“ a institucionálně poněkud strnulé strany, jakou je dnešní ČSSD. Chceme se o to pokusit s plným vědomím toho, že pokus může selhat.

Bylo by dobré, kdyby otevřený sjezd, který se bude kromě reflexe současného stavu české sociální demokracie věnovat také místní politice a jejím výzvám, významu místní organizace jako základního kamene politické strany i otázkám a výzvám levice v České republice dnes, pomohl přítomným ujasnit si trochu lépe, co vlastně znamená být sociálním demokratem. Co dnes znamená „sociálně demokratický“ a co to může znamenat v budoucnosti? Jak zastávat politiku, která bude zároveň demokratická a sociální — levicová?

Je možné, ba pravděpodobné, že spoluvládnutí s oligarchickým firemním „hnutím“ nakonec ČSSD skutečně zcela znevěrohodní a odkáže ji pouze do učebnic dějepisu. Jisté to není. Přese všechno ale lze doufat, že vždy bude mít smysl pokoušet se prosazovat myšlenky, které byly v dlouhých dějinách sociální demokracie ty nejdůležitější: spravedlnost, politickou rovnost, sociální smír. Snad otevřený sjezd sociálních demokratek a demokratů k tomuto důležitému hledání trochu přispěje.