Během několikatýdenní cesty k tomuto řečnickému pultíku, jsem měl v hlavě zejména jeden citát. Řekl jej Frank Zappa a zní: „Without deviation from the norm, progress is not possible.“ — bez vybočení z normy, žádný pokrok není možný.  

Nebudu zde mluvit o programu, od jehož základů se nemusíme nijak výrazně odchylovat a který má sociální demokracie zakódovaný ve svých politických genech. A nechci mluvit ani o chybách bývalého či jakéhokoliv jiného vedení. Chtěl bych zde zdůraznit dvě oblasti, dva problémy, ve kterých se strana musí razantně posunout, a kde jakýkoli pokrok nebude možný, bez odchýlení se od norem běžného stranického uvažování.

Co to je „norma“? Normální uvažování u tak názorově bohaté strany nejde objektivně definovat nebo kvantifikovat. Proto mi dovolte, abych „normu současné ČSSD“ personifikoval do uvažování a tužeb těch, kteří vidí budoucnost české levice v představě „staré dobré ČSSD“.

Stará dobrá ČSSD Miloše Zemana se jmenuje ANO

Nemyslím historickou sociální demokracii. Mám na mysli „starou dobrou ČSSD“, kterou zde v devadesátých letech budoval Miloš Zeman, také za oboustranné pomoci různých podnikatelů, jako je Andrej Babiš, tu „starou dobrou ČSSD“, která dokázala oslovit přes třicet procent voličů a která vstoupila do Strakovi akademie hlavním vchodem.

Rád bych podotknul, že taková či podobná strana tady pořád je, stále oslovuje svých 30 třicet procent voličů, stále jí pomáhá Miloš Zeman... Jenom v ní podnikatel Babiš vyměnil nekonstruktivní a zbytečně složité politické ideje za efektivním, na datech založený marketing.

Pokud se vydáme za představou nebo spíše chimérou „staré dobré ČSSD z roku 1998“, tak cestou pravděpodobně ochotně podepíšeme spolupráci s podnikatelem Babišem. Je to cesta, která nás, dle mého soudu, dovede pouze k tomu, že se sociální demokracie stane Kosteleckými uzeninami české politiky.