Během několikatýdenní cesty k tomuto řečnickému pultíku, jsem měl v hlavě zejména jeden citát. Řekl jej Frank Zappa a zní: „Without deviation from the norm, progress is not possible.“ — bez vybočení z normy, žádný pokrok není možný.  

Nebudu zde mluvit o programu, od jehož základů se nemusíme nijak výrazně odchylovat a který má sociální demokracie zakódovaný ve svých politických genech. A nechci mluvit ani o chybách bývalého či jakéhokoliv jiného vedení. Chtěl bych zde zdůraznit dvě oblasti, dva problémy, ve kterých se strana musí razantně posunout, a kde jakýkoli pokrok nebude možný, bez odchýlení se od norem běžného stranického uvažování.

Co to je „norma“? Normální uvažování u tak názorově bohaté strany nejde objektivně definovat nebo kvantifikovat. Proto mi dovolte, abych „normu současné ČSSD“ personifikoval do uvažování a tužeb těch, kteří vidí budoucnost české levice v představě „staré dobré ČSSD“.

Stará dobrá ČSSD Miloše Zemana se jmenuje ANO

Nemyslím historickou sociální demokracii. Mám na mysli „starou dobrou ČSSD“, kterou zde v devadesátých letech budoval Miloš Zeman, také za oboustranné pomoci různých podnikatelů, jako je Andrej Babiš, tu „starou dobrou ČSSD“, která dokázala oslovit přes třicet procent voličů a která vstoupila do Strakovi akademie hlavním vchodem.

Rád bych podotknul, že taková či podobná strana tady pořád je, stále oslovuje svých 30 třicet procent voličů, stále jí pomáhá Miloš Zeman... Jenom v ní podnikatel Babiš vyměnil nekonstruktivní a zbytečně složité politické ideje za efektivním, na datech založený marketing.

Pokud se vydáme za představou nebo spíše chimérou „staré dobré ČSSD z roku 1998“, tak cestou pravděpodobně ochotně podepíšeme spolupráci s podnikatelem Babišem. Je to cesta, která nás, dle mého soudu, dovede pouze k tomu, že se sociální demokracie stane Kosteleckými uzeninami české politiky.

Moderní stranu nemůžeme budovat na manýrech z roku opoziční smlouvy. Záchrana ČSSD je v její radikální modernizaci, odpovídající situaci v roce 2018, v roce, kdy si připomínáme obdivuhodné masarykovské výročí naší republiky.

Skutečný problém je, že se k nám lidi zrovna nehrnou

Zde musím říct jednu nepříjemnou, a vůči velkému množství z vás jistě nespravedlivou myšlenku: strana, se svým současným personálním zázemím, není schopna se efektivně modernizovat sama od sebe. Záchrana ČSSD spočívá v tom, že se otevře novým lidem, novým nápadům, novým názorům. Bude ochotna jim naslouchat, ale také ochotna a schopna novým lidem pomoci v realizaci jejich plánů.

Pokud bych se stal předsedou, tak bych udělal všechno proto, aby strana měla do komunálních voleb pětadvacet tisíc straníků. Nebo sympatizantů. A v roce řádných voleb parlamentních padesát tisíc. Je to nesmysl? Možná. Ale to neznamená, že se o to smíme přestat pokoušet.

Lidi sami nepřijdou, když se k nim budeme chovat, jako bychom jim s členstvím ve straně dávali hroudu zlata. Nové členy musí do strany pozvat členové stávající.

Všem spolustraníkům, kteří nebudou, jemně řečeno, spokojeni s dnešním výsledkem a s následujícími týdny, bych chtěl vzkázat: Prosím vás, hlavně ze strany neodcházejte. Právě teď vás sociální demokracie nejvíc potřebuje.

Skutečný problém ale je, že se k nám lidi zrovna nehrnou, že se ostýchají a stydí nejen do strany vstoupit, ale stydí se za nás byť jen kandidovat — to bude obrovský problém v komunálkách. Musíme strhnout nálepku korupce a klientelismu, kterou na nás nenalepila jen zlovolná média, za kterou si můžeme do velké míry sami.

Musíme se jasně postavit před veřejnost a dát najevo, že jsme připraveni a schopni se s tímto problémem popasovat. Hlavně si přestaňme lhát do kapsy, že žádný problém s důvěryhodností nemáme.

Přesun nádraží v Brně je příklad politiky odrazující voliče

Dám vám velmi konkrétní příklad takové rizikové politiky. Je to projekt modernizace Železničního uzlu Brno — ten známý odsun nádraží.

Není to věc jenom Brna a Brňáků, je to strategická investice národního i evropského významu, která bude stát určitě sto miliard, jinými slovy tunel Blanka je proti tomu sranda. A tahle, slovy železničního odborníka „největší sabotáž české železniční sítě od druhé světové války“, se prohlasovává proti vůli většiny veřejnosti, a proti názoru většiny odborníků.

A nejhorší je na tom, že ti lidé už se začínají zvykat, že je to tak normální, že stejně všechno bude tak, jak chtějí politici, různí šíbři, lobbisté a kmotři. Jako předseda ČSSD bych se primárně věnoval prevenci takové rizikové politiky.

Protože až se v médiích začnou probírat různé pochybné osobní vazby, všechny nestandardní a podezřelé úkony (ve správách BIS je SŽDC stálým hostem), potom se v médiích budou objevovat zejména lidé, kteří za svým jménem budou mít v závorce jméno ČSSD, naši značku. Budou to stranící z vedení státních podniků a budou to také všemožní bývalí primátoři a exhejtmani, kteří dělají současné ČSSD stejnou službu, jakou svého času dělal v Praze ODS službu Pavel Bém.

Důvěru lidí nezískáme zpět marketingovými slogany o zastavených trestních stíháních. Lidé nám začnou znovu věřit, až naše politika bude nezpochybnitelně poctivá, až nepoctivé politiky přestaneme sami tolerovat.

Zítřek je náš

Když jsem vyzýval členy strany, aby neodcházeli, měl jsem na mysli hlavně ty, kteří nebudou spokojeni se směřováním naší strany v příštích týdnech a měsících. Ale jsem přesvědčen, že za takových pět až šest let, zde budu já nebo kdokoliv jiný, slovo „neodcházejte“ muset říkat také vám, věrným zastáncům staré dobré ČSSD, kteří možná tentokrát spokojeni budete.

Síla, která bude modernizovat ČSSD, se už probudila, a má se čile k světu. Noví lidé budou stranu měnit svými schopnostmi, svým programem, modernizace přijde, ať se vám to bude líbit nebo ne. Všem lidem, kteří věří, že Lepší ČSSD je možná, a kteří se nebojí vykročit z běžných norem, bych rád srdečně poděkoval a popřál jim do příštích let mnoho odvahy, síly a optimismu.