Můj první dojem ze 40. sjezdu ČSSD byl děsivý. Před vchodem nabízeli aktivisté kampaně Jsme fér, usilující o manželství pro všechny, tedy i gay a lesbické páry, delegátům k podpisu svoji petici. Postarší muž přede mnou se podíval na papír a jen utrousil: „Na to se vám můžu vy…“. (Možná kdyby se hoch obrátil s podobnou žádostí na Štěpána Kotrbu, akreditovaného coby novináře, dostal by rovnou zásah pepřovým sprejem.)

V tu chvíli nešlo nemít obavy, že sociální demokracie absolvovala prudký posun do politického tábora vyznačujícího se konzervativním pohledem na život a odporem k jinakosti.

Povzbudivá nebyla ani úvodní sjezdová přestřelka nad programem jednání a tím, zda má být dosavadní grémium odvoláno, nebo má být přijata jeho rezignace.

Pak se ale sjezd usadil. Snad jen hluk v sále byl vyšší než obvykle. Možná proto, že předsálí bylo malé a venku panovala zima, možná proto, že delegáti nechtěli o nic přijít a zároveň se svými kolegy čile rozebírali dění na pódiu.