„Listy The Sun, Daily Mail, Express a Telegraph v posledních dnech trochu ulítly ve stylu Jamese Bonda,“ vysmál se britským konzervativním bulvárním médiím Jeremy Corbyn ve své úterním videu. O den dříve natočil svůj příspěvek také český premiér v demisi Andrej Babiš, který se ovšem opřel do zdejších médií, ČTK počínaje a Českou televizí konče.

Český zájem o Corbyna a britský zájem o české archivy vyvolala titulní strana bulváru The Sun z minulé středy. List částečně cituje Corbynův spis, aby manipulativně navodil dojem, že Corbyn vědomě spolupracoval s „komoušským špionem“ a dokonce mu dodával informace. Zprávu záhy nekriticky šíří tamější konzervativní a česká média.

S Andrejem Babiše potom Corbyna propojil páteční výroky zcela nedůvěryhodného — přesto pro mnohá média vděčného — rozvědčíka Jána Sarkocyho. Jde o spojení nepatřičné, neboť obě „kauzy“ se ve všem podstatném zcela rozcházejí. Srovnávat je z protibabišovských či z antikomunistických pozic — nebo nejčastěji z kombinace obou — v posledku nahrává právě Andreji Babišovi, který nyní umně využívá špatně odvedené práce většiny médií a zdejší předsudečné paušalizace údajných „spoluprací“ s minulým režimem.

Obstál Český rozhlas. Česká televize a ČTK selhaly

Nikoli neprávem může Andrej Babiš ukřivděně naříkat: „Aby se pokračovalo v kampani na Babiše, tak se tady objevil nějaký estébák. A představte si, že Česká televize věří tomuto estébákovi, který tvrdí, že šéf labouristů Corbyn bral peníze …“

Zpravodajství České televize, o ČTK nemluvě, poslední dny v podstatě kopírovalo titulky lživých článků britských konzervativních médií. Média sice v rámci „vyváženosti“ citují ředitelku Archivu bezpečnostních složek Světlanu Ptáčníkovou, která suše poznamenává, že „Pan Corbyn nebyl vedený jako spolupracovník a ani to z materiálů nijak nevyplývá“.

Drtivou část textů ovšem zakládají na citacích bulvárního The Sun, jako by se jednalo o zdroj hodný citace. Přitom se jedná o médium, v Británii obecně pokládané za zcela nevěrohodné. Český mediální expert Václav Štětka, působící v Británii, jejich úroveň v nedávném rozhovoru pro DR přirovnal k úrovni zdejších Parlamentních listů.

↗

Jeremy Corbyn je oblíbeným terčem

To ale nebránilo zpravodajskému serveru Seznam v den, kdy v Českém rozhlase vychází obsáhlá analýza založená na vyjádřeních Ptáčníkové a Radka Schovánka zcela vyvracející smyšlená obvinění, bez uzardění přetisknout zprávu Terezy Novákové z ČTK s titulkem „Lídr britské Labouristické strany Corbyn měl spolupracovat s StB“.

Také Zpravodaje ČT Bohumila Vostála zřejmě zjištění Českého rozhlasu na trase Londýn Praha nedostihlo, neboť následující den cituje v „exkluzivním rozhovoru“ ředitele britského Centra pro bezpečnostní a zpravodajská studia Anthonyho Gleese: „Dokumenty, jež nejsou žádné padělky a jsou pravé, zcela jasně ukazují, že z pohledu české StB byl Corbyn jejich agentem. Byl jejich zdrojem, a to velmi hodnotným.“

Pomineme-li, že Gleese si jako „odborníka“ vybral pouze již zmíněný The Sun a že jde o známého příznivce konzervativců, faktem zůstává, že jeho výrok není pravdivý. Žádné takové dokumenty nejsou nikomu známy a Bohumil Vostál to měl, ne-li musel, vědět.

Zatímco v Británii tak pokračuje účelově vedená proticorbynovská kampaň části konzervativních médií, na niž zbytek reaguje pouze několika komentáři a citacemi českých ověřených zdrojů, česká scéna až na výjimky cituje média typu The Sun nebo Daily Mail, proti nimž je Blesk výkladní skříní novinářské poctivosti, a píše v senzacechtivém stylu o „britském poprasku“.

Publikovat lži o Corbynovi mají oba zmíněné britské bulváry v popisu práce. Že se smyšlené kauzy chytnou také Konzervativci, se dalo čekat, přestože nyní už se stahují. U českých pravicových serverů se s nechutí ke Corbynovi a mechanickým opisováním parodií na zpravodajské texty z britského bulváru také nesetkáváme poprvé.

↗

Konzervativní poslanec Ben Bradley stáhl svůj štvavý tweet hned poté, co mu Corbyn pohrozil žalobou. Foto Twitter

Největším skandálem na celém případu je tedy právě způsob, jakým pracují česká média veřejné služby s čestnou výjimkou Českého rozhlasu. Způsob, jakým o kauze informuje veřejnoprávní televize a ČTK, totiž smutně dává za pravdu kritikům, v čele s Andrejem Babišem.

Sarkocy je jako zdroj zcela nevěrohodný. Od prvního okamžiku

Zjevení agenta Sarkocyho, který v jeden den stihl ČTK nadiktovat snůšku lží o schůzkách s Corbynem a obvinit Babiše ze spolupráce s StB, vzbuzuje přinejmenším podezření nad podivnou souhrou okolností. Nad genezí případu zůstává řada otázek, k nimž se stojí za to vrátit.

Jisté je nyní jedno. Obvinění Corbyna přišlo Babišovi náramně vhod. Slouží totiž jako důkaz zaslepenosti části mediální scény, která je svolná odsoudit každého, kdo se jen někdy potkal s estébákem, ba dokonce paradoxně naslouchat jinému estébákovi, když se jí to hodí.

Corbynova údajná kauza přitom s tou Babišovou nemá pranic společného, jakkoli se ji tak český premiér v demisi snaží popsat. Zatímco úřady, které k tomu mají pravomoc, označily Corbynovu spolupráci za nesmysl, Babišovu uznaly jako platnou. Sarkocy NeSarkocy.

Ostatně sám slovenský soud, který neuznal Babišovu žalobu, argumentoval tím, že výpovědi spolupracovníků StB nejsou důvěryhodné. Na jednu stranu tak Babiš říká: „Nevěřte estebákovi,“ na druhou stranu říká: „Věřte estébákům, kteří svědčili v můj prospěch.“

Ukazuje se, že základním problémem je tu znovu česká redukce vyrovnávání se z komunistickou minulostí na paušální odsudek „estebáků“, který na jedné straně zahrnul nespravedlivým odsouzením mnohé nevinné i mnohé ztýrané oběti StB, ale na straně druhé umožnil spoustě těch, kteří skutečně profitovali z minulého režimu ba i přímo z jeho represivní povahy, proklouznout do nových poměrů v roli ctnostných občanů.

Je to redukce, která také znemožňuje rozlišovat povahu údajné či skutečné spolupráce v každém jednotlivém případě. A je to redukce, která dokonce způsobuje, že pak účelově bereme v potaz výroky tehdejších důstojníků StB, jako by měly větší váhu než vyjádření jejich obětí. To je morálně vadné a zpravodajsky zcela nepřípustné.

Sarkocy nikdy nikým neměl být citován jako věrohodný zdroj. Ti, kdož jej dnes takto citují, jako by jím byl, jsou paradoxně ve skutečnosti dnešními dobrovolnými spolupracovníky StB.

Jeremy byl Jeremy, Babiš byl Burešem

V posouzení obou případů, Corbyna a Babiše, je třeba pracovat nikoli se současnými výroky důstojníků předlistopadové StB, ale s dobovými prameny, a to nejen s těmi, které mají svůj původ v této represivní organizaci. Jakýkoli pokus o srovnání případů Corbyna a Babiše se pak ukáže jako zcela nemístný, protože oba hráli úplně odlišnou roli tehdy, stejně tak jako hrají zcela odlišnou roli dnes.

Andrej Babiš byl pracovníkem zahraničního obchodu a působil jako spolupracovník StB pod krycím jménem Bureš. Soudy rozhodli, že je takto oprávněně veden. Nevíme, zda někomu přímo ubližoval, a v jaké míře, ale víme, že díky svým konexím a postavení v rámci minulého režimu získal výhody, které mu umožnily rozjet dráhu byznysmena v režimu novém.

Díky svému postavení ve strukturách minulého režimu, které zahrnovalo i pozici agenta StB, ale nejen ji, mohl fakticky vytunelovat slovenský Petrimex. Podstatou akce byla mimořádně pochybná operace se zjevně antedatovaným zápisem z valné hromady, která stála na počátku zrodu impéria Agrofert.

I tak ale hlavním argumentem proti Babišovi není jeho předlistopadová dráha, nýbrž kořistnický a v některých případech kriminální způsob, jakým po listopadu budoval své jmění, a jak přitom korumpoval a ničil veřejnou správu. Jinak řečeno pro Babiše je jistě zátěží a oprávněně se mu vytýká, že byl spolupracovníkem StB, „Burešem“, ale skutečný důvod, proč by se měl poroučet z veřejného života spočívá v tom, čím je dnes: Žlutým baronem a trestně stíhaným podvodníkem z Čapího hnízda.

↗

Až s přílišnou lehkostí se může Andrej Babiš ve svém videu ohánět rozsudky, které podle něj média dezinterpretovala. Repro DR

Naproti tomu odsoudit Corbyna za to, že se „potkal s estébákem“ je možné jen za předpokladu naprostého nepochopení jeho celoživotního politického úsilí i situace na konci studené války. Corbyn patřil tehdy do prostředí britského mírového hnutí, které pokládalo československý disent za svého partnera, což platilo i naopak.

Nejen Corbyn a britské mírové hnutí, ale i Charta 77 tehdy viděli východisko k překonání rozdělného světa v rozpuštění obou vojenských bloků a v novém typu mírové spolupráce v Evropě, jejímž výrazem se stal vznik Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, pozdějším vývojem ovšem odsunuté na vedlejší kolej. Stačí se začíst do dobových dokumentů Charty 77, aby bylo jasné, že její vidění světa bylo mnohem bližší tehdejšímu i dnešnímu Corbynovi, nežli současným antikomunistickým pražským médiím.

Ve východním bloku se v 80. letech rychle měnila situace, Gorbačovova glastnosť a perestrojka otevíraly poměry. A nikdo nepočítal s tím, že komunistické režimy půjde překonat nějak jinak než dialogem. V Maďarsku a Polsku už se tehdy vedl, anebo se k němu schylovalo. A tak to nakonec přece bylo i u nás.

Nebylo tedy vůbec nic nemístného, že se Corbyn byl ochoten setkat s československým diplomatem. A žádný záznam nenasvědčuje tomu, že by si při těchto setkáních jakkoli zadal.

Málokdo ještě tvrdí, že by byl Corbynem skutečně špionem východního bloku. Z vyvrácené lži však v českém i britském prostředí vyhřezly nahlodávající otázky: Proč ho vůbec chtěl ten agent získat? A jaktože Corbynovo nedošlo, s kým má tu čest? A proč se vůbec potkával s někým z komunistického režimu? Opravdu má být ministerským předsedou někdo tak naivní?

Elementární pochopení tehdejší situace v Evropě by umožnilo nahlédnout, že to nebyla naivita, ale normální součást zcela běžné politické praxe, která mohla být — a vzhledem ke Corbynově životní dráze prakticky jistě i byla — motivována snahou pomoci k obnově demokracie ve východním bloku. Zopakujme ještě jednou, že Corbyn patřil k prostředí, které pokládalo zdejší disidenty za svého spojence: a totéž platilo i naopak.

Jeremy Corbyn již mnoho podobných výpadů přestál. Podobně britské voliče Labour party zřejmě nijak nezviklá podezření o „agentu východního bloku“, když s nimi neuhnulo podezření o „spolupráci s ISIS“, „spolupráci s Hamásem“, „spolupráci s IRA“ či „spolupráci s Hugo Chavézem“. Všechno je to z kontextu vytržená propaganda, šířená bez ustání a bez uzardění konzervativním britským bulvárem.

Současná kauza je jen dílkem v jeho proticorbynovským tažení, které eskalovalo před loňskými parlamentními volbami. Corbyna nakonec bulvár příliš nepoškodil, protože ve své přepjatosti ztrácí na věrohodnosti. Sama o sobě zřejmě žádné otřesy v jeho pověsti nezpůsobí ani současná z Prahy přifukovaná bublina, jakkoli by se to z českého pokrytí tématu mohlo jevit.

Spis Corbyn nepřinesl nic nového. O Corbynovi se ví, že nebyl žádným příznivcem neoliberálního konzervatismu Thatcherové, že je dlouhodobým odpůrcem NATO nebo že vždy požadoval jaderné odzbrojení. V kontextu jeho politického přesvědčení je schůzka s tehdejším československým diplomatem Sarkocym zcela srozumitelná.

↗

Česká televize by měla ze způsobu, jakým její zpravodaj kauzu pokrýval, vyvodit důsledky. Foto Twitter

Není náhodou, že Deník Referendum včera publikoval prohlášení signatářů Charty 77, kteří se staví na Corbynovu obranu. Koneckonců mnoho z nich mělo podobnou vizi jako on. O to paradoxněji působí snaha Corbyna očernit jako spolupracovníka těch, kteří české disidenty perzekuovali.

Současnými dobrovolnými spolupracovníky StB jsou ve skutečnosti ti, kdo šíří na Corbynovu adresu pomluvy. Bohužel jsou to i česká veřejnoprávní média, Česká televize a ČTK.

Paradoxně tím pomáhají Andreji Babišovi, který v této věci oprávněně kritizuje jejich profesní výkon, byť z osobně zištných důvodů. Protože jeho případ s případem Jeremyho Corbyna nemá nic společného. Babiš opravdu byl i Burešem, zatímco Jeremy byl vždycky Jeremy.

Galerie (5)