Žádná jiná slova neztělesňují duševní bídu dnešního politického myšlení víc, než populismus a extremismus. Filip Outrata tu nedávno psal o „politickém populismu extremistického ražení“, což je podle něj „nejpřesnější popis stran, jako je SPD Tomia Okamury“.

Přitom by se musel hodně namáhat, aby v politologickém slovníku nalezl označení, kterým by víc scházel přesný význam. Ani jeden z nich nevypovídá nic o zájmech či ideálech označeného. Ani jeden nevyjadřuje žádný program či ideologii. Právě pro obsahovou prázdnotu, kterou sdílejí, se oba pojmy tak snadno používají společně a stávají se polemickým ostřím v rukou těch, kdo se namáhat nechtějí.

Nejkrásnější vlastností této zbraně je, že je obousečná. Tnout s ní lze na obě strany, doprava i doleva. Extremista může stejně dobře chtít uprchlíky šatit jako vraždit, čistotu bílé rasy i pohodu pro všechny bez rozdílu.

Nalevo i napravo

Podobně jako Outrata šermuje populismem a extremismem v nedávném vydání časopisu Respekt Jiří Sobota. Ten se českým čtenářům rozhodl převyprávět výzvu komentátora Leonida Bershidského, podle nějž se „centristé všech zemí“ zprava i zleva mají spojit v obraně demokracie proti společnému nepříteli.