Agentury uvádějí, že po sobotní střelbě Luky Trainiho ve středoitalské Maceratě (na severovýchod od Říma) se rozvinula diskuse o rasismu a xenofobii. Taková debata je v Itálii zesílena posledním měsícem předvolebního zápasu, ale probíhá tam i jinde v Evropě už dlouho. Podnět k ní již v době svého postupného zániku dal koloniální systém, tedy nadvláda evropských mocností (Velké Británie, Francie, Německa, Nizozemí, Belgie, Itálie, Španělska a Portugalska) nad národy Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Jiné země Evropy však nejsou vyviněny. Etnika Sibiře, respektive severní Asie, sice sousedí s původním Ruskem, a tím se od západních koloniálních mocností liší, ale jejich pokoření nebylo o nic menší. Československo se mohlo honosit tím, že podle Ústavy z roku 1920 jsou si všichni státní občané republiky Československé „před zákonem plně rovni a požívají stejných práv občanských a politických nehledíc k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo náboženství“.

Zároveň však základní zákon republiky vymezoval zvláštní postavení Podkarpatské Rusi, v níž státní moc republiky reprezentuje prezidentem jmenovaný guvernér. Přestože se tam v té době cítili obyvatelé lépe než pod mocí Maďarska a pak Sovětského svazu, šlo o nepřiznanou kolonii. V letech před II. světovou válkou Československo začalo omezovat práva Židů. Záchranná akce Nicholase Wintona se týkala židovských dětí v Československu. Až poslední plánovaný vlak byl vypraven v den začátku okupace Česka nacistickou říší.

Předválečné Československo rozhodlo o zřízení kárných a pracovních táborů a v dalších letech obstarávalo české četnictvo mimo jiné v Letech u Písku lágr, od roku 1942 určený pouze pro Romy (na základě výnosu „o potírání cikánského zlořádu“). V poslední době jsou publikována svědectví o brutálním jednání s internovanými a vězněnými osobami. Poměry v tomto táboře se příliš nelišily od nacistických koncentračních táborů.