V okrese Jeseník žije zhruba devětatřicet tisíc obyvatel. SPD Tomia Okamury zde získala v parlamentních volbách 15,96 % hlasů a umístila se na druhém místě po ANO. Byl to její nejlepší výsledek ze všech okresů České republiky. V obcích Bílá Voda se ziskem zhruba 18 % a v Písečné s 27 % SPD na Jesenicku dokonce porazila ANO.

Kousek dál se však volilo jinak. V Ostružné vyhrála ODS a SPD získalo pouhých sedm procent. K Ostružné patří Ramzová a Petříkov, což jsou velká turistická střediska. Místní obyvatelé jsou zpravidla podnikatelé, kteří pracují ve službách, hlavně v cestovním ruchu. Nachází se zde velké lyžařské areály, penziony, chalupy. Vítězství občanských demokratů není překvapením.

Jak je to se zbytkem Jesenicka? Proč se v tomto regionu tak dařilo hnutí Svobody a přímé demokracie Tomia Okamury?

SPD nemělo pozitivní slogany

S místním hudebníkem a produkčním Apostolosem Joanidisem se setkávám hned po příjezdu na nádraží. Cesta vlakem z Prahy do Jeseníku trvá zhruba tři a půl hodiny. Nebe nad městem je nádherně modré. Přestože svítí slunce, vcházíme do nedaleké útulné kavárny s regály plnými knih různých žánrů, abychom si mohli v klidu chvilku popovídat.

Podle Joanidase mají úspěchy hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury na Jesenicku dva hlavní důvody. Zaprvé to, že v celém jesenickém okrese nežije jediný muslim. Zdejší obyvatelé — podobně jako mnozí jiní napříč republikou — nemají s muslimy žádný kontakt. Informace o nich získávají z médií a sociálních sítí. „Mají nulovou znalost reality. Před rokem tu nebyl ani obyčejný kebab,“ vypráví Joanidis.

Druhým důležitým faktorem jsou podle něj místní média. „V Jeseníku je to hlavně Jesenický týdeník, který často zveřejňuje spekulativní články a aplikuje princip kolektivní viny,“ doplňuje Joanidis. Jesenický týdeník má dlouholetou tradici a může mít podle něj i reálný dopad. Když je totiž mediální masáž dlouhodobá a silná a  zkombinuje-li se s nízkou informovaností čtenářů, může se projevit i ve výsledcích voleb. „Nemyslím si totiž, že by lidé tady byli frustrovanější než v jiných podobných regionech,“ upřesňuje.

Jesenický týdeník jsou jedny z nejčtenějších lokálních novin. Vycházejí už sedmadvacet let, aktuálně zhruba v nákladu 2100 kusů, čtenáře mají i na internetu. Jejich šéfredaktor, Miroslav Chovanec za úspěchem SPD v okrese vidí strach. „Lidé mají obavy z neznámého, volili Okamuru a Babiše, protože mluví jejich jazykem, volební programy nečtou, volí podle toho, co slyší v médií,“ popisuje do telefonu. Osobní setkání totiž odmítl.

Sám Chovanec však v jednom z předvolebních čísel Jesenického týdeníku píše: „Z pohledu probíhající a EU řízené invaze islámu do Evropy bude následně jedno, kdo je na levici či na pravici, kdo byl agent Moskvy, StB nebo havlista. Přeživší si užijí ‚výdobytků‘ islámu, počínaje otrockou prací na sociální dávky pro pravověrné a ‚právy‘ žen konče. Je to opravdu velké téma letošních voleb, kterému rozumí každý kromě vítačů. Je z čeho vybírat a protestní hlas to u nás může ještě zastavit.“

Na otázku, zda podobné texty nemohou v lidech vzbudit zmíněný strach, Chovanec neodpoví, ale říká, že v tomhle s Okamurou souhlasí. Invaze islámu je prý řízená a islám se nedá oddělit od islamismu… Vedle Jesenického týdeníku tu vychází také Šumperský a Jesenický deník, který je ale podle Joanidise více šumperskými než jesenickými novinami. Sídlo má v Šumperku a reálně se více zajímá o okres Šumperk.

Jesenicko také trápí odliv lidí. Hlavně mladší generace zde nemá perspektivu, obyvatelstvo tak stárne. I to je podle Joanidise jeden z důvodů, proč se v okrese, někdejší výspě komunistů, nyní tak dařilo SPD. „Pouze malé procento voličů čte volební programy. Velká část lidí, kteří volili SPD, se chtěli pouze vůči něčemu vymezit: vůči diktátu z Bruselu, vůči elitám, vůči tradičním stranám. SPD nemělo pozitivní slogany,“ dodává k předvolební kampani SPD Joanidis.

Lidé sice politické programy nečtou, Tomio Okamura na to však šel chytře. Při každé příležitosti jednoduše a jasně vysvětloval, co nabízí. Součástí skoro každého jeho statusu na sociálních sítích před volbami i po nich jsou jednoduché body, kde nechybí, čeho chce dosáhnout.

Tomio se s nikým nemaže

V slezském lázeňském městě Jeseník získalo SPD zhruba patnáct procent hlasů. Jedním z nich byl dvaatřicetiletý Stanislav, který pracuje v Jeseníku jako barman.

Vadí mu nedostatek práce a nízké mzdy. Aby bylo v regionu líp, musí podle něj odejít zkorumpovaní politici a zlepšit se pracovní podmínky. SPD volil především proto, že předseda strany Tomio Okamura „se s nikým nemaže, odmítá diktát Bruselu a bojuje proti nelegální migraci“. Na další otázky už ale nechtěl odpovědět.

Lidé mají pocit, že všechno je špatně. V televizi a v novinách neustále slyší, že česká ekonomika roste, že se mají mít dobře jako nikdy dřív. V realitě to ale nezaznamenali. Objeví-li se člověk, který mluví jejich jazykem a tváří se, že jim rozumí a že jim naslouchá, důvěřují mu.

K manželům Myslivcovým (redakce jméno změnila) přicházím, když už je tma. Venku sněží a je chladno. Oba jsou lékaři a bydlí kousek od Jeseníku. Dlouhou dobu pracovali v zahraničí, na Jesenicko se vrátili zhruba před pěti lety. Žijí v krásné chalupě obklopené lesem.

Paní Myslivcová volila hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, manžel nemá české občanství, u voleb proto nebyl. „Slyším, že jste nemocná, pojďte dovnitř,“ naléhá několikrát Myslivcová a zve mě dál.

Nabízí mi šípkový čaj. Její manžel, ortoped v důchodu, mi mezitím ukazuje svoje desky. „Vidíte, neposlouchám žádné neonácky. Mám rád Ortel, ale ten s nimi nemá nic společného,“ opakuje několikrát. „Já jsem nová pravice,“ ukazuje opět na desky a vysvětluje mi, proč by také volil SPD.

Za Olomoucký kraj se do parlamentu dostali dva poslanci SPD, místopředseda hnutí Radim Fiala a Pavel Jelínek. Oba dva byli v minulosti členy Občanské demokratické strany. Nikoho z nich však pan Myslivec nezná. SPD je pro něj pouze Tomio.

Konečně přichází paní Myslivcová s šípkovým čajem. Ptám se jí, proč volila SPD. Pan Myslivec ji však přeruší a zajímá se, odkud pocházím. Když ho moje odpověď, že jsem z Prahy, neuspokojuje, zeptá se znova. „Máte exotické jméno, jste Arabka?“ Odpovím, že jsem se narodila v Afghánistánu. „A máte něco společného s Dáeš?“ ptá se vážně. „Jak jste se sem proboha dostala?“ Odpovím, že podobnou cestou jako dnešní uprchlíci.

Vedle sedí paní Myslivcová, která konečně odpoví na mou otázku a přeruší tak manželův tok otázek. „Volila jsem SPD kvůli referendum. Ale vidím, že jste nemocná a kašlete, můžete už prosím odejít?“ Vstane, otevře dveře a naléhá, ať už odejdu.

Manžel zkouší mluvit dál, pokračuje a vysvětluje, že SPD se mu také líbí kvůli postoji k islámu a muslimům. S Okamurou se shodne také na „zlovolných neziskovkách“. „Soros platí neziskové organizace, proč to dělá?“ tázavě se na mě podívá. To už stojíme na chodbě. Paní Myslivcová zavírá rychle, ale s úsměvem, dveře.

Dobrovolnici ve službách SPD

Hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury mělo výraznou kampaň založenou na dobrovolnické práci. Stejně jako v každém malém koutku republiky, i zde má své posily. Dokázalo využit nálady ve společnosti a vytvořit vynikající síť poslů, kteří chrání české země před „nájezdy uprchlíků“ a následnou islamizací.

„Ve městě jsem velmi často viděla jezdit osobní auta s potiskem SPD, všude byla také spousta plakátů,“ popisuje Hana Holcnerová, bývalá redaktorka Deníku Referendum, dnes žijící v Jeseníku. Nechyběly ani billboardy či proslavené noviny SPD do všech poštovních schránek — ty mají ostatně, jak potvrdil v rozhovoru pro Aktuálně.cz mediální konzultant SPD Jan Čížek, vycházet i po volbách. Dobrý marketingový tah.

V Olomouckém kraji má SPD dvě dobrovolnické kanceláře — v Prostějově a v Olomuci. V dalších větších městech, jako je například Šumperk, má strana fanouškovskou skupinu, která funguje hlavně přes sociální sítě. Každý, kdo by chtěl na svou vlastní pěst zachránit Českou republiku a nebo aspoň podpořit hnutí, si může v kanceláři vyzvednout plakáty. Propagační materiály jsou zadarmo.

Lubomír Volný, poslanec SPD za Moravskoslezský kraj v rozhovoru pro Deník.cz popsal příčiny volebních úspěchů hnutí. První je podle něj charisma a důvěryhodnost superlídra Okamury, druhou práce dobrovolníků v ulicích. „Naši dobrovolníci lidem na ulicích vysvětlovali, že nejsme tím, za co náš označuje konkurence. Tedy ani rasisty, ani xenofoby, ale naopak svobodomyslnými, svobodu milujícími demokraty, kteří chtějí situaci v této zemi změnit směrem ke švýcarizaci našeho systému.“

Okamura. Nejlepší kandidát?

Brněnský sociolog a publicista Stanislav Biler nedávno vydal úspěšnou knihu s názvem Nejlepší kandidát. Její děj se převážně odehrává na Jesenicku. Hrdinou knihy je fiktivní postava, pološílený kandidát na prezidenta, Jan Novák, který svými komentáři a vlastnostmi ztělesňuje reálné postavy české politiky.

Novák v sobě spojuje řadu politických bizarností, mluví jednoduchým jazykem, tváří se, že rozumí lidem a chápe jejich problémy. Tento potrhlý fantom politické scény se většinu času schovává na severu Moravy. Biler tento region zná.

Problémů, které tíží Jesenicko, je podle Bilera hned několik. Do krajského města Olomouce je to z Jeseníku zhruba devadesát kilometrů, a z Javorníku dokonce zhruba sto dvacet. Obyvatelé Jesenicka nemají ke krajskému městu vztah. „Je toho víc, co Jesenicko trápí, lidé jsou často zoufalí a nevidí světlo na konci tunelu,“ komentuje Biler.

Významným problémem Jesenicka jsou, stejně jako i jinde v republice, nízké mzdy. Lidé mají práci, ale co vydělávají, to spotřebují, nezbývá jim pak žádná rezerva. Podle Hany Holcnerové mnozí místní pracují i za cenu toho, že část peněz dostanou bokem. Výsledkem bývají nízké důchody. Zklamání z politického provozu a nedůvěra v jeho aktéry pak vytváří občany žijící v zášti vůči okolnímu světu.

Podle místostarostky Jeseníku Zdeňky Blišťalové na jesenickém okrese chybí podmínky pro život mladší generace. „Kvalifikovaní lidé zde nemohou najít práci. Jeseník se vylidňuje,“ líčí Blišťalová.

„Ještě v roce 2001 měl Jeseník zhruba čtrnáct tisíc obyvatel, o deset let později pouhých jedenáct,“ říká Apostolos Joanidis.

Lidé z Jesenicka se z vesnic nestěhují za prací do okresního nebo krajského města, jak to bývá v jiných regionech. V Jeseníku by totiž nenašli lepší a slušněji placenou práci a Olomouc je na dojíždění poměrně daleko. Mladí lidé se proto rovnou stěhují do většího centra, do Prahy, Brna či do Ostravy.

Skončili dva významní zaměstnavatelé

„Místní trápí hlavně nedostatek práce, teď ještě zavírá Hard Jeseník,“ říká místní novinář Chovanec. Nedlouho po sobě začaly propouštět a zavírat dvě velké firmy, Hard a Touax.

Závod Hard Jeseník vznikl v šedesátých letech dvacátého století jako součást tehdejších Rudných dolů, leží na okraji Jeseníku a ještě nedávno zaměstnával zhruba 130 lidí. Spolu se svou mateřskou společností Vítkovice Power Engineering se ale ocitl v konkurzu. Protože se ho insolvenčnímu správci nepodařilo prodat, zaměstnanci dostali výpověď a přislib tříměsíčního odstupného.

Závod Hard však nakonec koupila za jeden a půl milionu společnost Moravia Industry, registrovaná ve Velké Británii. Oficiálně je zapsaná v Londýně na adrese, kde sídlí množství dalších firem, napsal nedávno server Hlídací pes. Nová společnost vznikla za pochybných okolnosti asi týden před koupí závodu Hard.

Nový majitel označil výpovědi za neplatné a požadoval, aby zaměstnanci docházeli nadále do práce. Zhruba devadesátka jich ale nesouhlasila a po uplynutí dvouměsíční lhůty se zaevidovala na úřadu práce. Ti pak od nového majitele dostali okamžitou výpověď, tedy bez jakékoliv finanční kompenzace. Podle Moravia Industry totiž tím, že odmítli pracovat, hrubě porušili pracovní kázeň.

Takto propuštění zaměstnanci nejenže ztratili nárok na odstupné, ale i podporu v nezaměstnanosti. „Zaniklo sto třicet pracovních míst na Jesenicku, co teď zaměstnanci mohou dělat?“ komentuje situaci místní šéfredaktor Jesenického týdeníku Chovanec.

Nepříjemnou zprávu před Vánocemi také dostali zaměstnanci závodu Touax se sídlem v Supíkovicích. Obec se zhruba sedmi sty obyvateli leží devět kilometru od Jeseníku. O práci zde přišlo 287 zaměstnanců. Nadnárodní společnost Touax má ústředí ve Francii. Českou pobočku nedávno koupila společnost Algeco, která má další fabriku v Uherském Hradiští. Pro firmu nebylo výhodné mít na Moravě dvě výrobny.

Jestliže si lidé neseženou práci poblíž, budou se muset poohlédnout někde dál. Většina z nich je ale v předdůchodovém věku a šance, že by se chtěli za prací přestěhovat, je mizivá.

Na Jesenicku vzniká kultura odspoda

Přestože je Jeseník relativně malým městem a daleko od velkých center, konají se zde hojně navštěvované koncerty. Jeden z posledních zde vyprodala původem místní skupina Priessnitz. Na Jesenicku roste tak zvaně kultura odspodu. Část místních pořádá různé kulturní programy, regionální festivaly.

Styčným bodem pro ty, kteří chtějí debatovat nad lokálním ruchem, je tu akce Ranní klub spolku Sudetikus. Město Jeseník také pracuje s konceptem pocitové mapy, kde mohou lidé označit na mapě svá oblíbená místa v okrese. „Dokonce se stává, že když člověk v pátek večer vyráží ven, může si vybírat z několika akcí,“ popisuje hudebník Joanidis kulturní život na Jesenicku.

Letošní volby nebyly prvními volbami u nás. Lidé vidí, že předešlá hlasování o politických kandidátech nepřinesla skoro žádné změny, mají pocit, že podmínky, ve kterých žijí, se nezměnily, volí proto novou sílu. Tentokrát vybírali protestní hlasy, ať už ANO, Piráty nebo právě SPD. Jeseník se veze s celorepublikovou vlnou protestních hlasů proti tradičním stranám, které v očích voličů zklamaly, rozkradly státní majetek, nedodržely sliby.

Politika se stává velmi často pro lidi těžko čitelným a složitým jevem, nevyznají se v ní. Čím dál více jsou zaplaveni informační změtí, největším nárokem dneška je umět se v ní zorientovat a najít si cestu. Taková schopnost se ale zatím příliš nepěstuje.

Pokud se objeví další schopný demagog, který umí pracovat se strachem, může uspět ještě výrazněji. Lidé chtějí jednoduchá hesla. Věděl to Okamura a věděl to Babiš.

A místní, kteří se snaží v Jeseníku nastartovat progresivní změny, by se neměli bát politiky. Jakkoliv jsou jejich iniciativy sympatické, je otázka, nakolik mohou konkurovat dnešním politickým populistům.