Tři roky se mělo za to, že tuto výzvu lidstvo již překonalo: ačkoliv množství emisí uhlíkatých plynů ze spalování uhlí, ropy a plynu bylo z hlediska tlumení klimatických změn stále nebezpečně vysoké, v posledních letech už výrazně nenarůstalo. Činnost člověka produkovala každý rok příliš vysokou, ale již nerostoucí klimatickou zátěž. Nyní je všechno, zdá se, zase jinak.

Projekce z doposud shromážděných dat zveřejněné v tomto týdnu naznačují, že množství emisí ze spalování fosilních paliv bude tento rok nejenom znovu rekordní, ale že oproti loňsku stoupne až o dvě procenta.

Podle vědců, které cituje deník Guardian, jde o velmi špatnou zprávu a „velký krok zpět“. Jiní experti nicméně uvádějí, že se jedná o fluktuaci a že emise začnou zase klesat, jakmile se dostatečně projeví nedávná rozhodnutí Indie a Číny omezit rozvoj výroby elektřiny z uhlí či jiné dlouhodobé trendy.

Má-li se přitom podařit dosáhnout cíle Pařížské klimatické dohody a zastavit nárůst teplot pod hranicí oteplení o dva stupně Celsia nad předindustriální průměr, musí emise začít stabilně a ostře klesat nejpozději do roku 2020.

Pozorovatelé přitom upozorňují, že sama Pařížská dohoda k danému cíli stačit nebude. I dobrovolné závazky ke snížení emisí, na nichž se zakládá, totiž nadále směřují k oteplení o více než tři stupně Celsia. To by dle vědeckých odhadů znamenalo natolik nestabilní klima a extrémní meteorologické jevy, že by byla vážně ohrožena existence civilizace na Zemi.

Další trendy

Hlavní podklady pro zmíněné projekce přinesl letošní Globální uhlíkový rozpočet, dokument, na jehož přípravě spolupracují vědci z britského Tyndallova Centra, německého Postupimského institutu, Yaleovy univerzity a dalších čtyřiaapadesáti prestižních klimatologických pracovišť po celém světě. Tento rok vyšel již po dvanácté.

Rok 2017 se jinak stane zřejmě nejteplejším rokem v historii, v němž nedocházelo k meteorologickému jevu El Niño, který efekt oteplování umocňuje a měl na svědomí i loňský absolutní vrchol. Také koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře stoupá stabilně a rekordy překonává každoročně.

„Sice se podařilo velmi rychle ratifikovat Pařížskou dohodu, to bylo slibné, ale od té doby se zdá, že se vlastně nikdo doopravdy nesnaží, že jsme takříkajíc usnuli na vavřínech,“ varuje profesorka Corinne Le Quéréová, ředitelka Tyndallova Centra při Univerzitě východní Anglie, která sestavovaní letošního Globálního uhlíkového rozpočetu řídila.

„Co se stane v příštích letech, záleží na tom, jak ochotně se budou jednotlivé státy snažit cíle Pařížské dohody naplnit,“ dodává Le Quéréová s tím, že letošní povodně, ničivé hurikány a další katastrofy představují „okno do budoucnosti“.

Klíčová Čína a Indie

Globální uhlíkový rozpočet využívá značnou část všech dostupných dat o výrobě a spotřebě energie za rok 2017 a jejich projekcí na následující ostatek roku. Konkrétně letos naznačuje, že emise dosáhnou historického maxima za jediný rok — sedmatřicet miliard tun oxidu uhličitého. Hlavní příčinou je autorů dokumentu vzestup emisí v Číně o tři a půl procenta. Nedostatečné deště totiž snížily výrobu elektřiny z přehradních elektráren, a země tak musela spálit více uhlí. Nárůst emisí v Indii odpovídá celosvětovému, Spojené státy a Evropská unie vykazují drobný pokles.

Někteří vědci ale zůstávají i přes řečené optimističtí. „Vždycky bude docházet k fluktuacím, třeba právě příčinou slabých dešťů,“ tvrdí odborník na ekonomiku klimatických změn, profesor Nicholas Stern z London School of Economics.

Stern poukazuje specificky na fakt, že Čína podniká reálné kroky ke snížení emisí. „Mají jasnou strategii, pokud jde o útlum rozvoje uhlí a energetickou účinnost. Ta má už nyní své výsledky a její účinek bude sílit.“ Podle Sterna je ale klíčové, aby zejména vyspělé země v nejbližší době přijaly ambicióznější cíle pro snižování emisí a začaly také výrazněji finančně podporovat úsilí chudších států.

Další informace:

The Guardian Fossil fuel burning set to hit record high in 2017, scientists warn

Common Dreams 'Giant Leap Backwards' as Global Carbon Emissions in 2017 Soaring to All-Time High

The New York Times CO2 Emissions Were Flat for Three Years. Now They’re Rising Again