Organizace In IUSTITIA vydala první čtvrtletní zprávu roku 2017 mapující incidenty z nenávisti v České republice. Terčem předsudečného násilí se stávali lidé z důvodu své národnosti, barvy pleti, bezdomovectví, politického přesvědčení a skutečného nebo domnělého náboženského vyznání.

Konkrétně zpráva uvádí dvaadvacet incidentů. Je to moc? Je to málo? To je v tuto chvíli vcelku nepodstatné. Ta čísla totiž realitu nezachycují přesně. Ani nemohou. Existuje až desetinásobná latence — oběti o napadeních neinformují, bojí se, neví, co s tím dělat, nedůvěřují policii, státu, organizacím. Vinit je za to nemůžeme, zodpovědnost leží jinde.

Stát a politická reprezentace, a to ani v jiné kriminalitě, se nezajímá, jakým způsobem a jak rychle se objasní konkrétní trestné činy, kdo přesně je jejich obětí, proč je tak vysoká latence a jaký dopad to na ně — a potažmo na celou společnost — má. K ohroženým skupinám nepromlouvá, data systematicky nesbírá a neeviduje. Proč se nezajímá? Protože nejsou data, která by na to upozornila a doložila to. Kruh se uzavírá.