Do Teplic jedu z Lipska. Pražskou ulicí, která vede kolem památníku Bitvy národů z roku 1813. Jedné z nejobludnějších staveb ve střední Evropě. Výška jednadevadesát metrů, vpředu vodní nádrž zvaná Jezero slz. Císař Vilém tuto kreaci na válečné téma otevřel v předvečer První světové války. Sochařskou výzdobu vytvořil monumentalita Franz Metzner z Liberce. Češi po válce ničili jeho sochy jako nacistické, přestože zemřel roku 1919.

Těším se, až v Teplicích zas uvidím jeho sochu Mozarta. Je vysoká tři a půl metru, určena byla pro Stavovské divadlo v Praze. Tepličtí ji na počátku dvacátých let umístili na podstavec po zničené soše Josefa II. Teď stojí bez podstavce v parku, což je výborné.

Patetický Metzner se přeci jen musel sklonit před géniem harmonie, který se v dobové módě oblékal barevně a s krajkami. Mozart polidštil Metznera, Metzner zdůraznil Mozartovu velikost. To jsou lepší Teplice ve zkratce. Byly tu světové lázně. Z takové kultury vždycky zbude dost, aby se dalo navazovat.

Část cesty jedu mimo dálnici. Chci symbolicky zažít, jak to houstne. V Lipsku volil Alternativu pro Německo každý čtvrtý. V příhraničních obcích i sedmdesát procent lidí. Alternativu pro Německo moji němečtí přátelé nazývají náckové. U nás bychom spíše řekli fašouni. Největší koncentrace fašounů v Německu je podél našich hranic.

„Za nácky u hranic nemůžete,“ říkají mi němečtí přátelé. Ale problém s levnou a čím dál lepší drogou Crystal Speed považují za opravdu vážný. Mohl tady v pohraničí přispět k pocitu, že pevná ruka je potřeba. Jedu tedy do Teplic fašistickou krajinou, kde se na německé straně drogy konzumují v opravených domcích, zatímco n straně české se vaří v temných laboratořích domů neopravených.

Místa blízko hranic je třeba posuzovat jako celek. Nabízí se teze. Když v Německu u českých hranic volili nácky, na naší straně budou volit fašouny.

Parlamentní politika jako baseball

Teplice. Zůstanu na ulici a v malých obchodech. V muzeu, které mám rád, nedávno vyhodili ředitele. Jednoho z pěti v kraji. Prý vůle komunistického hejtmana. Když půjdu na radnici, vydám se velkému riziku, že se dovím něco o Romech s rasistickým podtextem, a budu to muset napsat.

Je to tady na severu bolavé. Pozor miny. Ví se to. Za důležitější považuji, že pod pokličkou je pořád cítit potenciál. Jsem tu vždy a znovu přesvědčen, že stačí docela málo, a kraj se nadýchne k pořádnému životu. Ale ono málo si tu vedoucí garnitura se zvláštním talentem navzájem vyráží z ruky.

Lidé v Teplicích se mnou mluví, když slíbím, že nebudu jmenovat ani je, ani jejich firmu. Nepotkal jsem vůbec nikoho, kdo by si od politiky sliboval nějaký pozitivní vliv na svůj život. Většina lidí, které jsem oslovil, půjde k volbám. O politice mluví jako o fotbale. Nebo spíše o baseballu. Ten je ještě vzdálenější tomu, v čem žijeme.

„Budu volit Kalouska. Je chytrej. Vždycky má odpověď. Lidi mu nemůžou zapomenout, že škrtil peníze. Ale to byla krize. Já mu to odpustil. Vždycky dobře mluví,“ pravil muž kolem pětačtyřicítky. „Volila bych Feriho, protože je Tepličák, ale nemůžu kvůli Kalouskovi. Je agresivní,“ žena kolem třicítky.

Ptám se, jak je to s Teplicemi jako baštou ODS. „To máte jako s komunisty. Také je volí ti, co je volili dřív. Znám lidi, co budou volit ODS. Ale já to nebudu. My volíme sociální demokraty,“ praví muž se psem, kolem šedesátky. Řečeno tónem, že on přeci v baseballu fandí Texas Rangers. Kontrolní otázkou bych se třeba mohl dovědět, že Petře Buzkové to hodně sluší.

Další odpověď: „Koho mi poradí manžel. Já to nesleduju. Ale říkám rovnou, že si taky nestěžuju. Vím, že bych to sledovat měla. Ani nevím, jaká je to strana, co se manželovi líbí. Je tam Okamura.“ Nedávno jsem se zásluhou Ivana Štampacha v Deníku Referendum dověděl, že další Okamura kandiduje za lidovce. Mám chuť paní říct, ať tedy volí lidovce.

Ale manžel jí určitě i podá lístek. Ověřuji. Je to tak. „Možná jsem sama proti sobě, že to nesleduju,“ pokračuje paní v sebekritice, která ale nic nezmění na její volbě.

Tendence v ulicích je jasná: přesun k Okamurovi

Připadá mi, že v Teplicích je hodně zastaváren. Připadá mi, že lidé se dověděli, že „s Babišem už je nějaký problém“. Ptám se dvojice v mladším věku, co volby, jestli půjdou. Říkají, že ano, rozhodnou se později, je ještě hodně času. Cokoli včetně Okamury, ale ne Babiše.

Že to ale měli pěkně načasované, to jeho zatčení! Informuji je, že Babiš nebyl zatčen, jen zbaven imunity a vydán trestnímu stíhání. Obžalován není zatčen. A že tolik času zas není, protože do voleb zbývá čtrnáct dní. Diví se, že je to brzy. Vsadil bych se, že volit nepůjdou.

Čerstvě nemladá, inteligentně vypadající paní v malé firmě. Říká, že nabídka stran je výsměch. Nikdo se ani nechystá něco udělat pro lidi. K volbám možná přesto půjde. Myslí si, že lidem by se neměly brát peníze na něco, kde je někdo rozhází.

Koho volí mi nepoví, ale bude to pravice. Na otázku, jak prosperuje firma, dostávám odpověď: „Nekrachujeme.“ Když dál chodím městem, připadá mi, že „Nekrachujeme“ je nejpřesnější charakteristika toho, co se tu děje. Lidé se jen tak tak drží na hraně, a pod sebou cítí propast.

Z řady dalších rozhovorů přímo a nepřímo vyplývá, že tázané a tázaní budou volit Okamuru. Dům na náměstí, rozlehlá ruina. Na prodej. Volám do realitní kanceláře. Byl za osmnáct milionů, pak za patnáct a půl, teď za třináct.

„Když tu byl pan prezident, ukazoval na něj a ptal se, jak je to možné,“ říká paní, procházející okolo. Jasně, v západních Čechách vím o stejném případu. Zemanova prázdná manýra. Když se mu napíše, i ve věci chátrajících památek, nepoužije svého vlivu, a jeho kancelář odkáže na ministra kultury. Ale strká nos do Krymu. Pak Tepličáci nemají mluvit o politice jako o baseballu Texas Rangers.

S německou zkušeností v zádech a po rozhovorech s lidmi v Teplicích domnívám se, že výsledek Okamury tu bude vyšší, než si dosud myslíme. Okamura u některých soutěží s Piráty. Podobně jako oni dostal celý program na pár plakátů. Okamurův výlep je ale četnější.

Babišův výsledek odtud vypadá jako pravděpodobně nižší, než říkají odhady. Na baštu ODS to nevypadá, ale setrvačnost je mocná čarodějka. Možná je tu někde střední vrstva, které ODS připadá jako garance proti chaosu. Kubera je prý chlap, který drží pohromadě, říkají i ti, kdo na něj nadávají, a ODS volit nebudou. Kuberu mají rádi i ti, kdo ODS volili, a teď míří k Babišovi anebo ještě nevědí.

Ve studentských volbách na místním gymnáziu vyhrála T0P 09, následovali Piráti, třetí skončilo ANO. Nerozhodnuté voličky a voliče, a je jich hodně, ovlivní diskuse kolem lithia. Místní lidé samozřejmě těžbu nechtějí.

Slyším tu i názor, že Teplice jsou ošklivé město. Nechápu. I přes poválečný sešup, zničené části, komunistický silniční most nedaleko středu, považuji Teplice za jedno z nejkrásnějších měst v širokém regionu. Komunismus a divoký kapitalismus město rozsekal, je to ale úžasné souostroví.

Pro novináře znalého němčiny to tu za chvíli bude ráj. Těším se, až budu dělat reportáž o rasistické krajní pravici po obou stranách hranice. To by mi mohli vzít i v nějakých větších německých novinách a slušně zaplatit. Nu, pragmatismus za účelem krátkodobého odvrácení krachu je nakažlivý, říkám si, když zaháním tuto dotěrnou myšlenku.