Vracím se do Nového Jičína. — Ta věta pro mě hodně znamená. Je to moje rodné město, můj domov, místo mého trvalého bydliště. Byť už skoro dvacet let sem jezdím jenom na víkend, na návštěvu za rodiči. Tentokrát se však chci dozvědět něco o zdejších předvolebních náladách.

Z výsledků parlamentních voleb roku 2013 v našem okrese mi vychází, že jsme takové průměrné české či moravské město — volili jsme podobně jako zbytek republiky, jen s o krapet většími sympatiemi k levici a křesťanským demokratům. Dost možná hlavně proto, že si u nás na radnici v očích spoluobčanů udělala „ódéeska“ špatnou pověst arogantním mocenským chováním. Ale možná jako vysvětlení stačí prostě to, že jsme na Moravě.

Že by měly za necelé dva týdny vypuknout volby, o nichž mnozí tvrdí, že v nich půjde o zápas o demokratické směřování naší země, by tu jeden ale nepoznal. „K volbám tentokrát půjdu. Volit budu podle toho, jak mi poradí přítel,“ svěřuje se mi mladá žena, kterou oslovím náhodně cestou přes zdejší chloubu: čtvercové náměstí, lemované po celém obvodu podloubím. Zastupitelská demokracie na domácí úrovni?

↗

Novojičínští milují své náměstí a jsou na ně patřičně hrdí. Už po páté hodině odpolední tu ale moc lidí nepotkáte. Foto icnj.cz

Mířím ke kloboučnickému závodu Tonak, jehož historie sahá až k přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Jako lokální patriotka vlastním dva exempláře plus několik baretů.

Volil bych ho, kdyby nebyl debil

Tentokrát ale nejdu po kloboucích. V sousedství Tonaku sídlí Pomněnka, hospoda vyhlášená tím, že se její majitel dobře stará o trubky. Místo, kde i v jednu hodinu po poledni hraje pár chlapů kulečník a několik štamgastů usrkává pivo, upírajíce zraky k televizní obrazovce.

„Hospodský nemůže své hosty ničím dráždit. Zevnějškem ani politickými názory. Pokud něco vidím jinak, snažím se držet zpátky. To mě učili už za minulého režimu,“ vysvětluje mi pan majitel. O chvilku později však předvede, že ne vždy se udrží.

Ptám se svérázného muže s bílým plnovousem, hůlkou a s batůžkem plným krabiček s léky, který u baru dopíjí pivo a chystá se platit, koho bude volit. „Kdyby to nebyl úplný debil, volil bych Okamuru, ten je totiž jako jediný doopravdy proti přistěhovalcům. Takhle ale k volbám vůbec nepůjdu,“ říká.

Vysvětluje mi, že čte pravidelně „Babišovy noviny“ a porovnává je s Reflexem. Pojišťuje si tím dle svých slov vyváženost mediálního obsahu, který přijímá. Bojí se, že jeho vnuky budou vraždit muslimové, a tomu je potřeba zabránit.