Kdysi slavné město Cheb představovalo po dlouhá desetiletí pevnou hráz socialismu. Místní německé obyvatelstvo bylo po druhé světové válce vyhnáno a jeho místo zaujali lidé ze všech koutů republiky. Dnes dvaatřicetitisícové město pomalu ožívá. Fasády domů v historickém centru jsou opraveny, věže kostela sv. Mikuláše již několik let krášlí nové střechy a na obou březích řeky Ohře pod románskou falcí Fridricha Barbarossy vznikla krajinná výstava.

V Chebu sídlí solidní regionální muzeum, dvě galerie a jediná stálá divadelní scéna v Karlovarském kraji. Za poslední roky ve městě vyrostlo několik nových nákupních center. Jednomu musela ustoupit budova pivovaru, druhému pěkné cihlové sklady Fischerovy strojírny. Malé obchody i některé domy v samém středu města jsou však často prázdné. Na ulicích, když jimi zrovna nemašírují dechové orchestry či vojsko Albrechta z Valdštejna, bývá klid.

Poslední sněmovní volby v Chebu vyhrálo s necelými jednadvaceti procenty politické hnutí ANO, které o sedmačtyřicet hlasů porazilo sociální demokracii. Třetí jen s malým odstupem skončili komunisté a žádná další politická strana nepřekonala hranici deseti procent. Před sedmi lety zvítězila ČSSD s třiadvaceti procenty, následovaná občanskými demokraty, komunisty a TOP 09. Přes desetiprocentní hranici se tehdy dostala i politická divize bezpečností agentury Víta Bárty Věci Veřejné.

Ve volbách v roce 2006 si většinu hlasů v Chebu rozdělili sociální a občanští demokraté. Obě strany získaly přes dvaatřicet procent hlasů. Třetí místo jako obvykle obsadili komunisté. A poprvé ale i naposled dosáhli slušného výsledku Zelení s více než šesti procenty. V Chebu se volí obdobně jako ve zbytku země — jen oproti republikovému průměru jsou tady tradičně silnější komunisté.

Z perónu zdraví Tomio

Když se člověk do Chebu vypraví vlakem, vystoupí ve velké, lehce omšelé nádražní budově architekta Josefa Dandy, která na počátku šedesátých let nahradila válkou zcela zničené staré nádraží. Její prostory zdobí pěkné mozaiky s kosmickými náměty od Jaroslava Moravce, kovová plastika Huga Demartiniho a díla dalších umělců.

První, co jsem spatřil při výstupu z vlaku, byl velký reklamní poutač Tomia Okamury. Předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie jako obvykle slibuje zavést odvolatelnost politiků a hmotnou i trestní odpovědnost všech těch, kteří hospodaří s veřejnými penězi.

„Asi budu volit Okamuru,“ řekl mi zhruba padesátiletý muž, který postával s cigaretou před nádražím. Další na znamení souhlasu přikývl. „Já volit nepůjdu. Stejně to nemá cenu,“ dodal stručně třetí, típl cigaretu a odešel na vlak. Když jsem se dvou zbylých spolukuřáků ptal, proč se rozhodli právě pro Okamuru, pokrčili rameny. „A cigárko by nebylo, kamaráde,“ přehlušil otázkou chvíli mlčení první z mužů.

O dvě cigarety lehčí jsem se vydal z kopce dolů směrem k centrum města. „Odvaha říkat pravdu.“ „Můžeme.“ „Slušný lídr, dobrý program, silná pravice.“ „Pusťte nás na ně.“ Plakátovací plochy na pěší zóně jsou důsledně polepeny. Z každé se na procházející usmívají tu více, tu méně známí politici. Chybí Starostové a především zástupci politického hnutí ANO. Lidovci mají plakátů málo. Naopak občanští demokraté vylepili svého šéfa Petra Fialu téměř všude.

Zrekonstruovanou třídu Svobody, která spojuje vlakové nádraží s historickým centrem města, zdobí útlé sloupy s diodovým osvětlením, nový městský mobiliář a časová osa kryjící odvodňovací kanál, jež ve třech jazycích připomíná nejdůležitější historické události Chebu. Na jejím konci se pomalu otáčí několik metrů vysoký artefakt sochaře Mariana Karla s názvem Brána času, který odděluje pěší zónu od centrálního Náměstí krále Jiřího z Poděbrad se dvěma kašnami a shlukem bývalých kramářských domů — Špalíčkem.

Piráti táhnou i v Chebu

„K volbám chodím vždycky. Nikdy jsem nevynechala. Několikrát jsem volila TOPku, ale letos už nebudu,“ říkala v pěkné, světlé kavárně nad hrnkem čaje asi třicetiletá právnička, která ještě neví, komu dá v těchto volbách svůj hlas. „Ale vím, koho určitě volit nebudu. Okamuru,“ dodala rázně.

Říkala, že ji TOP 09 zklamala, hlavně Kalousek. Libí se jí Piráti a Starostové, ale bojí se, aby její hlas nepropadl, kdyby se třeba nedostali do Sněmovny. „Musím si to ještě všechno rozmyslet, ale nejspíš to budou Piráti,“ uzavřela krátký rozhovor.

Mladý učitel z místního gymnázia se také chystá volit Piráty. „Jsem přesvědčením liberál a Pirát. Když jsem se sledoval televizní debaty, tak bylo vidět, že mají kvalitní a kompetentní lidi,“ vysvětloval. „Ale trochu se bojím toho, co bude po volbách. Babiš to klidně složí s komunisty a Okamurou,“ dodal.

„Já pořád doufám, že se ním do té vlády nikdo nebude chtít jít,“ vložil se nám do řeči starší kolega mladého učitele. „Kalousek, to je jasný. A sociální demokracie se snad už taky poučila,“ konstatoval. Říkal, že se mu Sobotka jako premiér líbil. Že se mu zdál jako slušný chlap. A že to nedělal špatně.

Ptal jsem se mladého kantora, jak budou lidé v Chebu volit. Jestli budou volit politické hnutí ANO, nebo Okamuru. „Tady budou volit komunisty. Jako vždycky. Cheb je takový komunistický okrsek,“ shrnul. Dvě důchodkyně, které vysedávaly před budovou Prioru na lavičce pod stromem, své hlasy komunistům dají. Prý jako vždycky. Říkaly, že alespoň nekradou. A ptaly se, jestli mám nějaký lepší nápad.

Usmál jsem se a otázku nechal bez odpovědi. Od agitace jsou tu jiní.

Vernisáž v galerii

„ANO si umí dělat reklamu. Má schopné markeťáky. A lidi na reklamu dají,“ říkala chebská místostarostka, když jsem ji navštívil na radnici. Domnívá, že strana s Babišem v čele udělá v Chebu dobrý výsledek.

Vyprávěla, že o volbách se ve městě příliš nemluví. Ani v hospodách. „Možná je lidem jedno, jak to celé dopadne. Jsou odevzdaní. Sociální demokracie i ODS řadu voličů zklamala, tak hledají někoho jiného. Dřív to byly Věci Veřejné, dneska zkoušejí ANO,“ pokračovala s tím, že politické hnutí ANO má v Chebu od posledních komunálních voleb silnou pozici. „Jsem z toho trochu nesvá,“ uzavřela.

V galerii fotografie G4, která byla v Chebu založena již před dvaatřiceti lety, se konala vernisáž prací Petra Nováka s názvem Jedenáct úderů kol železničního vozu. Navzdory slovům z radnice se debata k volbám po chvíli stočila i zde.

„Koho volit?“ dumalo šest lidí mezi padesátkou a šedesátkou u jednoho ze stolů. Říkali, že letos je to bída. „Babiše rozhodně ne. Neznám nikoho, kdo ho bude volit. Ale stejně to vyhraje. Lidi to totiž neřeknou. Myslím, že se stydí,“ říkala jedna z žen.

„Piráti mají na kandidátce zajímavé lidi. Pár jich znám,“ dumal šedovlasý muž. „Ale oni přece chtějí všechny ty věci, co nás pekelně štvou. Všechny ty elektronizace a tak,“ oponoval mu druhý. U stolu panovala shoda, že by bylo dobré volit slušnou pravicovou stranu. Ta však chybí. „Asi to nakonec bude znova ODS,“ řekl do ticha ten, co zprvu uvažoval o Pirátech. Ostatní přikývli. Diskuse o politice tím skončila.

Na vernisáži jsem potkal zhruba pětatřicetiletého advokáta. Ptal jsem se, jak volby v Chebu dopadnou. „Vidím to na ANO a komunisty. Pravice postupně upadá a sociální demokracie je tady poškozená,“ upozorňoval na nedávný pád chebského starosty Navrátila, který byl spolu s bývalou ústeckou hejtmankou Vaňhovou, senátorem Novákem a dalšími obviněn kvůli netransparentnímu rozdělování dotací z Regionálního operačního programu Severozápad.

Mému společníkovi se líbí Starostové. Zřejmě jim svůj hlas dá, přestože si myslí, že se do Sněmovny nedostanou.

Volby v Chebu zřejmě ani tentokrát mnoho zajímavého nepřinesou. Vyhraje ten, kdo vyhraje celostátně a komunisté nebudou mít špatný výsledek.

Přesto jsem během rozhovorů na jednu zvláštnost narazil. Většina se nakonec stočila k Romům. Prý zneužívají sociální dávky, dělají nepořádek a štítí se práce.

Ale neutrální slovo „Rom“ jsem přitom neslyšel ani jednou. Zdá se, že do Chebu ještě nedorazilo. Všichni mluvili s despektem o Cikánech. Asi je pravda, že letos v Chebu zaboduje i Tomio Okamura.