Do pátku hostí Ženeva mezinárodní zasedání takzvané Minamatské úmluvy. Jednání se věnuje znečištění přírody rtutí a ochraně lidského zdraví. Kromě delegací států se jednání účastní i nevládní a mezivládní organizace z celého světa. Minamatská úmluva je vůbec první právně závaznou globální dohodou upravující znečištění životního prostředí rtutí. V roce 2013 ji schválilo sto čtyřicet zemí, ratifikovalo ji zatím osmdesát tři z nich. Přestože se o škodlivosti rtuti pro lidské zdraví ví minimálně půlstoletí, státy se k regulaci jejího využití v průmyslu zavazují až teď.

Pro Českou republiku je úmluva závazná od letošního září. Mimo jiné od roku 2020 zakazuje používat rtuť ve výrobcích. Mezi nimi jsou určité typy baterií a lamp, ale i mýdla, kosmetika, teploměry a přístroje pro měření krevního tlaku. V souladu s požadavkem úmluvy tlumit používání rtuti v zubních plombách Evropská unie výrazně omezí i používání zubního amalgámu pro děti a těhotné a kojící ženy.

Mezi největší znečišťovatele rtutí u nás patří neratovická Spolana. K výrobě chloru a louhu sodného má povoleno do 30. listopadu používat amalgámovou elektrolýzu. Unipetrol, vlastník Spolany, zároveň plánuje ekologickou sanaci odstaveného provozu. Teprve letos přešla na náhradní výrobu chlóru i ústecká Spolchemie, která u nás představovala druhou velkou chemičku používající rtuť. Pod oběma provozy byly opakovaně zjištěny vysoké hladiny rtuti v rybách.

Méně známým případem je kontaminace ryb v nádrži Skalka u Chebu, které jsou znečištěním postiženy ještě víc než ryby kolem Neratovic. Viníkem je dnes už odstavený a dekontaminovaný provoz v německém Marktredwitz, v němž se do roku 1985 na bázi rtuti vyráběly herbicidy. Výroba kontaminovala i sedimenty podél řeky Reslavy vlévající se do Ohře, která napájí nádrž Skalka. Sedimenty Reslavy dosud od rtuti vyčištěné nejsou.

Právě sanaci již znečištěných míst se dohoda paradoxně nevěnuje v dostatečné míře. V této části je úmluva pouze dobrovolná. Situaci může zlepšit včasné přijetí pravidel pro rozpoznaní a péči o kontaminovaná místa. Tento materiál připravilo české sdružení Arnika společně se svými zahraničními partnery. Podle Jindřicha Petrlíka z Arniky je takovýto průvodce „důležitý hlavně pro rozvojové země, kterým pomůže při odstraňování ekologických zátěží“.