Vyjednávání o datu ukončení používání rtuti pro výrobu chloru ve Spolaně Neratovice bude pokračovat. Zatímco krajští úředníci trvali na ukončení používání rtuti podle původní dohody — tj. na konci roku 2014 —, Spolana žádala o odklad až do roku 2020. Arnika pak přišla s kompromisním návrhem, když byla ochotná souhlasit, že by Spolana na šetrnější technologii výroby chloru bez použití rtuti mohla přejít nejpozději na konci roku 2016. Tedy o dva roky později, než znělo původní povolení.

Ekologové zároveň zdůrazňovali, že toto datum považují za nejzazší možný ústupek z hlediska životního prostředí. Zástupci chemičky rok 2016 nejprve označili za termín reálný, po konzultaci s představiteli Anwilu, svého polského vlastníka, však tento termín odmítli. Vyjednávání o kompromisu začalo ale až poté, co Spolana u krajského úřadu neuspěla s tvrdou hrou, kdy nechtěla přistoupit na žádný dřívější termín, než je vzdálený rok 2020.

Odvolání Spolany považují ekologové za naprostý výsměch obyvatelům České republiky i úřadům. „Polský vlastník chemičky, společnost Anwil, chce naše životní prostředí vesele dál ničit, zatímco ve svém mateřském závodě s toxickou rtutí při výrobě chloru skončil. Čeští manažeři však snahu dohodnout se projevili. Po ztroskotání jednání musíme poukázat na fakt, že je to management Anwilu, kdo sází na hazardní hru s pracovními místy ve Spolaně,“ uvedl po jednání předseda Arniky Jindřich Petrlík.

Proti rozhodnutí krajského úřadu se odvolalo i město Neratovice. Jeho představitelé zatím ustupují výhrůžce ztráty pracovních míst, aniž by se snažili podnik přimět ke kompromisu — i s ohledem na zátěž, kterou pro region představuje mnohaleté používání toxické rtuti ve Spolaně.

Středočeský krajský úřad totiž zamítl žádost, v níž Spolana usilovala o možnost používat toxickou rtuť k výrobě chloru do roku 2020, přestože dřívější dohody zněly na konec roku 2014. Manažer kvality ze Spolany Neratovice už loni prohlásil, že bude firma rozhodnutí úřadu respektovat, ať už bude jakékoli. Chemička ale slovům svého manažera nedostála a odvolala se. Provoz Spolany přitom zanechává v životním prostředí středních Čech a v Labi velká množství toxických látek a ohrožuje tak zdraví místních lidí a labský ekosystém.

„Už teď do vody a ovzduší unikne ze Spolany ročně přes 100 kg rtuti. Další stovky kilogramů toxického kovu předává Spolana v odpadech a neznámé množství jich ukládá na své skládce nedaleko řeky Labe, kde stojí i samotná chemička,“ připomněl Perlík.

Proti argumentu Spolany o snižování množství rtuti v emisích i v přenosech odpady navíc podle ekologů stojí data jí samotnou ohlašovaná do Integrovaného registru znečišťování. „Všemi těmito riziky se vlastník Spolany, polský Anwil, rozhodl zatěžovat naši přírodu a ohrožovat místní obyvatele o šest let déle, stůj co stůj. Věříme, že odvolací orgán zaujme stanovisko odpovědné jak k lidem, tak k přírodě,“ dodal Perlík s tím, že Arnika úřady už před dvěma roky varovala, že přesně takový postup ze strany vlastníků Spolany hrozí.

„Anwil možná sází na to, že se v České republice zachováme jak v rozvojové zemi, které kladou ekonomický aspekt před zdraví svých obyvatel,“ uvažuje Petrlík. Kromě rtuti představuje prodloužení provozu amalgámové elektrolýzy další zátěž životního prostředí — nebezpečnými dioxiny. „Dioxiny vznikají při vypražování odpadů z výroby chloru se rtutí. Prokázaly to analýzy, k nimž jsme Spolanu přiměli. Kdyby se rtuť nepoužívala, nebylo by nutné ji z odpadů získávat zpět a žádné dioxiny by tak při jejich úpravě nevznikaly,“ vysvětlil Petrlík.

Spolana odvolání proti zákazu používání rtuti po roce 2014 zdůvodnila ekonomickými problémy. „Vzhledem k tomu, že ekonomické problémy trvají od roku 2009, je reakce na něj se zpožděním tří let zarážející. Myslíme si, že již delší dobu nemá provozovatel v úmyslu dodržet integrované povolení z roku 2007. Jinak si lze těžko vysvětlit, proč investice více jak 90 milionů Kč nesměřovala naopak do konverze technologie,“ uvádí pochybnosti o argumentech Spolany ve svém vyjádření Arnika.

Z dlouhodobého hlediska navíc membránová technologie vychází jako hospodárnější, protože není tak energeticky náročná. „V tomto světle nechápeme zvolenou taktiku prodlužovat životnost technologie, jejíž provoz je dražší a navíc zatěžuje daleko více také životní prostředí a jeho prostřednictvím nepřímo i státní pokladnu,“ doplnil tiskový mluvčí Arniky Vratislav Vozník.

Problematice neratovické chemičky, jež je největší továrnou u nás vyrábějící louh, chlor a produkty z něj, se Arnika věnuje dlouhodobě v rámci svého programu Toxické látky a odpady. Spolana Neratovice často figuruje v žebříčcích největších znečišťovatelů, které odborníci z Arniky zpracovávají na základě dat z Integrovaného registru znečišťování. Důvodem bývají právě i emise rtuti vypouštěné do ovzduší, do povrchových vod a předávané dál v odpadech.

Integrované povolení vydal Spolaně Krajský úřad Středočeského kraje v roce 2007. Podle tehdejšího a zatím stále platného rozhodnutí má chemička ukončit provoz amalgámové technologie, kterou používá k výrobě chloru, do konce roku 2014.