Zásadní zpoždění, technologické problémy, růst konečné ceny. To jsou podle profesora Stephena Thomase z greenwichské univerzity problémy, které doprovází výstavbu prakticky všech reaktorů v Evropě, Číně, Americe či Rusku. Thomasovu publikaci o stavu rozestavěných jaderných elektráren u nás nyní představily Aliance pro energetickou soběstačnost, Calla a pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung. Thomas České republice doporučil neohrožovat stabilitu energetiky investicemi do reaktorů a využít jiné zdroje.

Průměrné zpoždění stavby reaktorů americkou společností Westinghouse činí čtyři roky. Od projektu jaderné elektrárny Summer 2 a 3 firma po proinvestování několika miliard dolarů odstoupila a zbankrotovala.

Projekt elektrárny ve finském Olkiluoto francozské korporce Areva už má zpoždění devět let a cena už se odahduje na osm a půl miliard euro, což je trojnásobek původního očekávání. Projekty ruského Rosatomu jsou kritizovány pro nízkou bezpečnost práce, technologické problémy nebo nízký počet odborníků - v červenci 2011 se zbortila ocelová výztuž na staveništi v Leningradu a v červnu 2016 zase spadla z výšky čtyř metrů tlaková nádoba reaktoru v běloruské elektrárně Ostrovec.

Jihokorejským reaktorům KEPCO zase chybí dvojitý kontejnment pro ochranu před pádem letadla nebo jímka pro záchyt taveniny - tedy opatření požadovaná evropským jaderným dozorem. „Rusko nespustilo ani jeden úspěšný projekt, jeho stavby se zpožďují a je známo nehodami při výstavbě. Americký Westinghouse a francouzská Areva jsou na hranici bankrotu. Čínské společnosti nemají zkušenost s budováním jaderných elektráren v zahraničí. Jihokorejský prezident připravuje plán ústupu od jaderné energetiky a jihokorejské projekty navíc nevyhovují bezpečnostním standardům Evropské unie," shrnul Thomas své poznatky.

Energetický expert Thomas výslovně doporučil české vládě neriskovat stabilitu energetiky investicemi do rizikových jaderných projektů: „Na trhu je už dnes mnoho nejaderných možností, které jsou spolehlivější, levnější a zároveň efektivnější, pokud jde o naplňování cíle snižovat emise skleníkových plynů."

Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost doplnil, že nové reaktory vycházejí z analýz jako vůbec nejdražší řešení pro budování nových výrobních kapacit: “Studie je klíčovým impulsem pro českou diskuzi před volbami. Drtivá většina politických stran u nás slibuje nové jaderné reaktory, ale zavírá oči před technologickými problémy nebo faktem, že investici budou muset zaplatit spotřebitelé elektřiny,“ shodl se s Thomasem.

V podobném duchu se pak vyjádřil i Edvard Sequens z Calla - Sdružení pro záchranu prostředí: „Chybí tu seriózní diskuse o jiných možnostech zajištění energetických potřeb, než jsou drahé a v mnoha ohledech problematické jaderné elektrárny. Paradigma centralizované státem zajišťované výroby, které fungovalo v minulosti, je pryč a těžko můžeme předpokládat, že se vrátí."