K letošnímu 1. září nabyla účinnosti loňská novela školského zákona 561/2004 Sb., která kromě jiných novinek v §34 stanovuje, že „od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku, je předškolní vzdělávání povinné, není-li stanoveno jinak.“

Zákonné ustanovení obsahuje i výjimky. Místo povinného roku mateřinky může dítě například docházet do přípravného ročníku základní školy, možná je také domácí individuální příprava, o kterou ale prozatím velký zájem není. Do konce května, tedy v určeném tříměsíčním předstihu před nástupem do mateřské školy, projevili o individuální předškolní vzdělávání zájem rodiče ani ne patnácti stovek dětí (1,5 procenta) z více než 100 tisíc, kterých se již povinnost předškolního vzdělávání týká.

Jako prakticky všechno povinné v naší milé vlasti se i tahle novinka okamžitě setkala s kritikou, brbláním a s tisíci námitek. Mnohým leží v žaludku zejména povinnost omluvit do tří dnů absenci dítěte ve školce, hrozící pokuty za nesplnění této povinnosti nebo povinnosti do mateřinky docházet.

Vyjadřuje se skepse, zda se vůbec podaří dohledat všechny děti, jichž se povinná školka týká, a jejich rodiče přimět, aby je tam opravdu vodili — je celkem známo, že většina pětiletých stejně už do mateřské školy chodí, problém je asi se čtyřmi procenty dětí ze sociálně slabého prostředí. Někteří pracovníci mateřských škol dokonce namítají, že budou těžko plnit povinnost přezkušovat děti vzdělávané individuálně, když prý ani nevědí z čeho.