Stoupenec racionálního výkladu světa a člověka snad dokáže shovívavě uznat hermetismus jako kulturní fenomén. Zůstává-li člověk věrný empiricky doloženému sledu příčin a následků, dovolí se mu pro zpestření pohrávat si se symbolikou obsaženou v alchymických traktátech, magických grimoárech a astrologických pojednáních. Je to prý „pouhá“ poesie a grafika. Případně se připustí, že lze použít těchto imaginací pro označení vnitřních pochodů při psychoterapii. Že by však někdo chtěl brát vážně vykládací karty, to už se sotva připustí. A čím jiným než pomůckou kartářek by tarot měl být?

První zprávy o tarotu ze 14. století ho zmiňují jako hazardní karetní hru. Uspořádání karet je skutečně podobné známějším kartám mariášovým a kanastovým. Dodnes se vyskytuje karetní hra taroky, a jedna z jejích sad (tzv. piemontské taroky) je tarotu velmi podobná.

Tarot se však historicky proslavil jako hermetická disciplína vedle magie, alchymie, astrologie a pokřesťanštěné kabaly. Tato karetní sada zřejmě byla napřed využívána (podobně jako jiné typy karetních listů) jako pomůcka k předvídání budoucnosti. Může tak případně sloužit i dnes. Člověk, jak známo, není ochoten se spokojit s nejistotou a vzít na sebe odpovědnost za vliv svého jednání na budoucnost. Bylo by možno rozpřádat psychologické úvahy o karetních obrazech jako pomůckách pro intuici a o možnostech touto cestou odhadovat budoucí průběh lidských příběhů.

Cesta k hlubšímu mystériu

V námi sledovaném smyslu každá karta tarotové sady (a je jich několik odlišných typů) a mezi nimi obvykle zejména každé z dvaadvaceti velkých arkán znázorňuje postavu, věc nebo událost představující různé archetypální skutečnosti lidského života (např. Mág, Velekněžka, Spravedlnost, Viselec, Smrt, Umění). Svou roli hraje geometrie vyobrazení, použití barev, jakož i alchymické a astrologické značky doplňující základní obrazy. To dává podněty pro meditativní zvládání životních situací.