Stoupenec racionálního výkladu světa a člověka snad dokáže shovívavě uznat hermetismus jako kulturní fenomén. Zůstává-li člověk věrný empiricky doloženému sledu příčin a následků, dovolí se mu pro zpestření pohrávat si se symbolikou obsaženou v alchymických traktátech, magických grimoárech a astrologických pojednáních. Je to prý „pouhá“ poesie a grafika. Případně se připustí, že lze použít těchto imaginací pro označení vnitřních pochodů při psychoterapii. Že by však někdo chtěl brát vážně vykládací karty, to už se sotva připustí. A čím jiným než pomůckou kartářek by tarot měl být?

První zprávy o tarotu ze 14. století ho zmiňují jako hazardní karetní hru. Uspořádání karet je skutečně podobné známějším kartám mariášovým a kanastovým. Dodnes se vyskytuje karetní hra taroky, a jedna z jejích sad (tzv. piemontské taroky) je tarotu velmi podobná.

Tarot se však historicky proslavil jako hermetická disciplína vedle magie, alchymie, astrologie a pokřesťanštěné kabaly. Tato karetní sada zřejmě byla napřed využívána (podobně jako jiné typy karetních listů) jako pomůcka k předvídání budoucnosti. Může tak případně sloužit i dnes. Člověk, jak známo, není ochoten se spokojit s nejistotou a vzít na sebe odpovědnost za vliv svého jednání na budoucnost. Bylo by možno rozpřádat psychologické úvahy o karetních obrazech jako pomůckách pro intuici a o možnostech touto cestou odhadovat budoucí průběh lidských příběhů.

Cesta k hlubšímu mystériu

V námi sledovaném smyslu každá karta tarotové sady (a je jich několik odlišných typů) a mezi nimi obvykle zejména každé z dvaadvaceti velkých arkán znázorňuje postavu, věc nebo událost představující různé archetypální skutečnosti lidského života (např. Mág, Velekněžka, Spravedlnost, Viselec, Smrt, Umění). Svou roli hraje geometrie vyobrazení, použití barev, jakož i alchymické a astrologické značky doplňující základní obrazy. To dává podněty pro meditativní zvládání životních situací.

S tím se spojuje otázka křesťanského hermetismu. Tato nauka a praxe doplňuje tradiční křesťanství o chybějící kosmologický prvek, tedy řekněme o jakousi alternativní, na imaginaci stavějící filosofii přírody. Zejména magie pak ještě navíc posiluje na pozadí obvyklého prožívání křesťanství význam jednotlivce, zdůrazňuje jeho tvořivou účast na běhu života.

Zatímco křesťanská mystika jeví tendenci k pasivitě a může odtrhávat člověka od spoluodpovědnosti za běh života, je magie cestou aktivity, je tvorbou. Je to opus magnum — velké dílo a je to ars regia — královské umění. Proto se nelze divit, že hermetické doplnění křesťanské životní cesty přichází ke slovu tam, kde se má znovu ukázat vlastní humanistické jádro křesťanství. Ostatně první renesanční humanisté byli zároveň hermetiky.

Nakladatelství Malvern vydává dílo Zdeňka Neubauera, výběr poezie a prózy, literaturu z okruhu esoterické takřečené Čtvrté cesty spojené s postavami Georgie Ivanoviče Gurdžijeva a Pjotra Děmjanoviče Uspenského, spisy hermetické, zejména z okruhu spirituální alchymie, ale také spisy religionistické. Již před pár lety ohlásilo záměr vydat monumentální dílo Meditace nad tarotem s podtitulem Cesta do nitra křesťanského hermetismu. Jako jeho autor bývá uváděn Valentin Tomberg (1900 až 1973), který však své jméno s publikací nespojil, a proto se ani v tomto českém vydání neuvádí. Předpokládaný autor pocházel z německo-ruské rodiny žijící v Estonsku pod vládou Ruského impéria. V mládí poznal křesťanství v pravoslavné (od matky) a luterské (od otce) podobě.

Tomberg se později se usídlil v západní Evropě. Několik let byl členem anthroposofické společnosti a později konvertoval k tradičnímu křesťanství, konkrétně v římskokatolické podobě. Neopustil však inspirace získané z hermetických a anthroposofických zdrojů. V této době napsal právě publikaci o tarotu. Vzal za základ jednu z tradičních podob tarotové karetní sady a jednotlivým velkým arkánům.

Nakladatelská informace takto charakterizuje obsah knihy slovy předmluvy, již překvapivě napsal významný katolický teolog a na sklonku života kardinál Hans Urs von Balthasar: „Přemýšlivý a zbožný křesťan nám ve svém obsáhlém a vpravdě celoživotním díle odhaluje symboly křesťanského hermetismu s mnoha jeho rovinami mystiky, gnóze a magie, přičemž zohledňuje také kabalu a jisté prvky astrologie a alchymie. Tyto symboly jsou shrnuty ve dvaadvaceti takzvaných „Velkých arkánech“ tarotových karet. Prostřednictvím Velkých arkán hledá autor meditativní cestu k hlubší, všezahrnující moudrosti katolického mystéria.

Jednotlivým arkánům jsou věnovány samostatné kapitoly. Autor konfrontuje hermetický obsah jednotlivých karet od Blázna po Universum s hermetickou tradicí. Ke slovu přichází křesťanský alchymista a theosof Jacob Böhme a postavy francouzské hermetické obnovy 19. století Joséphin Péladan a Gérard Encausse zvaný též Papus.

Uvádějí se křesťanští myslitelé jako Tomáš Akvinský, Bonaventura, Søren Kierkegaard, Vladimír Solovjov, Pierre Teilhard de Chardin. Připomínají se myšlenky filosofů jako Gottfried W. Leibniz, Immanuel Kant, Friedrich W Nietzsche, Henri Bergson a rovněž s literární texty (např. William Shakespeare, Miguel Cervantes, Johann W. Goethe, Charles P. Baudelaire).

Není třeba se nechat odradit od četby občasnými polemickými šlehy z římskokatolické pozice vůči jiným křesťanským vyznáním. Jsou zjevně nespravedlivé, ale to, co je na postavách křesťanských dějin nebo Tombergovy současnosti obvykle neprávem kritizováno, si samo o sobě často zaslouží odmítnutí i z hlediska nadkonfesního.

Objemný spis (670 stran) se podařilo dobře přeložit do češtiny a nabídnout hutnou četbu českým čtenářům, kteří spojují zájmy o esoteriku s tradiční křesťanskou příslušností, kteří podporují tradiční křesťanskou spiritualitu se sociální angažovaností a hledají pro toto své zaměření silné podněty.

Valentin Tomberg: Meditace nad tarotem, Praha: Malvern, 2017