Obrat doleva teď ČSSD nejspíš nepomůže
Vladimír HanáčekPolitolog Vladimír Hanáček se ohlíží za minulými volebními úspěchy sociální demokracie a analyzuje, v čem se tehdejší situace na politické scéně lišila od té dnešní.
V dosud nejsilnější vládní straně ČSSD se dějí věci: dosavadní předseda, premiér Bohuslav Sobotka před dvěma týdny rezignoval a stranu do nadcházejících sněmovních voleb nově vedou volební lídr Lubomír Zaorálek a úřadující předseda Milan Chovanec.
Jihočeští členové protestují proti vyškrtnutí bývalého hejtmana Jiřího Zimoly z kandidátky masivním exodem dalších dříve schválených kandidátů, pražští členové zpochybňují regulérnost primárních voleb sněmovní kandidátky a severomoravští členové zase musí podstoupit přeregistraci v zájmu vyčištění strany od takzvaných černých duší, tedy neaktivních straníků účelově přivedených v zájmu ovlivnění vnitrostranických rozhodovacích procesů.
Ve stejnou dobu pak vzbuzují rozruch výroky předsedy Senátu Milana Štěcha, který na odborářské schůzi plamenně kritizoval živnostníky za obcházení zákoníku práce skrze takzvaný švarcsystém a v dalším vyjádření pak prohlásil, že pokud někdo vidí svého souseda načerno podnikat, měl by ho nahlásit finanční správě, aby se tak zvýšilo plnění odvodové povinnosti.
Vše se děje v době, kdy se ČSSD utápí na historicky nejnižší podpoře voličských preferencí. Některé volební modely jí přisuzují pouze 10 procent voličských hlasů. A ještě k tomu perlička na závěr: ve stejnou dobu usiluje o návrat do strany její někdejší předseda a premiér Jiří Paroubek. Jak symbolické je to v momentě, kdy ve straně navzdory odporu k Paroubkovu přijetí s ohledem na jeho angažmá v jiných stranických barvách v mezidobí mimo stranu sílí hlasy po opětovném návratu k tradičním levicovým tématům a pozicím.
ČSSD nechybí témata, ale osobnosti
Byl by omyl myslet si, že ČSSD v tento moment může zachránit toliko prostá cesta zpět k tradičním levicovým tématům. Akcent na posilování státní podpory rodin s dětmi, zaměstnanců ve státním i soukromém sektoru a důchodců jsou nepochybně témata, která k sociálnědemokratické straně patří.
Ve vládě Bohuslava Sobotky se ČSSD na zájmy těchto skupin populace významně zaměřila a snažila se je saturovat. Povětšinou úspěšně, byť je pravda, že vize masivních sociálních transferů a spíše pasivního přístupu příjemců veřejné podpory tohoto typu, tedy přístup, který jeho kritici často označují jako „zaopatřování“, byl v některých momentech oslaben snahou zdůraznit proaktivní motivaci příjemců.
V. Hanáček na otázku po příčinách současné slabosti sociální demokracie poukazuje na to, že na rozdíl od dřívějších dob jí -
po pádu ODS - chybí vyhraněný protivník. To je dozajista zajímavý výklad; a něco na něm bude.
Jenže: výrazné a přesvědčivé osobnosti zdaleka nechybí jenom české sociální demokracii. Stejně tak naprosto chybí i německé sociální demokracii, rakouské sociální demokracii, francouzským socialistům...
A tak se zdá, že skutečná příčina bude mnohem hlubší. Sociální demokracie nemá osobnosti, protože nemá obsahy. Totiž skutečně nosné, aktivní, progresivní obsahy, které by mohly mobilizovat rozhodující část společnosti k nějakým novým aktivitám. Klasické sociálně demokratické, reformní obsahy a programy mají dnes už nikoli aktivní, nýbrž už jenom pasivní, obranný charakter. A na takovéto pasivní, defenzivní základně se ovšem jen velice těžko rodí opravdu charismatické osobnosti. A i do budoucna tomu sotva bude nějak příliš jinak.