Rodina jako hrana politického sporu

Patrik Eichler

Jako je levicový a pravicový přístup k chodníkům v obci, je levicový a pravicový i přístup k rodině. ANO i lidovci mají přístup obdobný, sociální demokraté opačný. Politiku je třeba popisovat přes obecné přístupy ke společenským strukturám.

„Strana ODS, strana TOP 09 a strana ANO mají jedno společné,“ vkládá pravici do jednoho pytle zcela správně volební lídr sociální demokracie Lubomír Zaorálek. Navazuje pak zpravidla větami: Všechny tyto strany chtějí snižovat daně o padesát až sto miliard korun ročně, a budou nám pak — po volbách — stejnými slovy vysvětlovat, že si musíme utáhnout opasky, protože není na veřejné služby. A budou chtít, abychom platili zvláštní vstupné k lékaři, abychom platili zvláštní vstupné na dráhu, abychom platili zvláštní vstupné na vysoké školy.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

V posledních týdnech se jako téma, které lze použít jako hranu pro popis politických rozdílů, objevilo téma rodiny. Ivan Pilný, který je studnicí neotřelé upřímnosti v řadách politického hnutí ANO, tak v rozhovoru pro aktuální Týden říká: „Postarat se o své rodiče, když něco potřebují, je přece normální.“ A dodává, že bychom měli „hned na začátku produktivního života přijmout myšlenku, že se na stáří musíme zabezpečit sami, a nespoléhat na to, že nám něco dá stát. My jsme zatím pořád ještě zvyklí na to, že máme různá práva“.

Pilného slova odhalují, že přístup k rodině a péči ve společnosti je v politickém hnutí ANO obdobný jako u konzervativních lidovců. I ti říkají, že děti se mají starat o své rodiče, jako se rodiče starají o své děti. Právě z takto konzervativních — až by se řeklo zkostnatělých a dnešní situaci nechápajících pozic — vychází i lidovecká kritika vládních materiálů k rodinné politice. Školky, družiny, školní kluby i zkracování rodičovské dovolené narušují tradiční představu rodiny, která ovšem už dávno neexistuje. Fakt, že se už několik let rozvádí zhruba polovina všech manželství, je tu jen statistickou kuriozitou.

Školky, družiny, školní kluby i zkracování rodičovské dovolené narušují podle pravice tradiční představu rodiny. Ta už ovšem dávno neexistuje. Foto archiv DR

Zásadní změnu v chápání rodiny a posléze i rozvoji veřejných služeb v oblasti sociální péče totiž přineslo už osmnácté a devatenácté století a zrušení vázanosti člověka k půdě či jinak řečeno místu narození a dospívání. Od chvíle, kdy je lidem povoleno stěhovat se, po nich nelze žádat, aby se starali o ty členy rodiny, kteří žijí třeba na druhém konci republiky. Právě v době, kdy je lidem povoleno se o své vůli stěhovat, hledat si práci a zakládat rodiny bez ohledu na místo narození nebo vůli svého feudálního pána, přebírají závazek péče o lidi v nouzi veřejné struktury obce a státu.

Pravice, pokud jde o rodinu, říká: rodinné vazby jsou zásadní. Je třeba, aby se děti staraly o své rodiče. Jde třeba, aby děti přispívaly svým rodičům na jejich penze. Je třeba, aby se děti o své rodiče přímo staraly. Pravice zároveň nebere v úvahu, že děti mohou pracovat tisíc kilometrů od místa, kde bydlí jejích rodiče (a pravice zároveň chce, aby se za prací stěhovalo co nejvíce lidí), takže se beztak o nikoho přímo starat nemohou.

Levice trvale usiluje o osvobození člověka ze závislosti — na feudálních pánech jako na kapitalistické rentě. Proto je ostatně i programem sociální demokracie rozvoj služeb péče o děti (školek, jeslí i družin) a seniory (včetně zajištění veřejných penzí) tak, aby každý jednotlivec mohl svobodně rozhodovat o svém životě.

I to je rozdíl, který se má projevit, až se budeme jako voliči rozhodovat, komu dát hlas. Kdo si chce odvyknout, že „má různá práva“, může mít o svém hlasu jasno.

    Diskuse