Ministerstvo kultury rozšiřuje podporu překladů českých knih do cizích jazyků. Nově bude možno uhradit až sedmdesát procent nákladů spojených s vydáním české literatury v zahraničí. Dosud šlo přitom proplatit nejvýše čtvrtinu nákladů. Předchozí podoba programu umožňovala žádat pouze o podporu překladů, nově lze získat finance i na grafickou úpravu, tisk, autorskoprávní poplatky nebo propagaci. Letos týž dotační program přiznal příspěvky na překlad devadesáti pěti knižním titulům v celkové výši téměř šest milionů korun. Podle ministerstva se do cizích jazyků ročně přeloží přibližně dvě stě českých děl. Jakou sumou překlady podpoří státní kasa příští rok, vláda zatím nerozhodla, nejbližší uzávěrka pro podání žádostí je 15. listopadu.

Podpora české literatury v zahraničí v posledních letech trvale stoupá. V roce 2015 se zdvojnásobil rozpočet dotačního programu i počet podpořených titulů. Od roku 2016 lze o dotaci na překlad žádat dvakrát ročně. Letos v únoru za účelem propagace české knižní tvorby v zahraničí zahájilo činnost České literární centrum. Ministerstvo zvýšenou snahu mimo jiné vysvětluje ambicí uspět na mezinárodním knižním festivalu v Lipsku, kde bude v roce 2019 Česká republika hlavním hostem.

O příspěvek může žádat nakladatel, překladatel nebo literární agent. Podpořit lze nejen překlad celé knihy nebo i ukázky. Cílové jazyky překladů dotační program neomezuje. Kniha však musí vyjít, případně být přeložena v roce přiznání podpory. Peníze ministerstvo vyplácí až zpětně. Přednostně podporuje současnou literaturu, překládají se třeba knihy Miloše Urbana, Terezy Boučkové nebo Petry Soukupové. Opomenuty nezůstávají ani starší klasické tituly, letos například ministerstvo přispěje na překlad tří knih Bohumila Hrabala do čínštiny nebo Vančurova Rozmarného léta do holandštiny.

České literární centrum důvodem k optimismu

Nejvíce se české literatuře daří v geograficky nedalekých zemích, tedy v Polsku, Německu nebo Rakousku. Největší úspěch mají překlady do němčiny. České knihy se kromě toho prodávají i na Balkáně. Zájmu o českou literaturu napomohly dva úspěchy v Ceně Evropské unie za literaturu, kterou v roce 2011 získal Tomáš Zmeškal za Milostný dopis klínovým písmem a v roce 2014 Jan Němec za Dějiny světla. Nejpřekládanější českou knihou vůbec zůstávají Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

Naopak na angloamerický trh prorazí minimum titulů. Anglicky píšících autorů je totiž dostatek a do angličtiny se překládají hlavně frankofonní či španělsky píšící tvůrci. Knihy Jáchyma Topola či Petry Hůlové překládá do angličtiny Alex Zucker. Přestože ten za překlad knihy Petry Hůlové Paměť mojí babičce získal prestižní americkou cenu National Translation Award, samotné české knihy se na americkém trhu příliš neprodávají.

„Když má někde vyjít kniha nového spisovatele z nepříliš známé země, je třeba pozvat autora, zahájit reklamní podporu, jinak se kniha na trhu ztratí. To, že podpora ministerstva se už netýká jen překladu, ale třeba právě i marketingu, je výrazná změna k lepšímu. Za důležitý krok považuji i založení Českého literárního centra, překladatelé konečně získali svoji rezidenci. Dopady těchto kroků budou vidět až v průběhu dvou let, já jsem ale velká optimistka,“ komentovala pro Deník Referendum literární agentka Dana Blatná. Právě literární agenti hrají v propagaci knih v zahraničí zásadní roli, Dana Blatná spolu s Edgarem de Bruin a Marií Sileny zastupují přibližně třicet pět českých autorů.

Inspiraci, pokud jde o podporu překladů domácí literaturu do cizích jazyků představuje polský státní Institut knihy. Podle Macieje Ruczaje z Polského institutu v Praze chce České literární centrum napodobit polský protějšek. Mezi oběma instituty dochází k intenzivní výměně nápadů a zkušeností.

Knižní festival v Lipsku se řadí mezi čtyři nejvýznamnější evropské knižní veletrhy. Česká republika na něm v roce 2019 bude po dvaceti čtyřech letech opět v roli hlavního hosta. Díky návrhu německé strany tak na veletrhu vystoupí třicet až čtyřicet českých spisovatelů.