V rozsáhlém eseji Stát jako bojovník proti kouření? bouří Petr Fidelius proti blížícímu se zákazu kouření v restauracích. Nechci zde oponovat jeho názoru, k němuž je přirozeně disponován a na jaký má jistě právo. Dokonce souhlasím s jeho podporou „kuřáckých salonků“. Chci se pozastavit nad účelovým a emocionálním způsobem jeho argumentace, který je podle mého názoru nehodný vynikajícího filologa a rétorického kritika, jakým Petr Fidelius bezesporu je.

Jde o anachronickou „argumentaci komunismem“, která je bohužel u nás i skoro třicet let po Listopadu stále rozšířená. Právě ta se totiž skrývá pod Fideliovým záměrem poukázat na „skličující paralely“ dnešního protikuřáckého diskursu a „oficiálního diskursu komunistického režimu“.

Na začátek ocitujme Fideliovy paralely:

Předseda vlády si tedy osobuje právo rozhodovat o tom, která země je civilizovaná a která nikoli. Pamětníkům se pravděpodobně vynoří vzpomínka na dobu, kdy straničtí pohlaváři rozhodovali o tom, která země (vláda, třída, společenská vrstva) je „pokroková“ a která „reakční“.