Poslanec za KSČM Zdeněk Ondráček, který jako příslušník Pohotovostního pluku SNB zasahoval proti demonstrantům během tzv. Palachova týdne a bil lidi obuškem, před časem na své oficiálním poslaneckém profilu na Facebooku napsal, že společně s migranty k nám bude přicházet i kriminalita, ale policie, ani případná pomoc vojáků nám v tom příliš nepomůže, protože jich je málo.

„Policie i Armáda se sice snaží o nábor, ale koho náborovat? Muži a chlapi jaksi chybí. Kdo by se dnes chtěl válet v bahně, mít na nohou pevnou obuv tři a více dní a ještě k tomu poslouchat povely. Být mužem není IN. Být IN znamená mít řádně vyholené podpaží, hruď a další části těla nebo se veřejně hlásit mezi „bukvice“. Co takhle si zaskočit si na manikúru či pedikúru nebo podebatovat o vhodném pleťovém krému na akné. Nedostatek opravdových chlapů už přiznávají i samotné ženy,“ upozornil Ondráček a vyzval k diskuzi o zakládání domobran.

Komunistický poslanec tak vlastně obvinil gaye a muže, co mají vyholená podpaží, že snižují obranyschopnost České republiky. Nemá asi valný smysl polemizovat se Zdeňkem Ondráčkem o tom, jaké jsou dnešní módní trendy a zda je skutečně in zbavovat se chlupů a chloupků na různých částech těla, ale k posouzení toho, nakolik je v našem prostředí skutečně trendy hlásit se mezi „bukvice“, se stačí podívat, kolik máme u nás takových lidí mezi politiky a političkami.

Názor, který ventiloval poslanec Ondráček, totiž u části občanů není vůbec minoritní a gayové a lesby působící v politice to ví. A je si toho vědom i Ondráček, a proto ho asi také vyjádřil veřejně. Poslanec KSČM si později pochvaloval, kolik svým výrokem oslovil lidí, a že zaujal také média.

Zdeňku Ondráčkovi ale nelze upřít to, že patří mezi několik málo politiků KSČM, kteří se snaží být aktivní, pronikat do médií a dokonce i nastolovat určitá témata. Právě fakt, že v tomto ohledu většina představitelů KSČM selhává, se pravděpodobně stane i hlavním tématem nadcházejícího víkendového sněmu strany.

Současný předseda Vojtěch Filip má na něm, co se týče kandidatury do čela KSČM, vyzyvatele v podobě Josefa Skály, který získal srovnatelný počet nominací na post předsedy jako Filip. Skála vedení strany obviňuje z pasivity a že si nechalo vzít svá tradiční témata.

Politika KSČM podle něho uvízla v defenzivě. Skála prosazuje výraznější vymezení vůči stávajícím poměrům. Nelíbí se mu, že z tradičních levicových témat profilují především ostatní strany. Považuje za paradox všech paradoxů, že na superlevicové kritice rozkrádání veřejných peněz se politicky udělal fanklub miliardáře.

Když se hlásí o slovo zasloužilý člen

Kritika, že současné vedení KSČM a její reprezentace ve Sněmovně není vidět, ani slyšet a že naše největší opoziční strana, která by měla být hlavním kritikem ČSSD zleva, celkově působí jako krátce před rozpuštěním či dokonce po něm, není ničím novým a na stránkách tohoto deníku zazněla už několikrát. Nyní se zdá, že ale začíná rezonovat i mezi samotnými komunisty a komunistkami.

Josef Skála, který byl před rokem 1989 členem předsednictva Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže a předsednictva Světové rady míru a v letech 1986 až 1990 také předsedou Mezinárodního svazu studenstva, má v mnohém pravdu. Navíc kombinace jeho energie a inteligence podtržená jistým charismatem a nespokojenost straníků se současným vedením mu pravděpodobně v KSČM získává širší podporu.

Skálovy šance, že by ve vedení strany mohl skutečně vystřídat Vojtěcha Filipa, však nesvědčí jen o snaze členů KSČM dostat stranu z defenzivy, převzít iniciativy a opět se s pomocí levicových témat utkat o voliče. Vypovídají také o nouzi, ve které se strana ocitla. Pokud by KSČM byla zdravě fungující organizací s běžnými obrodnými mechanismy, které zajišťují obnovu, nové nápady a energii, s každým novým předsedou či předsedkyní by se posouval i rok, kdy dotyčný vstoupil do KSČM, respektive KSČ. A dodejme, že nikoli dozadu. 

Nejedná se o primitivní antikomunismus, jen je zkrátka trochu podivné a nepůsobí úplně svěže, když by předsedu, který je v KSČM, respektive KSČ 33 let, vystřídal kolega, který je stranicky o celých 13 let starší a se svými 46 let se už blíží k půlstoletí ve straně. A  kdo je dokonce o 5 let zaslouženější kádr než Filipův předchůdce Miroslav Grebeníček.

Nejedná se ani o ageismus, není to nic proti Josefu Skálovi, jde jen o konstatování, že daný fakt nevypovídá mnoho dobrého o stavu, v jakém se strana nachází, což neznamená, že Josef Skála nemůže být na čas a z jistého zoufalství pro KSČM prospěšná volba.

Jeho případné zvolení ale bude působit jako krok nazpět, což je podpořené tím, že Skála je kandidátem konzervativního neostalinistického křídla ve straně, které ho rovněž na předsedu prosazuje. Přestože se Josef Skála zatím projevuje příčetněji než Zdeněk Ondráček, jeho zvolení pravděpodobně lidi Ondráčkova typu v KSČM posílí.

Pro české prostředí by přitom bylo cenné, kdyby KSČM vyšla z defenzivy, výrazněji a hlasitěji kritizovala stávající poměry a třeba se i chopila tématu uprchlické krize jako důsledků našeho globálního systému, jak na to ve svých vystoupení Josef Skála poukazuje, ale zároveň neřešila vyholená podpaží a kdo se mezi koho hlásí.