V Brně se ve dnech od 28. března do 1. dubna konala mezinárodní přehlídka divadla uměleckých škol Setkání — Encounter 2017. Zúčastnilo se jí třináct škol s inscenacemi nejrůznějších stylů a zaměření. Přehlídka není soutěžní a ceny, které se na ní udělují, nesmějí být uděleny pedagogům ani se studenty spolupracujícím profesionálům, pouze studentům. A musí to být jen ceny individuální, nelze udělit cenu za inscenaci. Kromě odborné poroty, která uděluje ceny Marta (a můžou být až čtyři), působí na festivalu i studentská porota, která uděluje cenu Swag (můžeme přeložit jako batoh, třeba i obrazně plný peněz). Jednu cenu si pro sebe vyhrazuje i ředitel festivalu a doyen brněnské avantgardy Petr Oslzlý.

Viděli jsme, že divadelní školy nemíří vždy k profesionalitě. Například představení z Kolumbie s názvem 368 milostných dopisů bylo emocionálně velmi působivé, ale jeho aktéři nebudili dojem, že se chtějí stát divadelními profesionály. Naopak dvě polské inscenace — z Krakova a z Lodže — byly velice ambiciózní a pedagogové a profesionálové se na nich podíleli rozhodující měrou, do jejich koncepcí vlastně jen vstoupili účinkující herci z řad studentů.

Některé inscenace byly jen jakési scénické skici, minimalistické co do použitých prostředků, ale o to zajímavější jako autentický tvůrčí experiment dosud studujících mladých divadelníků. Příkladem budiž Proměna — inscenace podle Franze Kafky s použitím i dalších jeho textů, dílo chorvatské divadelní školy ze Záhřebu. Celé představení se odehraje okolo jedné skříně, představitel Řehoře Samsy nepředvádí žádnou zoologickou studii hmyzu, ale spíše bezradnosti, slabosti, neschopnosti vyhovět nárokům světa, zaměstnání, života, rodiny. Ve skříni je vše nevyslovitelné, tajemné, nezveřejnitelné — jde o metaforickou, neokázale hledající inscenaci, která se snaží postihnout životní pocit generace svých tvůrců. A je to stoprocentně studentské dílo.

Polský folklor a duchovní zážitky

Naproti tomu obě polské inscenace jsou naprosto dotažené, pro nedoslovenost v nich není místo. Krakovská, nazvaná Do hloubky, je postavená na lidových písních z východního Polska, respektive z Haliče až s přesahem do Ukrajiny. Písně jsou ovšem hudebně upraveny do současného jazyka s názvuky jazzu i rocku a také pětice herců k nim přistupuje zcela současným způsobem. Jejich kostýmy kombinují tradiční prvky, jako u dívek barevné korále, a současné všední části oděvu, jako jsou například sportovní boty nebo bundy, na nichž je jenom ledabyle nastříkáno něco folklorních motivů.