Jiráskův Hronov, celostátní mezidruhová přehlídka amatérského divadla s mezinárodní účastí, v sobotu 6. srpna večer skončil. Jeho hlavní program zahrnoval 32 inscenací nejrůznějších divadelních druhů a žánrů, od provedení Shakespearových komedií až po pantomimické skeče a scénický tanec. Některé inscenace byly plnoformátové, v podstatě schopné běžného divadelního provozu, jiné byly drobné kousky pro děti nebo experimentální skici. Setkaly se nejen nejrůznější výrazové možnosti divadla, ale také jeho sociální, výchovné i komunitní funkce.

Kromě programu, sestaveného z toho nejlepšího, co prošlo národními přehlídkami amatérského divadla, se konal v Hronově i doprovodný a inspirativní program, z něhož asi nejvýznamnějším kusem byla autorská revue Hranice scénáristky Renaty Putzlacher — Buchtové a režiséra Radovana Lipuse, která byla vytvořena pro uvádění v klášteře benediktinů v Broumově a do hronovského Divadla Aloise Jiráska byla na jedno dopoledne pozvána.

Vystoupila i další zajímavá profesionální tělesa, soubor Geisslers Hofcomedianten z Kuksu, loutkářská skupina Buchty a loutky, taneční soubor NaNohach a pohybové divadlo Bufo Martina Packa s taneční variací na bratry Čapky Ze života obtížného hmyzu.

Amatérský pramen

Kromě toho je Jiráskův Hronov také čímsi jako „letní divadelní školou“, po celou dobu se tu konají dílny a semináře, zaměřené na scénografii, práci s textem, hereckou techniku, přednes, pantomimu a je zde také kritický Problémový klub, který na základě shlédnutých inscenací v osobách pěti lektorů — divadelních profesionálů — se svými frekventanty hledá klíč k vnímání divadelní estetiky i poetiky, zacházeje i do historie a teorie.

Mohla bych do tohoto výčtu ještě leccos přidat, ale už to stačí, aby si čtenář učinil představu o tom, jak mimořádnou událostí Jiráskův Hronov je.

Pokouším-li se vystihnout trendy a témata v inscenacích, které jsme viděli, musím zkonstatovat, že amatérské divadlo je pramenem autorské tvorby. Některé činy jsou úplně nenápadné, ukryté v práci dramatických tříd základních uměleckých škol.

Z těchto zdrojů se objevila vkusná a vtipná inscenace, která konfrontuje lidovou poezii Erbenovy sbírky se sběratelskou činností K. J. Obrátila, zaměřenou na erotické výrazivo českého lidu ve 20. století. Erotický duel dvou dívek z Jaroměře s hráběmi v inscenaci Ušubraná byl poctou hravým možnostem češtiny stejně, jako jí je Vančurovo Rozmarné léto, které bylo rovněž ve zdařilé inscenaci Rádobydivadla Klapý uvedeno.

Témata z dějin 20. století uvedlo slovenské divadlo Commedia z Popradu. Objevili pro nás polského autora skandálního životopisu Sergiusze Piaseckého a jeho text Zápisky důstojníka Rudé armády. Příběh, do značné míry hraný jako monodrama, se odehrává „na kresách“, kde se stýká Polsko s Ukrajinou a hranice se mění každou chvíli. Na počátku hry si hrdina pochvaluje spojenectví dvou největších mužů doby, Hitlera a Stalina, postupně se opory jeho vidění světa hroutí a on končí jako otrlý surový a drancující uchvatitel kořisti, ber kde ber.