Ghettofest po pěti letech bilancuje. Možná, že pro některé vnější pozorovatele se utopil v kvantitě, možná je festivalem pro „sluníčkáře“ stejně jako pro Romy. Nikde ale nedeklaroval, že by jeho primárním cílem mělo být systematické řešení sociálních patologií v lokalitě.

Přesto se v průběhu letošního ročníku diskutovala problematika nových zabydlovacích programů „rapid rehousing“ a „housing first“, přesto byly promítány dokumenty věnované tématu romské nezaměstnanosti, Divadlo Feste zařadilo do programu představení Moc bezmocných, kterou odehrálo v podobě bytového semináře a Amnesty International se opět zapojilo s projektem živé knihovny.

To vše se možná odehrávalo v růžových kulisách, snad s hluboce podvědomým pocitem, že Romové mají přece pestrost rádi. Ostatně stejně jako oni sluníčkáři.

V soukolí pěti let

Co si počít se vší tou domnělou naivitou, zaběhlou v pětileté praxi? A kde hledat možnosti masivnější politizace nebo trvalejších společenských dopadů? A mělo by to vlastně být cílem multižánrové pouliční akce?

Program festivalu je postavený tak, aby oslovil jak návštěvníky z majority, tak místní, kteří mají možnost se zde realizovat, ať už aktivněji prostřednictvím uměleckých vystoupení, nebo pasivněji jako přihlížející, konzumenti nebo prostě spolusdílející společného prostoru.