Fašisté zabili Lorcu, aby ukázali, že můžou zabít každého
Alena ZemančíkováČestným hostem letošního Měsíce autorského čtení je Španělsko. Svou neotřelou prózu s normalizační tématikou ale představila i naše sloupkařka Alena Zemančíková.
Měsíc autorského čtení se poprvé odehrál v roce 2000 v Brně a postupně se rozšířil do dalších měst. Je to podnik moravsko-slezsko-polsko-slovensko-ukrajinský, respektive haličský, protože Lvov, který pokud jde o historii, je východní výspou rakousko-uherské monarchie, ale také městem polským a samozřejmě do značné míry židovským (například lvovské židovské divadlo bylo světoznámý fenomén a jeho zpěváci, vycvičení jako děti v židovském chrámovém zpěvu, byli předmětem lovu impresáriů z Londýna i z Ameriky pro tamní music-hally).
Wroclaw je letos Evropským hlavním městem kultury a je to na ní vidět, v době mé zastávky tam se konal i filmový festival, na který přijel téhož dne sám Carlos Saura. Wroclaw je dnes duchovně polským městem, ale není to tak dávno, co byla pruská a na její architektuře je to poznat (o tom, že to bylo město v Českém království, netřeba hovořit, ale pamětní deska J. E. Purkyně na budově univerzity připomíná, že české vazby neskončily s výsledky války o slezské dědictví).
Košice mají velice uherskou atmosféru, jejich proslavená paneláková sídliště jako by se centra města netýkala (to za války vybombardovaná Wroclaw má mnohem větší průnik před- a poválečné architektury v centru), jaksi nezávisle se rozkládají na okolních kopcích. Kované balkóny měšťanských domů jsou podobné jako v Budapešti, ale i jako ve Lvově, zatímco pražské nebo brněnské ulice mají úplně jiný ráz.
Košice působí jižním šmrncem, ale jejich gotická katedrála důrazně připomíná, že až sem sahá kulturně západ. Ostrava, pokud si můžu dovolit zkratku, jsou zbytky industriální moderny a všudypřítomné devastace, vlak se sune kolem nekonečných odkališť a starých rozhrnutých hald porostlých typickou břízou a olší, střed města je strohý, rozhodně se nedá říci, že by působil jakkoli útulně (což se naopak dá říci o sorelové Porubě).
K roku 1916 a "Lorca" jsem vygooglil potopení lodi Lorca a fotografii tehdy 18 letého básníka. Ta loď se nejspíš jmenovala podle města Lorca.
Osobně mě nejvíc zasáhlo zrušení rybníků na Pstruží, kousek za Karolínou.
Jak už to v Ostravě chodí, byly původně vytvořeny průmyslem, těžbou korečkovým bagrem.
Byl to magický labyrint vodních ploch spojených úzkými pozemními průchody zarostlými břízkami a olšemi. Uprostřed byl větší kus suchozemě, kde stála malá sportovní střelnice a klubovna rybářů. Dala se tu koupit teplá limonáda a rohlík se suchým salámem.
Ráj vážek, milenců, samotářských čtenářů a rybářů.
Místo, kam se nedalo dojet autem.
Právě tady ke mně promlouvali Ernesto Sabato, Lawrence Durrell nebo Ludwig Wittgenstein...
A teď je z toho obrovská městská skládka.
Necelý kilometr od centra.......
je mi moc líto, že zrovna v textu, na kterém mi tak záleželo, že jsem ho psala i přesto, že mě zlobil počítač a podmínky ani jinak nebyly zrovna ideální, zůstaly chyby a nesmysly. V první větě chybí sloveso a básník Federico García Lorca byl zavražděn 19.srpna 1936. Evropské literární výročí to rozhodně je a pro Španělsko má velký význam, jak jsem pochopila z vystoupení Jesúse Manilly, ale i z jiných informací, které mám od rozhlasového kolegy hispanisty.
Básník byl v roce 1936, měsíc po Frankově fašistickém převratu, odvlečen do vládní budovy a později odvezen na místo popravy. Podle historiků to dokazuje, že Lorca byl zavražděn, ačkoliv frankistický režim odpovědnost za básníkovu smrt vždy popíral. Lorcova smrt byla oficiálními kruhy v zemi prezentována jako nehoda. Franco sám svůj podíl na básníkově smrti popíral. Lorcovo básnické dílo je mimořádně živé, jeho hry jsou neustále hrány na všech světových jevištích a inspirují tvůrce filmů, baletů i oper.
Proto chápu váš vztah k Ostravě.
Čert a svatá Barborka ví, v čem to je.
Svinov určitě, vzpomínám si, jak jsem v časech, kdy jsem ještě myslel, že se stanu spisovatelem, sedával v hospodě U Šimka, pozoroval cvrkot za okny a psal a psal...
A taky centrum Vítkovic, kde jsme s chlapama po noční -- ráno rodiny nebývaly doma a nikdo nepyskoval -- dávali ve Výběru svých pět šest pivek. Vzduch byl cítit únavou, tabákem a solvinou.......
Vím, že máte vztah i k vítkovické rourovně paní Hájková (býv. závod 4) --- můj děd i otec tam pracovali celý život a několik let i já...
Ano, Ostrava se dokáže do člověka zažrat hluboko.