Už je to tak: celý svět se z nás může zbláznit. Všimli jsme si v poslední době v Socialistické solidaritě, že vyvoláváme u určitých lidí negativní emoce, jak je vidět z jejich hysterických reakcí a pomluv na naši adresu. Většinou vycházejí od obránců současného systému, latentních rasistů a stoupenců nové studené války — a většina členů asi nepopře, že je tato hysterie těší.

Už dávno jsme si zvykli, že mezi těmito výmysly se objevuje i obviňování z antisemitismu. Na článku uveřejněném 21. 3. 2017 v Deníku Referendum je tak nové leda to, že tentokrát přišla tradiční pomluva od příznivce „komunismu bez hranic a národů“ Jonáše Kreisingera. Jako záminka mu posloužila glosa, která vyšla na našich stránkách pod názvem Pokřik nad „zeleným antisemitou“ a ve které se náš člen pozastavuje nad štvavými reakcemi na setkání Matěje Stropnického s palestinským velvyslancem.

Je zbytečné ztrácet čas vyvracením obecných tvrzení, která se Jonáš Kreisinger ani neobtěžuje něčím podložit. Na glosu vlastně reaguje jen na jednom nebo dvou místech: když její autor píše, že mezi jinými i ze strany „lidí k židovství se přímo hlásících (…) se ozvalo mnoho hlasů hájících izraelský apartheid a upírajících Palestincům práva přiřčená mimo jiné Organizací spojených národů“, tvrdí Jonáš Kreisinger, že „každý, kdo se „hlásí k židovství“, by měl podle autora mít automaticky názor na partikulární nacionalistický konflikt, byť se odehrává třeba na druhém konci světa“, a že „za skutečné i domnělé činy státu Izrael jsou tak činěni odpovědnými na základě své etnicity lidé, kteří nejsou jeho občany a nemusí k němu mít žádný reálný vztah“.

Je tak těžké si všimnout, že nic takového v glose není? Věta „směšování židovské identity s radikálním sionismem na jedné straně a antisionismu s antisemitismem na straně druhé je velice nešťastný přežitek“ říká přesný opak. Samozřejmě že nás ani nenapadne „na základě jejich etnicity“ činit lidi „odpovědnými“ za politiku státu, k němuž „nemají reálný vztah“ — dokonce ani v případě, že k němu „reálný vztah“ mají. Ale když někdo popře vysoký počet mrtvých při izraelské operaci v Gaze (Palestinci „umějí narafičit dobré záběry. Naaranžují kečup, přivedou reportéry (…). Pak se ti figuranti provětrají a už zase přichází nová skupina reportérů...“) a naznačí, že beztak o nic nejde, poněvadž Palestinci si na rozdíl od Izraelců „necení lidského života“, jak to v roce 2014 udělal vrchní pražský rabín, je volání k odpovědnosti na místě — bez ohledu na jeho „etnicitu“. Co z toho plyne, je jasné: Jonáš Kreisinger ve svém textu lže.

Debata o příčinách krizí