„Kurýr“, regionální magazín Berounska, onehdy otiskl na první stránce článek Prodá se nemocnice na kraji vesnice? Šlo o případ záložní nemocnice u obce Hředle, v údolí pod hradem Točník. V roce 1974 vzniklo na dvouhektarovém pozemku několik patrových budov, kam by se v případě války mohli přemístit lékaři z Motola a ošetřovat až pět set pacientů.

Do převratu nemocnici střežili vojáci, v posledních letech se ale nevědělo, co s ní. Stát ji hodlal prodat již před časem za více než třicet milionů, což se nepodařilo. Ze sdělovacích prostředků jsme se dozvěděli, že ji prodal nezveřejněnému kupci teprve nedávno za cenu zhruba o deset milionů nižší.

Kurýr, který psal o nemocnici ještě před jejím prodejem, končí svůj článek obavami z prodeje: „Místní by přitom nechali objekt raději strhnout. Bojí se totiž, že místo mimozemšťanů, o kterých se tu spekulovalo v době vzniku areálu, tu teď někdo movitý bude zkoušet sociální experiment. A Hředle o ubytovnu s nepřizpůsobivými nestojí.“

Stručné, ale velice výstižné vyjádření stavu mysli podstatné části občanů. Pomoc lidem v nouzi začíná být nežádoucím „sociálním experimentem movitých“, tedy někoho, kdo si nejen může, ale také chce dovolit pomáhat, respektive vnímá to jako nutnost. To by měl být v prvé řadě stát. Nicméně místní, spíše berounští, se už před časem zasadili o to, aby stát snad nevyužil objekt v rámci krizového řízení například jako dočasného zázemí pro lidi v nouzi, pod čímž tak živě vidíme imigranty s jejich skrytými zbraněmi a chorobami. Podobně jako za „nepřizpůsobivé občany“ považujeme Cikány a jim podobné.