Budoucnost (zatím neexistuje)
Eva HájkováBudoucnost je nejistá. Strach však nelze ani vytěsnit, ani se před ním pojistit. Zbývá jen uchovat si naději a snažit se vlastními silami přispět k tomu, aby to nejhorší nenastalo.
Proroctví a věštby bývaly oblíbené už ve starověku a zůstaly víceméně oblíbené dodnes. Poptávka po nich v dějinách klesala nebo stoupala, podle toho, jaké byly právě časy. A ty mohly stejně tak přinášet naději jako stát za zlámanou grešli. V novověku k proroctvím a věštbám přibyly i prognózy, opírající se o vědecké poznatky — o dějinné zákonitosti (Marx) či o analýzu vývojových trendů.
Předpovídání budoucnosti bylo vždycky omezené a ošemetné. Kdykoliv totiž mohou nastat události, které nikdo nepředpokládal. Země se může srazit s cizím tělesem. Mohou vybuchnout ničivé supervulkány pod Yelowstonem. Nebo se stane něco jiného. Budoucnost lidstva je nejistá.
Budoucnost konkrétního člověka je nejistá ještě mnohem více. Kdykoliv nás může přejet auto, můžeme spadnout z výšky, onemocnět nevyléčitelnou chorobou. Jenom věštci si troufají podobné události vyčíst z křišťálové koule, z hvězd či z něčeho podobného.
Zatímco věštba předpokládá existenci jakéhosi neměnného osudu, který lze sice poznat, ale těžko se mu vyhnout, proroctvím obvykle rozumíme něco jiného, zvlášť pokud máme na mysli starověké izraelské proroky. Ti nevěštili osud, ale ukazovali na boží přítomnost v dějinách. Připomínali Izraeli jeho smlouvu s Hospodinem, interpretovali boží vůli. Upozorňovali lidi: budete-li se chovat tak a tak, dopadnete špatně. Byl to jejich úkol.
Jinými slovy nějaké sebenaplňující proroctví by taky mohlo mít formu apokalypsy.
A ještě hůř - máme kapitalismus poháněný ne parním strojem, ale spalovacím motorem.
Nedávno jsem tady psal o metodické likvidaci celého jednoho živočišného druhu - tuňáka. Tahle nádherná dvoumetrová ryba se kdysi ve svých teritoriích vyskytovala v mnoha milionech kusů, dnes je ve Středozemním moři na pokraji vyhubení. Známe jeho migrační trasy, Umíme jeho hejna najít letecky z oblohy a s pomocí satelitní navigace přesně monitorovat jejich polohu. Máme sítě ze syntetických materiálů a obrovská kovvá plovoucí jatka a mražáky.
Vybíjíme je zcela bez rozumu.
Každý normální hospodář tento stav musí považovat za naprosté šílenství, jako kdybyste si v pomatené honbě za ziskem vybíjeli stáda bez starostí o to, co se stane, až zabijete poslední kus...
Bez ropy by to realizovat nešlo.
Jestli bylo 20. století stoletím světových rekordů, stoletím gigantických vzepětí i gigantických katastrof, to jednadvacáté bude muset být stoletím hledání uměřenosti, zlaté střední cesty, stoletím udržitelného rozvoje a spolupráce,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Nic tomu ale nenasvědčuje, vývoj jde spíše opačným směrem.
Na druhou stranu – nikdo z nás neví, co s tím udělat, jak se kapitalismu zbavit nebo jak ho dostat nějak pod kontrolu. Jsme více méně bezmocní. Ani ten, kdo třídí odpad a kupuje ekologické zboží to nijak nemůže vytrhnout. Takové věci se většinou dělají pro uklidnění vlastního svědomí.
Tak pomalu nezbývá nic, než naděje, která, jak známo, umírá vždycky jako poslední.
Optimismus je dnes krajně podezřelý. Troufají si na něj jen velmi nekonvenční jedinci, protože každý ví, že optimista je v lepším případě blbec, v horším cynik.
Ovšem, pane Kubičko, prorok se svými předpověďmi neživí. Proroci, kteří to dělali (třeba na královském dvoře), byli vždycky falešní.
Přes všechny nevyvratitelné důkazy, že je Země kulatá a ve svých zdrojích konečná, se dál tváří a chovají, jako by byla nekonečná.
Například.
Tento nezkrotný optimismus nedávno skvěle ilustroval jeden titulek v novinách. Článek pojednával o třech nově objevených planetách kroužících kolem červeného trpaslíka TRRAPIST-1, kde by mohly být podmínky vhodné pro život. Nadpis zněl "Je to kousek".
(je to cca 400 bilionů kilometrů)
:-)))