Dostane-li se ti do rukou střelná zbraň jako pistole nebo puška, ať jsi Jarda nebo Pavel, vždy ji uchopíš v podstatě správně, zkusíš s ní zamířit na nějaký cíl — a živému dáš přednost. Ruční střelné zbraně jsou determinovány až uhrančivě — kdo by si nezkusil vystřelit. Snad ani dítě by nenapadlo rýt hlavní pistole na pískovišti, ani žena by neuchopila pistoli za hlaveň a nepokoušela se pažbou zatloukat do zdi skobičky.

Uhrančivost smrtí se k ručním střelným zbraním přímo váže, protože jsou určeny k zabíjení. Střílet po někom, a přitom nezabít bývá jen málokdy úmyslem střelce. Většinou jde o špatné míření, které se mu může, zejména ve westernech, stát osudným.

Proto na vojně vojáci manipulují se střelnými zbraněmi pouze na rozkaz velitele v přesně vymezených úkonech, jichž je od přípravy až ke střelbě několik. Jen tak na někoho mířit, tedy brát si ho na mušku i nenabitou zbraní, je zakázáno. Přesto jsem byl na vojně svědkem tragické události, kdy při ostrých cvičných střelbách voják na palebné čáře obrátil samopal proti sobě a zabil nejen sebe, ale také vojáka stojícího za ním na přípravné čáře.

Faktem je, že touha jen tak na někoho zamířit revolverem či si ho zkusmo přiložit ke spánku jako by vycházela z pudového nutkání. Puška bývala na vojně vojákovou nejvěrnější milenkou.

↗

Ministerstvo vnitra chce ústavním zákonem povýšit právo použít legálně držené zbraně k zajištění bezpečnosti České republiky. Jak uvedl ministr vnitra Chovanec, smyslem takového opatření je umožnit lidem bránit se proti teroristům například při útocích, jako byly ty spáchané loni nákladními automobily v Nice a v Berlíně: „Je zcela nepochybné, že pravděpodobnost úspěšného útoku se v případě aktivní a včasné obrany, byť vedené nikoli ze strany profesionálních bezpečnostních složek státu, relativně významně snižuje.“