Těžko nebýt otrávený
Lukáš JelínekRathův případ se dodnes jevil jako velmi průhledný, především zásluhou odposlechů. Ty však nyní zpochybnil Vrchní soud v Praze za použití americké právní teorie.
Největší úlovek roku 2012, a dodnes není v troubě. Je to nehumánní k oné velké rybě, rybářům, co ji chytili, i veřejnému mínění. Zato se nám zde připletla pohádka o perníkové chaloupce. Měly se péct děti, pak ale zasáhl Vrchní soud v Praze — a peče se ježibaba.
Dost vánočních příměrů. Kauza Rath kdysi zažehla jiskřičku naděje, že tuzemské orgány činné v trestním řízení — když jim politici nebrání - k něčemu jsou. Dostaly avízo, nasadily odposlechy, zmapovaly případ a někdejšího poslance a středočeského hejtmana zatkly se sedmi miliony v krabici od vína. Další peníze se rozkrývaly v pozdějších měsících.
Dozvěděli jsme se o mazaném systému přidělování veřejných zakázek i fungování středočeských nemocnic. Vedle Davida Ratha uvízli v sítích jeho nejbližší spolupracovníci (především dvojice Pancová-Kott), ale i podnikatelé a firmy do zakázek namočené. Zdaleka se ještě před soud nedostalo všechno, co policisté a státní zástupci zjistili.
Lidem se před čtyřmi lety začala, i zásluhou vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, jejího kolegy Petra Jiráta a soudce Roberta Pacovského, vracet důvěra, že v této zemi nežijí lidé dvou kategorií — pěšáci a nedotknutelní.
Pro mnohé to bylo zároveň zklamání. David Rath se léta jevil jako středostavovský politik, který v sobě snoubí volnomyšlenkářství se sociálním cítěním a rozhodně ví, „kdy má dost“. Ovšem zásah takřka v přímém přenosu přesvědčil i jeho sympatizanty (snad jen s výjimkou těch, co dodnes tvrdí, že mu i ty prachy podstrčil nepřítel).
Tohleto mělo skončit tím, že si policisté a státní zástupci do budoucna lépe ujasní používání odposlechů při vyšetřování -- když už -- ne touto fraškou z laciného amerického seriálu "ze soudní síně".
Nyní se dá očekávat, že aktéři řízení dříve umřou, než bude něco uzavřeno.............................................
Dnes jsme bohatší a velmi rychle věci náležitě komplikujeme. Dobře honorovaní odborníci cítí jako svůj úkol především posilovat roli právníků tak, aby si všichni v branži přišli na své a rozhodování ve věcech trestních ve své náročnosti a složitosti, včetně formální, dalo na frak i těm nejsofistikovanějším přírodovědným a technologickým studiím.
Že nějaký černý pasažer zaplatí desetinásobky původní pokuty, je v pořádku stejně jako fakt, že za milionové a desetimilionové úplatky trest nepřichází ani tehdy, když byl případ (v technogické době samozřejmě pomocí pokročilých technologií) mimořádně dobře zdokumentován. (Dělníci se úbytku práce v důsledku automatizace neubrání, právníci však asi ano.)
Kauzy končí do ztracena, pachutí a pochybnostmi. V minulosti tak revoluční zásada "in dubio pro reo" se nyní stává vítanou záminkou pro zpochybňování a odcizování profesionální spravedlnosti zdravému úsudku a citlivému posuzování viny. Devalvována je přitom tolik potřebná důvěru v právo.
Až se chce říct, zda jednou nepředat také tuto oblast do kompetence arbitráží?
To co je zde ale nějak "nakřivo", to je ten až na špici dohnaný právní formalismus Vrchního soudu.
To, že příslušné soudy povolující odposlechy ve svém odůvodnění přejaly celé pasáže ze žádosti policie o tyto odposlechy - to je sice možno oněm soudům a soudcům vytknout jako jejich vlastní profesní chybu, ale samo o sobě to ještě nezadává dostatečný důvod k závěru, že tato povolení k odposlechu byla právně nicotná. Anebo, jak konstatoval ministr justice, při takto přísném posuzování by bylo nutno zrušit každé druhé takto udělené povolení. To opisování pasáží soudci z předložených žádostí a dokumentů policie je zřejmě obecným zvykem - nakonec pochopitelné, daný soudce si tím ušetří nemálo ryze mechanické práce s vlastním formulováním tohoto samého meritu dané kauzy. Ale to ještě není žádným důkazem toho, že sám odpovědně nezvážil samotné věcné důvody vedoucí k udělení oprávnění.
Takže je možno pouze doufat, že Nejvyšší soud se přece jenom dokáže více osvobodit od právního formalismu, a projeví více porozumění pro realitu běžné soudní praxe.