Má David Rath naději?
Jiří ParoubekKauza Davida Ratha spěje ke svému konci. Bývalý předseda ČSSD a Rathův někdejší spojenec Jiří Paroubek jí stále přikládá politické pozadí.
Kauzu Davida Ratha sleduji od prvních hodin po jeho zatčení. Musím říci, že od samého počátku provázejí tento případ podivnosti, které svědčí o vykonstruovanosti celé záležitosti a o jejím pečlivém a cynickém mediálním krytí, včetně zveřejňování tzv. odposlechů.
Vzpomínám si, jak byl David Rath přivlečen do Poslanecké sněmovny, jejímž byl členem, jako sériový vrah Čikalito, aby byl exemplárně zbaven imunity. Kolem sněmovny se v té době konaly hotové policejní manévry, chyběly snad jen ponorky hlídkující na Vltavě. Monstróznost celé policejní akce měla bičovat veřejné mínění a hysterizovat atmosféru ve sněmovně, tak aby se snad nějaký větší blok poslanců neodvážil hlasovat proti Rathovu vydání.
Ostatně případné pochyby zákonodárců již předem vyřešila předsedkyně sněmovny Miroslav Němcová, osoba s právním vědomím Andyho, jezevčíka mé bývalé ženy. Vydala Ratha do rukou „světské spravedlnosti“. Tedy, již ona sama jej prakticky zbavila imunity během pár minut po jeho zatčení.
Na můj ve sněmovně několikrát opakovaný dotaz, jak mohla tak geniálně rychle rozhodnout ve velmi složité věci, vůbec neodpověděla. Raději se zcela zbaběle schovala v útrobách sněmovny a objevila se až na hlasování o vydání. Věděla proč.
David Rath byl Němcovou původně v červnu 2012 zbaven poslanecké imunity na základě nedostatečného zdůvodnění. V odůvodnění ve sněmovně se objevilo odvolání na údajné předražené zakázky na rekonstrukci zámku Buštěhrad. Původní zbavení imunity se však ukázalo jako věcně a právně nedostatečné. Po čtvrt roce bylo proto nutné jít do sněmovny znovu, s jiným zdůvodněním. Už tehdy mělo být alespoň části poslanců jasné, že jsou manipulováni.
Musím ovšem říci svůj dojem, který jsem nabyl od prvního dne jeho zatčení. David Rath byl odsouzen již na počátku, ačkoli proti němu nebylo přímých důkazů. Média hysterizovala atmosféru proti němu a opírala se přitom často jen o dojmy, emoce a myšlenkové konstrukce.
Vše začalo tím, že Bradáčová nebyla vůbec místě příslušná a celé vyšetřování nebylo pod dozorem soudu (v roce 1950 zmizel z trestního řádu vyšetřující soudce) a dokonce o vzetí do vazby rozhodoval místě nepříslušní soud. Pak došlo, jak Jiří Paroubek správně popisuje, k změně obvinění a původní rozhodnutí předsedkyně dolní komory parlamentu se tak stalo zcela neplatné, nicotné. Zda takové pochybení může být dodatečně napraveno dalším rozhodnutím sněmovny o vydání poslance je pochybné. Nyní, když David Rath přednášel svojí závěrečnou řeč a někdo mu přinesl do soudní síně materiály, byly tyto soudem zabaveny, aniž by David Rath mohl rozhodnout, zda tyto materiály v rámci své obhajoby soudu vůbec chce předložit. Tím ten proces pro mě skončil.
Tohle byl tak masívní přešlap soudce, který tak intenzívně zasáhl do práv na obhajobu, že o spravedlivém procesu nemůže být již ani řeč. Soudní proces by bylo nutno tedy opakovat, tedy kdyby někdo v justici chtěl tuto hrubou chybu soudce Pacovského napravit. To, že se soc. dem. o Davida Ratha distancuje je velkou chybnou, neboť nejde jen o Davida Ratha, ale o to, zda justice jedná zákonně a férově. Ale spravedlnosti v ČSSD nikoho nezajímá. A to je velká chyba.
Je podle mne zřejmé, že při zrodu a růstu většiny velkých i menších majetků v naší zemi participovala praxe muinimálně ne zcela legální, o korektnosti nemluvě. Je pravděpodobné, že vysoká politika nepatří v tomto smyslu k výjimkám, nicméně jedná se tu spíše o prostředí, v němž se nákaza šíří, než kde vznikla.
David Rath podle mne pravděpodobně nekrotil své ambice a touhu dostat se na finanční úroveň méně schopných lidí, s nimiž se setkával, přecenil svou inteligenci a podcenil míru pozornosti a nesmiřitelnosti svých odpůrců. Jeho pravděpodobné selhání mu vyčítám, měl jsem jej za skutečného "politického sportovce". Ještě více mu mám ovšem za zlé něco, co je dnes bráno jako samozřejmost, totiž, že nedokázal své selhání přiznat.