„Korupce je rakovinou této společnosti, která prorostla do nejvyšších politických pater, v podobě Ratha prorostla do poslanecké sněmovny,“ prohlásil ve své závěrečné řeči státní zástupce Petr Jirát. Nechci brát nikomu právo na jeho politický názor, ale přesně tyto proklamace dokazují, že soud s Davidem Rathem byl nestandardní nejen obsazením, ale i svým průběhem. Ať chceme nebo ne, byl to totiž do velké míry i soud s politikou.

Když dnes slyším Lenku Bradáčovou mluvit o tom, že soud s Davidem Rathem ukázal na rovnost před zákonem, musím se usmát. Na Davida Ratha byly totiž použity dost nerovné prostředky hned od počátku…

Osvěžme si paměť: Celý případ nastartoval bývalý policista, příslušník ÚOOZ, který se měl náhodou dozvědět od svého klienta informace o údajné trestné činnosti Davida Ratha a dalších osob. Vydal se do Brna na Nejvyšší státní zastupitelství, kde ho hned přijal první náměstek nejvyššího státního zástupce Igor Stříž, který s ním sepsal (!) trestní oznámení, o němž pak rozhodl, že ho postoupí ústecké státní zástupkyni Lence Bradáčové.

Příliš mnoho náhod na to, aby to byla pravda. Ta se možná jednou ukáže a třeba se dozvíme, že panu Střížovi před tím, než jej bývalý policista navštívil, někdo volal a požádal ho o přijetí tohoto oznamovatele s tím, aby bylo sepsáno trestní oznámení, které by mělo obsahovat ty a ty náležitosti a následně postoupeno právě na politiky velmi natěšené konkrétní státní zástupkyni. Orgány činné v trestním řízení totiž často získají poznatky, které nemohou z různých důvodů samy použít a tak hledají cesty, jak je takzvaně „zprocesnit“.

Aktuálně se to ukázalo na případu s využitím šmírovacího programu od firmy Hacking Team, kdy měla policie tichou dohodu, že informace takto získané nebude v zájmu utajení programu používat pro trestní řízení a bude pro jejich uplatnění hledat jiné cesty. Zkrátka, už jen začátek celého případu jasně ukazuje, že o rovnosti před zákonem tu nemůže být řeč.