Špičkový politik, shodou okolností (?) opoziční, dlí ve vazbě již přes rok. Co už může vyznívat v demokratické společnosti skandálněji? Nedoplácí snad David Rath na to, že se z exponovaného ústavního činitele stal exponovaným vězněm?

Důkazy, hlavně jejich interpretace policisty a státními zástupci, působí v Rathově kauze (v níž figuruje ještě dalších deset obžalovaných) přesvědčivě. 14. května 2012 byl zadržen před domem ředitelky kladenské nemocnice Kateřiny Pancové se sedmi miliony korun ukrytých v krabici od vína. Policie se opírá rovněž o obsáhlé odposlechy a výpovědi svědků.

Úplatkářství patří k nejvážnějším zločinům, jaké mohou lidé pověření správou země spáchat. To však netupí neúnosnost podmínek, za nichž si Rathův případ razí cestu k soudu.

David Rath si časem polepšil: v cele si čte, píše, sleduje televizní zpravodajství a dokumenty. Člověk si asi i na tento stereotyp zvykne. Schází mu ale to podstatné: svoboda. Třeba o ni soudním verdiktem přijde, leč do té doby na něj musí být pohlíženo jako na nevinného.

Vězeň Rath je vzdálen své rodině, především rostoucím dětem. Nesmí ani vykonávat mandát člena Poslanecké sněmovny, který má od voličů. Za katrem sice stihl připravit dvanáct zákonů či jejich novel, ovšem v parlamentu je nemá kdo přednést. Možná zlatá, možná rezavá, pořád je to ale pouze klec.

Skutečně nepominuly důvody, pro něž byl Rath vzat do vazby? Původně byla vazba uvalena kvůli podezření, že by obviněný ovlivňoval svědky, pokračoval v páchání trestné činnosti a chystal útěk. První dva důvody evidentně padly. A nedá se jeho obávanému útěku předejít jinak než vězněním? Je Rathův osud srovnatelný s osudy podobných obviněných, včetně obviněných politiků? Déle než rok je ve vězení zhruba desetina ze zhruba 2 300 vazebně stíhaných osob u nás. Jsou to srovnatelné případy? A kolik srovnatelných případů nalezneme v civilizované cizině?

Vůbec se nedivím režisérovi Janu Kačerovi a herečce Táni Fischerové, že jejich citlivá srdce těžce snášejí pohled na zacházení s Rathem. Dávat za něj záruky je ožehavé — smutné oči nebo vybrané způsoby by neměly patřit k pohnutkám. Důležitější spíš je se ptát, co tak hrozného by Rath mohl po propuštění provést. Vždyť o psychopatického vraha nejde…

Kdyby justice pečlivěji vysvětlila svůj postup, nemusely by veřejným prostorem putovat četné spekulace. Jedna z nich říká, že Rath je ve vazbě dušen, aby „změkl“ a pohovořil o prohřešcích svých politických souputníků. Nyní je držen v ústraní, při soudním přelíčení se v mžiku ocitne ve světle reflektorů. Náhodou (?) se tomu tak stane ve zjitřeném předvolebním období. A počítejme s tím, že se proces potáhne a potáhne. Náznaky, že by soud s Rathem mělo provázet mediální téma financování ČSSD, zaznívají již dnes.

Blíží se náročná zkouška. Pro právníky, zejména pro Rathova zákonného soudce, ale i pro politiky, novináře a všechny občany. Zvládneme onu originální událost s nadhledem a chladnou hlavou? Dokážeme rozlišit zrno od plev, fakta od smyšlenek a kampaní? Očekávat, že kauza výrazně ovlivní volební výsledky, by bylo smělé. Pamatujme však, že o těsné vládní většině ve zdejších krajích zhusta rozhoduje každý získaný hlas.

Zároveň by nám neměl unikat příběh Davida Ratha — člověka. Snad se opravdu dopustil toho, co je mu kladeno za vinu. To ale nic nemění na tom, že by neměl pykat za skutečnost, že není jen obyčejný „sprostý podezřelý“ (termín inspektora Klečky z Cimrmanovy Vraždy v salónním kupé), nýbrž politik s dlouhou škálou nepřátel.