Každý dělá chyby, já například občas vyjdu z bytu. Z listopadových přešlapů mi v hlavě straší dvě setkání.

První. Čekám v Albertu ve frontě. Paní pokladní právě dostává vyhubováno od zákaznice. Prý že si ty nudle teda vezme, ale že to měli v regálu se slevou a ona jí to namarkovala bez slevy, takže si to mají dát jako do pořádku, jo? Pak si nakoupila dvě lahve fernetu a dvě rumu. Tím znovu zablokovala celou frontu, protože museli volat do skladu, aby jí přinesli ten rum. Pak šla na řadu její sestra, která nakoupila další fernety a další rumy.

Paní pokladní uctivě odkývala její hudrování. Co má dělat? Od zaměstnavatele dostane k Vánocům sice jen výsměšné tři stovky na přilepšenou, ale pořád lepší, než dostat pod stromeček vyhazov. Proto si musí nechat spílat od paní v šusťákovce, která se evidentně programově upíjí. Závodnice ke dnu, reprezentantky za Českou republiku pro rok 2016.

Druhé setkání. Během oslav 17. listopadu se na mnoha náměstích a pláccích vyřvává proti elitám. Ukradli nám tohle, zkazili nám tamto. Vše vrcholí, když se k náckům, kteří chtějí bujně pochodovat Židovským městem, přidávají také fanoušci Miloše Zemana. Toho Zemana, který v devadesátých letech tak suverénně rozcupoval protiromského Sládka v televizní debatě a který ještě nedávno varoval před neonacismem.

Před rokem ale na Albertově poplácal po zádech Martina Konvičku. A tahle nahnědlá družba žije dál a mohutní. Důchodci s obrázky prezidenta klidně vykračují po boku plešatců řvoucích „Nic než národ“ a durdících se nad židovským spiknutím. Nová scéna nové doby. Rozčílení z „elit“ je zřejmě silnější než odstrašující memento koncentráků. Nenávist spojuje.