Vláda odsouhlasila investiční pobídku pro českobudějovickou továrnu firmy Robert Bosch (dříve Jikov). Podpora má dosáhnout až 444 milionů korun, a je určena na rozšíření výroby. Podle vyjádření vlády má vzniknout 600 pracovních míst, z toho 85 inženýrských a 420 dělnických.

Premiér Sobotka se současně vyjádřil, že „úkolem pro ministerstvo průmyslu je změnit systém investičních pobídek tak, aby nabízely zejména podporu investic do vědy a výzkumu“. A ministr Mládek dodal, že „Česko stojí na rozcestí, při současném růstu zaměstnanosti je nyní třeba zaměřit se na vznik vysoce kvalifikovaných míst“.

Jistě nejen mě napadá následující otázka: pokud jak premiér, tak jeho ministr hovoří o tom, že pobídky mají mířit do vědy, výzkumu a vysoce kvalifikovaných pozic, proč tedy v jedné větě oznamuje finanční podporu pro dělnická místa, jejichž počet má přesáhnout ta inženýrská v poměru 5:1?

Zpráva navíc uvádí, že z této investice půjde celých 275 milionů na „hmotné a nehmotné vybavení“: Česká republika tedy vlastně z vlastních prostředků nakoupí filiálce německé firmy stroje.

Ministr Mládek dále dodává, že „je třeba se zaměřit na řešení zaměstnanosti v místech, kde se nezaměstnanost snižovat nedaří“. Jenže Jihočeský kraj, kde továrna sídlí, nijakou výjimečnou nezaměstnaností netrpí — dle ČSÚ je to 5,07 % k prosinci loňského roku. Pro srovnání například Moravskoslezský kraj vykazuje nezaměstnanost 8,56 %, Ústecký 8,91 %.

Kde je problém, který svobodný trh nevyřeší, tam je namístě, že zasáhne stát. Jenže zrovna tady takový problém k vidění není. Kraj má vzhledem k průměru velmi nízkou nezaměstnanost a firma Bosch inzeruje desítky, možná stovky volných pracovních míst, což potvrzuje i hlavní zástupce firmy Bosch pro Českou republiku.

Český strojírenský průmysl trpí jak známo nedostatkem pracovníků, což je mnohdy i překážkou jeho růstu, a firmy musí zaměstnance často vozit z ciziny. Bosch je, jak je u německých strojírenských koncernů obvyklé, slušně vystupující i platící firma (průměrná mzda v dělnických profesích 34 tisíc korun), nicméně stále je to „fabrika“, ne inovativní technologická laboratoř.

Zneklidňovat nás musí i to, že cílená masivní podpora jde opět do automobilového průmyslu (Bosch v českých zemích vyrábí především čerpadla do automobilů). Hovoří se navíc o tom, že by „severně od Prahy” mohla vzniknout automobilka a „baterkárna“ americké firmy Tesla. I když Tesla představuje diverzifikaci a inovační směr v automobilismu, je to opět jen další výrobce aut. Toto průmyslové odvětví je cyklické, a v okamžiku, kdy se po růstu dostane trh do stagnace nebo krize — a ta nevyhnutelně přijde, jen se neví, kdy a jak bude hluboká — budou se najednou rušit desítky tisíc pracovních míst, které vinou jednostranné orientace nebude možné rychle nahradit jinými.

↗

Investiční pobídka pro českobudějovickou továrnu firmy Robert Bosch má dosáhnout až 444 milionů korun, a je určena na rozšíření výroby. Foto Bosch Solar

Předem známá odpověď

Naše země je skutečně na rozcestí, jak uvedl ministr Mládek. V uplynulých dvaceti letech jsme se pomocí kombinace kvalifikované síly, nízkých mezd a rozsáhlých vládních pobídek stali montovnou Západu, jakousi evropskou malou Čínou. To pomohlo ekonomice nahoru, ale dnes už jsme na konci cesty. Další výrobny západních koncernů zemi nepomohou…

Dělnické profese jsou placené nízko, špičkově placených míst přinášejí fabriky velmi málo - a především zahraniční zaměstnavatelé (do nich ostatně mohou brzy patřit i ti čínští, po kterých slovy některých našich představitelů tak strašně toužíme) repatriují vytvořený zisk do svých zemí. Odliv kapitálu přes repatriaci zisků je ve stovkách miliard ročně, což vláda nedávno a správně označila jako velký problém domácí ekonomiky. Jenomže proti němu „bojuje“ masívní finanční podporou dalších zahraničních továren, namísto podpory domácích podnikatelů s domácího kapitálu, který nikam neprchne.

Problém odlivu kapitálu je nadto ještě větší, než se na papíře jeví. Lze to dobře ilustrovat na případě firmy jako je Bosch (ale platí i všude jinde). Průměrná mzda u inženýrských profesí u Bosche v Německu je cca 150 tisíc, u nižších profesí okolo 100 tisíc korun — toto jsou evropské tržní mzdy u pracovníků ve strojírenství v Evropě, u nás ovšem zůstávají na třetině. Rozdíl, o který platí zaměstnavatel méně, představuje další kapitál, o který jsme připraveni — ať už jako konkrétní zaměstnanci skrze nízkou mzdu, nebo jako stát skrze ušlé daně.

Jenomže cesta z tohoto rozcestí je úplně jiná, než jakou realizuje vláda. Správná cesta vede výlučně přes růst domácích firem, přes dostatek kapitálu pro jejich růst, přes kvalitní vzdělávací systém, který bude vytvářet dostatek tvořivých a ambiciózních lidí, přes intenzivní pomoc státu těmto domácím firmám (která navíc nemusí být finanční — stačí v podstatě zkopírovat to, co v tomto směru dělá Německo nebo Švýcarsko), přes zmenšování počet překážek v podnikání.

Český stát přispěje zahraniční továrně částkou okolo 750 tisíc na vznik každého ze slibovaných pracovních míst. Celkové číslo má poněkud bizarně vypadající hodnotu 444 miliónů proto, že je na zákonném maximu povolené podpory — víc zkrátka není podle evropských směrnic možné dát.

Je tedy na místě se zeptat, zda podobnou maximální podporu dává český stát standardně a vždy i domácím podnikatelům při vytváření pracovních míst, ať jsou velcí, nebo malí. Odpověď ale známe předem.