Bez většího zájmu médií pohlcených vnitropolitickými šarvátkami se v Praze ve dnech 17. až 23. října konal festival dokumentárních filmů o přírodních a zemědělských vědách a udržitelném vývoji (LSFF).

Již šestý ročník festivalu pořádaného Českou zemědělskou univerzitou přinesl bohatou nabídku dokumentů o důležitých otázkách dnešní doby: ochrana biodiverzity, nedostatek vody, globální vliv korporací, problémy masové produkce potravin, ochrana půdy, ohrožení včelstev, pesticidy, lodní doprava, využití dronů, toxické látky ohrožující zdraví, nemoci jako Alzheimer, HIV a cukrovka a mnoho dalších.

Festival nabídl také panelové diskuse na řadu témat: mimo jiné „sluneční, či atomová energie?“, odkud pochází a mělo by pocházet české jídlo, kvalita jídla, palmový olej. Jedním z důležitých témat byl les — a to v globálním záběru, od baobabů na Madagaskaru přes život pralesních lidí v Africe, národní park na východě Spojených států, kanadské národní parky, až po využití koní v českých lesích.

Finská cesta

Oceněné dokumenty ukazují konkrétní nová řešení, praktické využití nejnovějších vědeckých poznatků pro udržitelnou budoucnost. Příkladem za všechny je dokumentární série Budoucnost Finska, která se věnuje dřevu a dalším obnovitelným přírodním zdrojům. Dříve v této oblasti zaostávající Finsko je dnes vzorem toho, co dokáže uvážlivá a koncepční státní podpora investic do nejnovějších technologií a do obnovitelných zdrojů.

Za posledních pár let se Finsko proměnilo ve světového lídra v oblasti zavádění těchto technologií. To současně významně přispívá k vlastní finské energetické soběstačnosti a tím i k odolnosti vůči nejrůznějším typům krizí. Finové správně podporují vytváření větších hodnot, než jaké představuje dřevo pouze jako surovina. Vyvíjejí pokročilé stavební materiály, které jim dovolují stavět fantastické budovy, krom jiného i  recyklovatelné.

Studují rozložení, „rozebrání“ dřeva na jeho jednotlivé stavební komponenty, které pak mají tisíceré technologické využití, a vyvíjejí mnohé další aplikace, které třeba samotné spalování dřeva staví až na poslední místo jako nejméně účinný způsob využití jeho potenciálu. Takový přístup je cestou k úspěchu na lokální i celostátní úrovni — vede k růstu HDP a národního blahobytu.

Poučné je srovnání s praxí běžnou v České republice. Většina našeho dřeva se vyváží k sousedům, kteří nám ho pak prodávají zpět ve výrobcích násobně dražších. Dokumentární série o Finsku přitom představuje desítky konkrétních postupů, které by se daly velmi snadno realizovat i u nás, tedy pokud by Česká republika dosud nespala v dávném zemanovském prokletí, které z nás udělalo levnou montovnu pro zahraniční automobilky. Automobilky ale dočerpaly státní bonusy, pracovní síla zdražila a ony brzy zmizí…