Podolí — slovácká laboratoř politických klání a pletich
Gaby KhazalováObčané vesnice Podolí brojí proti záměru prodeje hektaru lesa z místního biocentra Hluboček. V kauze figuruje i místní zastupitel Vladimír Mana, náměstek ministra životního prostředí.
Jde o při, kterou reportáž Josefa Kvasničky v Událostech v regionech ilustrovala scénou ze seriálu Slovácko sa nesúdí. Odpovídající je tato paralela ovšem jen v ohledu geografickém — obec Podolí, v níž se spor odehrává, leží u Uherského Hradiště, tedy skutečně v oblasti moravského Slovácka. To ostatní jsou mnohem víc než jen povrchní sousedské tahanice.
Aktuální situace v obci se příliš neliší od pří mezi politickým vedením a občanskou společností, které známe z velkých měst. Ve svém mikrokosmu čítajícím na 900 obyvatel ztělesňuje demokratickou politiku i s jejími neduhy.
Na vesnici, kde se všichni znají, proniká politika do osobních vztahů, což v praxi může vypadat jako pitoreskní handrkování dvou znesvářených táborů, pokřikujících na sebe mediálně vděčným slováckým dialektem. To ale neznamená — jak naznačovala reportáž ČT —, že se Podolané mezi sebou hádají ve stylu „se šípkovou nebo se zelím“.
I neobeznámenému projíždějícímu musí být na první pohled zřejmé, že Podolí ovládlo nebývalé občanské vzedmutí. Za okny upravených řadových domů hlásí vylepené transparenty „Chceme předčasné volby!“, místní se pravidelně scházejí a v počtech desítek lidí procházejí navečer vesnicí za skandování svých požadavků. Ve schránkách se objevují vyostřené informační letáky.
O co tu tedy jde?
Ono by se zas tak moc nestalo, kdyby se tam stavělo
Podle některých stojí za kauzou klasická hádka mezi řadovým občanem Jiřím Trávníčkem a zastupitelkou Evou Dokoupilovou o pár metrů čtverečních posunutého plotu. Řešilo se to i na několika výbušných jednáních zastupitelstva.
Pro obyvatele Podolí je ale podstatná jiná věc: pozemky Evy Dokoupilové a Jiřího Trávníčka, resp. Evy Trávníčkové, se nachází v blízkosti takzvaného nadregionálního biocentra Hluboček, převážně zalesněné krajiny s vybudovanými mokřady. Hluboček je oficiálně uvedený v takzvaném Územním systému ekologické stability.
A právě hektar tohoto území, sousedící přímo se zahradou Trávníčků, chce paní Dokoupilová odkoupit. Svůj záměr zdůvodňovala výhodností pro obec, která by mohla z utržených peněz opravit kulturní dům. Podle místních byla ochotná nabídnout i třináct milionů korun. To však dnes sama Dokoupilová popírá.
Ještě v roce 2015 byl hektarový pozemek lesem, který je součástí biocentra Hluboček. Poté se jeho status změnil na trvalý travní porost a nakonec s ním obec v novém územním plánu začala počítat jako se zastavitelným územím. To je ovšem zásadní změna. Nadregionální biocentrum požívá jisté ochrany a o stavbách na jeho území rozhoduje krajský odbor životního prostředí. Ten i po připomínkách občanů nakonec celý navrhovaný územní plán zamítl — nyní je tedy pozemek oficiálně považován za trvalý travní porost. Přestože o koupi oficiálně nikdo nepožádal, pozemek se na ni postupně a nenápadně „připravoval“.
Krajský úřad tedy tuto strategii zhatil. Zůstala ale jiná možnost. Pokud bychom namísto zastavění části biocentra vyjmuli hektar z jeho celkové rozlohy a následně jeho status změnili na stavební parcelu, rozhodnutí by již čistě v kompetenci kraje nebylo. Ke změně jeho hranic je totiž zapotřebí posudku ministerstva životního prostředí. A tady už se věci začínají dávat do souvislostí — jeho náměstkem pro státní správu je mezi ekology nepopulární inženýr Vladimír Mana, podolský zastupitel za sociální demokracii.
Právě Vladimír Mana s Evou Dokoupilovou přesvědčovali na jednom z jednání zastupitelstva občany, že o les je třeba se starat, a tudíž mu bude nejlépe v soukromých rukách. Deník Referendum má k dispozici zvukový záznam jednání. „A kdyby se snad v budoucnu na pozemku něco postavilo, snad by to tolik nevadilo, když se nejedná o žádné CHKO,“ pronesla kupříkladu zastupitelka Dokoupilová.
Ta po celou dobu argumentuje právě svou snahou pozemek ochránit. První, kdo totiž formálně požádal obec o koupi, byla dcera pana Trávníčka. „Když jsme si uvědomili, že se paní Dokoupilová snaží pozemek získat, zkusili jsme obec požádat o odkup, abychom zjistili, co se stane,“ vysvětluje Jiří Trávníček. A záhy se skutečně přidalo několik dalších zájemců včetně Evy Dokoupilové.
Náměstek Mana přijel na projednávání pozdě a nechal se slyšet, že by pozemek měl zůstat v rukou obce. Na dotazy občanů, zda se tedy skutečně prodá, či ne, odpověděl vyhýbavě. Svůj postoj tak v konfrontaci s občany oproti minulému jednání zastupitelstva výrazně změnil.
Půlnoční představení
Hektar lesa se přesto zdál být zachráněn. Podolským se také podařilo vysbírat dostatečný počet podpisů pro referendum, které má prodeji parcely zamezit. Byli to právě Trávníčkovi, kdo jej iniciovali. Proto se zdá být nelogické, že by o koupi hektaru měli Trávníčkovi kdy vůbec skutečný zájem, jak naznačuje Eva Dokoupilová.
Právě o jejích záměrech se v obci hovoří nejvíce — na pozemku údajně plánuje postavit sanatorium. Eva Dokoupilová provozuje ordinaci v Uherském Hradišti, vlastní i lékárnu, která prodává jako první u nás léčebné konopí. V Podolí má údajně velký vliv — podle některých se jí místní dokonce bojí.
Podolští proto zastupitelům nevěří a obávají se, že se pozemek nakonec prodá. Jejich nedůvěru přiživilo jednání zastupitelstva z 12. července. Zastupitelé na něm překvapivě odvolali starostku i místostarostku. Právě od této chvíle se Podolští mobilizují proti svévoli politiků a pořádají průvody, jichž se účastní až polovina celé obce.
„Obec peníze měla. Chtěli jsme proto spíše pozemky kupovat, než je rozprodávat,“ vysvětluje Jana Rýpalová svůj od počátku odmítavý postoj k prodeji části biocentra. Dnes již bývalá starostka zvítězila ve volbách se svou novou stranou Alternativa pro Podolí. Neodolatelnou ironií malé vesnice bydlí Rýpalová ve stejné ulici jako Jiří Trávníček, Eva Dokoupilová i Vladimír Mana.
Za bývalou starostkou nyní stojí většina místních a požadují předčasné volby. „Tady už ani nejde o ten pozemek, většina lidí je naštvaná na způsob, jak s nimi nynější staronové vedení jedná,“ vypráví mi odhodlaně, ale s jistými rozpaky z nečekané přízně a podpory okolí.
Na přelomové červencové zasedání přišlo kolem šedesáti lidí, do nočních hodin — starostka byla odvolána až po jedné hodině ranní — jich ale vydrželo jen pár. „Hned na začátku jí vzali mikrofon a schválili jiný program jednání. Museli to mít celé dopředu vymyšlené,“ popisuje mi jedna z místních obyvatelek. Že po půlnoci Vladimír Mana obvinil starostku z dotačního podvodu a další zastupitel navrhl její odvolání, se dozvěděla až ráno.
To ale nebylo vše. Dále podolští zastupitelé schválili změnu jednacího řádu, která jim umožnila zařadit na program nové body v průběhu jednání. Omezili vystoupení účastníků na tři minuty. Schválili také prodej osmadvaceti čtverečních metrů v nadregionálním biocentru Hluboček Evě Dokoupilové, která si tímto způsobem měla vyřešit osobní spor s posunutým plotem, jímž zasahuje do pozemku Jiřího Trávníčka. A v neposlední řadě stanovili datum konání místního referenda na 17. září, „příhodně“ skoro měsíc před krajskými volbami.
Odvěcí nepřátelé, nyní spojenci
Takřka nikdo z místních nevěří, že by Jana Rýpalová skutečně spáchala nějaký podvod. Ona sama si případné pochybení vysvětluje možnou právní chybou, které se mohla dopustit, když si z důvodu časové tísně nechala zastupitelstvem schválit zplnomocnění, že pro určité dokumenty bude postačovat její podpis. Čerpání evropské dotace se nyní prošetřuje.
Způsob jejího odvolání však nemůže nevzbuzovat pochyby. Jeho skutečný záměr si občané vysvětlují jednoduše — je jím hektar v biocentru Hluboček, proti jehož prodeji se Rýpalová stavěla.
Alternativa pro Podolí se čtyřmi zastupiteli vládla v koalici s ČSSD, která měla tři. Zastupitelstvo doplňovali dva nezávislí: Eva Dokoupilová a Miroslav Křižka, bývalý dlouholetý starosta. A právě s těsnou převahou pěti hlasů se nyní proti Janě Rýpalové spojili i sociální demokraté, kteří s ní dříve v jiných otázkách hlasovali ve shodě. Nutno říci, že zastupitel Mana se dvanácti z dvaceti posledních zastupitelstev neúčastnil.
Naopak Křižka proti novému vedení vystupoval již od své porážky: po volbách se snažil zpochybnit výsledky kvůli údajné manipulaci s urnami, během úřadování „spamoval“ starostku žádostmi podle zákona o svobodném přístupu k informacím a při jednáních chodil na protest „za dveře“.
Bývalý starosta si měl i pochybným způsobem nechat schválit vyplácení šesti platů jako odstupné. Praxi odsoudilo i ministerstvo vnitra. Předžalobní výzvu na vrácení částky tehdy obci vypracovával Manův právník. Zatímco donedávna se proti Křižkovi stavělo celé zastupitelstvo, na posledním jednání to byl právě on, kdo sehrál užitečnou úlohu: hbitě zareagoval na slova Many a formálně navrhl odvolání starostky Rýpalové z funkce.
Jak nás naučili občanské neposlušnosti
Podolští nyní čekají na další jednání zastupitelstva, na němž se může stát prakticky cokoli. Strategie zastupitelů se však již teď ukazuje být spíše nešťastnou: namísto toho, aby se zbavili „nepohodlné“ starostky, vzbudili občanský odpor a na budoucnost biocentra se upřely zraky i zbývajících občanů, kteří se o něj dosud nezajímali.
Zpočátku většina lidí vnímala spor pouze jako soukromou záležitost mezi Jiřím Trávníčkem a Evou Dokoupilovou. Jak ale postupně na veřejnost pronikaly informace o záměru prodat část biocentra, veřejnost se mobilizovala. Na zastupitelstva v letošním roce začalo chodit čím dál tím více občanů, vysbíraly se podpisy na petici za referendum, uspořádala se veřejná procházka na inkriminované místo. Přestože poslední červencové jednání záměr prodeje odmítlo, rozhodnutí nikdo vážně nebere.
Současně byla také podána správní žaloba na vyhlášení o konání místního referenda. Zastupitelé sice schválili vyhlášení referenda na 17. září, termín však nevyvěsili na úřední desku, ani o něm neinformovali přípravný výbor. Ten navíc usiloval o to, aby se referendum z důvodu co nejvyšší účasti konalo současně s krajskými volbami.
K žalobě se nyní obec vyjádřila s tím, že na referendum v den voleb nemají lidské zdroje ani organizační zázemí. Občané se prý neangažují, věc je nezajímá a nebyli by tak schopni sestavit dvě komise. Přípravný výbor odpověděl tak, že do druhého dne zaslal soudu prohlášení občanů, kteří vyjádřili zájem se aktivně zapojit. Podepsalo jich třicet osm.
Místní se dále mobilizují. Pro mnoho z nich jde o novou zkušenost — vymýšlení kreativních forem protestu, organizování shromáždění, oslovování osobností a médií je dovedlo až k uvědomění si svých vlastních občanských práv a mezí výkonu zastupitelské demokracie. „Museli jsme se to všechno naučit,“ glosují.
Z jejich reakcí je zřejmé, že situace zdaleka přesahuje spor o pozemek samý. Znechucení z jednání zastupitelů — zejména odvolání starostky — vzbuzuje nejen nevoli, ale i nechuť se do dění v obci aktivně zapojovat. „Všechny spolky řekly, že končí, nikdo už nemá na nic náladu,“ vyjadřuje frustraci jedna z obyvatelek.
V Podolí se zkrátka vede spor o to, zda zvítězí soukromé zájmy prezentované pár zastupiteli, nebo občanská veřejnost. Tu už ale poslední dny prezentují i další politici. Například situaci do Podolí přijel řešit senátor Valenta, kandidát na Zlínského hejtmana za Svobodné a Soukromníky. Zorganizoval veřejné shromáždění, na které přišlo více než tři sta lidí. Na opačné straně sporu situaci uklidňoval a „Ladi Many“ se zastával sociálnědemokratický poslanec z Uherského Hradiště Antonín Seďa. S občany se sešel a pomoc přislíbil i Petr Gazdík, dvojka na Zlínské kandidátce Starostů.
Podolským někdo v den mého odjezdu roznesl do schránek další leták: kritický článek z Deníku Referendum k příležitosti jmenování Vladimíra Many náměstkem životního prostředí z únoru 2014. Jeho kličkování ohledně prodeje pozemku a pochybné odvolání starostky, kterou obvinil z dotačního podvodu, nasvědčuje tomu, že po celou dobu nahrává zájmu Evy Dokoupilové. Těžko si lze představit, že pro to má jiný, než zištný důvod. Své příležitosti se vyjádřit nevyužil.