Personální vyprázdněnost sociální demokracie

Náměstkem pro státní správu na ministerstvu životního prostředí se stal lesní inženýr Vladimír Mana. Výběr Many, který zpochybňuje občanskou angažovanost při ochraně přírody a životního prostředí, vrhá stín na personální politiku ČSSD.

156196548938715562

Miroslav Patrik

06.02.2014 10:35

Ministerstvo__ivotn_ho_prost_ed___r_vr_ovice

Ministerstvo životního prostředí. Foto Wikimedia Commons. Foto Wikimedia Commons

Jedním z náměstků ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) se podle tiskové zprávy ministerstva ze dne 4. února 2014 stal i Ing. Vladimír Mana. Zřejmě na doporučení ČSSD. Zpráva ještě uvádí, že je to vysokoškolský pedagog na Ostravské univerzitě a na Masarykově univerzitě a na ministerstvu má mít na starosti sekci státní správy.

Rozhodnutí sociální demokracie nominovat Manu je ovšem nutné považovat za velký omyl, pokud chce být tato strana vnímána jako přesvědčivá bez temných vazeb na minulost a na zvláštní figurky a pokud chce prosazovat ekonomicky, sociálně a ekologicky udržitelnou politiku.

Mana je přitom ideově rozkolísaný, spíše před třiceti lety zamrzl. Asi proto se mu nelíbí aktivní využívání občanských práv při rozhodování politiků a úředníků. Navíc jeho odborné názory postrádají na přesvědčivosti, pokud někdy vykazují znaky přílišného vlivu objednatele.

Jestliže se ministrem životního prostředí nestal slibný a ideově ukotvený Vladimír Špidla, pak dosazení lesního inženýra Vladimíra Many na post náměstka pro státní správu, aniž by byl právníkem či měl zkušenosti s prací ve státní správě, musí být pro některé „zelené“ voliče ČSSD ještě větším zklamáním, než když hnutí ANO pro ministerský post vybralo zástupce chemického průmyslu, který může už jen pozitivně překvapit.

Mana se přitom netají touhou po politické moci jako pouhé technologie ovlivňování veřejného prostoru a ani svým zpochybňováním občanské angažovanosti při ochraně přírody a životního prostředí.

Buď lidé, nebo ptáci
Dokonce jde až tak daleko, že neváhá tvrdit, že vysoce odborná činnost, jakou je příprava podkladů pro vyhlašování ptačích oblastí v České republice na základě uznávaných evropských kritérií, bylo zpolitizované a že snad mělo plnit jiné cíle, než ochranu vzácných ptačích populací.

Ve svém článku Potřebujeme rychlostní silnici R55? ze dne 29. srpna 2012 totiž tvrdí, že jedna z největších ptačích oblastí u nás byla stvořena uměle: „Kdo byl, podobně jako já, osobním účastníkem přípravy a vyhlašování tzv. ptačích oblastí v ČR, jistě mi dá za pravdu, že ne všechny ptačí oblasti byly vyhlašovány na základě existence kvalitních odborných podkladů. V případě ptačí oblasti Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví došlo dokonce k účelovému propojení dvou zcela rozdílných oblastí s výskytem vzácných druhů ptáků. Cíl tohoto propojení byl přitom pouze jeden – vytvořit takovou situaci, která by znemožnila výstavbu části rychlostní silnice R55.

Není totiž podstatné, z kolika rozdílných oblastí (?) je ptačí oblast složena, což je z odborného hlediska zcela zavádějící, neboť důležitější je, aby zajistila účinnou a dlouhodobou ochranu pečlivě vybraných a odůvodněných území s biotopy těchto zvláště chráněných ptáků.

Mana zřejmě v rámci svého populismu uměle staví mezi lidi a ptáky hluboký příkop ve stylu bolševického uvažování „buď my, nebo oni“. A takový postoj je z odborného hlediska zcestný. Člověk je totiž součástí všeho zemského živého veškerenstva, nikoliv kdesi nad ním. V evropském prostoru je přitom jistě možné, aby do budoucna žila lidská populace vedle různých ptačích populací!

Hlavně být politicky viděn
Nechce se proto ani věřit, že ČSSD na jedné straně dokáže do čela kandidátky do Evropského parlamentu schválit nestraníka Jana Kellera, který se dlouhá léta angažuje nejen v sociální oblasti, ale i v ekologické, a na straně druhé neumí do vedení ekologického ministerstva navrhnout žádnou ideově a odborně věrohodnou osobu. Buď ze svých řad, nebo rovněž nestraníka. A hlavně, aby jeho cílem nebyla především touha po moci.

V případě MŽP je personální vyprázdněnost ČSSD téměř stejná, jakou předvedla ODS, která do čela tohoto ministerstva nejprve dosadila Ropáka 2010 Pavla Drobila a vzápětí Ropáka 2012 Tomáše Chalupu.

Tisková zpráva MŽP i osobní stránky Vladimíra Many navíc zastírají, že tento člověk dokázal být politicky velmi úspěšný. Mana byl totiž nejprve v letech 2009 až 2012 krajským zastupitelem Moravskoslezského kraje za KSČM, což nijak nevadilo k tomu, aby se stal od roku 2012 krajským zastupitelem za Zlínský kraj nově za ČSSD. Zřejmě správně ucítil lepší příležitosti!

Tato ideová změna v tak krátké době a vyšvihnutí se do stejné funkce v novém politickém dresu je jistě obdivuhodný výkon. Stejně tak jako jeho pohyb akademickým a dokonce i neziskovým prostředím. Tyto jeho tekuté vlastnosti ho možná katapultovaly až do vedení současného MŽP.

Mana prostě ví, že kdo chce být politicky viděn, nesmí na jedné straně příliš vyčuhovat z řady a na straně druhé se musí umět přijatelně pohybovat v různém prostředí a ve správný čas změnit i své politické názory. Umění „banální průměrnosti“ jsou přitom ceněné za každého režimu.

Občanská angažovanost je nebezpečná
A jak vidí tento nejvhodnější ekologický odborník ČSSD ve funkci náměstka ministra životního prostředí úlohu občanů v demokratickém režimu? Téměř shodně jako předchozí dva ministři životního prostředí za ODS.

Podle něho občané ve své emociální a laické zaslepenosti brání všemu dobrému a správnému, jak dokládají tyto jeho názory ze dne 29. srpna 2012: „Současná česká legislativa bohužel umožňuje, aby malá skupina občanů zablokovala jakýkoliv veřejně prospěšný projekt. A to kdykoliv a prakticky bez závažných důvodů a argumentů. Stačí, když se naučí hledat chyby v úředních rozhodnutích.

Pokud Mana chápe úlohu angažované veřejnosti při obraně a ochraně přírody a životního prostředí tímto způsobem, pak jeho myšlenkový svět skutečně musel zamrznout kdesi v 80. letech minulého století.

Tehdy komunistickým papalášům také nedalo spát, že nikým nevolené skupinky samozvanců a ztroskotanců při obraně lidských a občanských práv kritizovaly stát, přičemž dokonce troufale požadovaly, aby dodržoval své vlastní zákony.

Pokud chce ČSSD přesvědčit občany, že její vládnutí nebude ve prospěch tajemných ekonomických a lobbyistických skupin a že politici a úřednický aparát tu jsou pro občany, pak její navržení Vladimíra Mana do funkce náměstka ministra životního prostředí bylo podobně směšně amatérským úletem, jako když předseda ČSSD Bohuslav Sobotka prezidentu republiky navrhnul, aby ministrem životního prostředí jmenoval Richarda Brabence (!?).

Premiér Sobotka by si tak měl se svými lidmi ve vedení ČSSD při realizaci státní personální politiky za domácí úkol stále připomínat aspoň tyto dvě základní památné věty:

  • „Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti...
  • Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Petr Bezruč - Brno

pravda? Neděle, 9.Února 2014, 18:34:36

Nemyslím,že bych byl zcela simplexní,ale není mi jasné,jak by mohl Vladimír Mana být zastupitelem Moravskoslezského kraje za KSČM,když za KSČM ve volbách r.2008 nekandidoval.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.