Senátní volby jsou pryč, sluší se udělat malé ohlédnutí za kandidaturou Václava Bělohradského do Senátu, které jsem se na stránkách Deníku Referendum věnoval. Můžeme vést zdlouhavé polemiky na téma, zda lze považovat za úspěch postup společného kandidáta sociální demokracie a Strany zelených do druhého kola v obvodě, kde obvykle postupuje kandidát ODS či TOP 09, či nikoli. Václav Bělohradský se tváří spokojeně. To hlavní, o co mu šlo, byla spolupráce obou stran a ta se podle něj ukázala jako možná.

Druhá věc ovšem je, jaká interpretace Bělohradského kandidatury nakonec zvítězí u představitelů Strany zelených a sociální demokracie. Jaké bude vnitrostranické zhodnocení jeho výsledku a především vzájemné spolupráce zelených a sociálních demokratů. Co přesně si obě strany z kandidatury Václava Bělohradského pro sebe vyvodí ať už ohledně nominace osobností jeho typu či své vlastní spolupráce, se ukáže až časem.

Během kampaně se sice nějaké problémy vyskytly, ale pravděpodobně nic, co by se nedalo vysvětlit osobními antipatiemi či soubojem příliš velkých eg. Pomiňme rovinu organizační, různí lidé se hodí na různé věci, jsou zvyklí pracovat odlišným způsobem a mohou mít jiné představy o tom, jak oslovit voliče.

A pak je tady rovněž kandidát, který už nějaké to desetiletí funguje určitým způsobem a některé věci, které jsou u politiků a v předvolebních kampaních běžné, se mu zkrátka mohou příčit a připadat mu otravné a přihlouplé, například dávat médiím rozhovory ne kvůli originálnímu obsahu a neotřelým postřehům, ale pro vlastní propagaci a protože pouze opakováním lze dosáhnout toho, že od kandidáta k voličům skutečně nějaký obsah doputuje.

↗

Václav Bělohradský během své kampaně příliš aktivně voliče neoslovoval, spíše ho bavilo, když za ním někdo přišel a začal si s ním povídat. Foto Jaroslav Bican, DR 

To vše sladit, a to navíc v týmu složeném ze zástupců dvou stran, není vůbec snadné. Že to v takovém případě může sem tam drhnout, není nic, co by se nedalo očekávat, ale je dobré na to dopředu myslet možná o něco více, než tomu tak bylo v tomto případě, a volební štáb sestavovat s ohledem na to.

Důležité je, že v týmu Václava Bělohradské, alespoň z toho, co se proslýchá, panovala společná vůle udělat pro jeho zvolení maximum a nikdo jeho kandidaturu nebojkotoval. Obava, kterou jsem na těchto stránkách formuloval v polovině srpna, že část sociální demokracie zastoupená i ve volební štábu, bude Bělohradského kampaň brzdit a házet jí klacky pod nohy, se nenaplnila, což neznamená, že něco takového nehrozilo.

Hlavní přínos může mít Bělohradského kandidatura pro spolupráci zelených a sociálních demokratů v Praze 6. Na této úrovni to vypadá, že se podařilo otestovat, jak spolu lidé z obou stran dovedou pracovat, a dát dohromady ty, kteří se i později mohou potkávat na komunální úrovni a ve své spolupráci pokračovat a po této zkušenosti už vědí, co od sebe mohou navzájem čekat a že to dohromady může fungovat.

Navíc, jak to v podobných případech bývá, pokud dovnitř stran převáží spíše pozitivní interpretace volebního výsledku, může se dostat zasloužených ostruh těm, kteří na kampani odvedli kus práce, a otevřít jim to další budoucnost, třeba také na komunální úrovni. Z velké části to však záleží na tom, jaký závěr si z celé zkušenosti vyvodí obě zainteresované strany.

Od toho se ostatně odvíjí další spolupráce sociální demokracie a Strany zelených vůbec. Šance na její prohloubení a větší intenzitu zůstává, velmi důležité však bude, kdo se směrem dovnitř ČSSZ a SZ stane hlavním nositelem závěrečného zhodnocení, jak to s tou druhou stranou šlo.

I v rámci Bělohradského volebního štábu, zdá se, existují různé názory na to, zda spolupráce uvedených stran byla úspěšná a nakolik je dobrý nápad něco takového do budoucna opakovat a dál rozvíjet. Uvidíme, čí interpretace se nakonec prosadí.

Další věc je, zda se obě strany nakonec nerozejdou na tom, že se v rámci celostátní politiky a svého vlastního programového a ideového směřování vydají dosti odlišnou cestou, kdy budou mít stále méně společného a čím dál obtížněji se jim bude hledat společná řeč. To je ovšem jiný příběh, o němž více napoví situace v obou stranách po sjezdu, který mají jak zelení, tak sociální demokraté před sebou. S Bělohradského kandidaturou to však souvisí už jen velmi málo.